Z Kamenného Přívozu do Pikovic
Termín: 17. listopadu 2010
Autor: Andra
Z šéfovy iniciativy vznikl nápad na vyjížďkovou slezinu, která byla zaměněna za sváteční vycházku s následným přesunem do restaurace U kladiva.
Na hlavním nádraží se scházíme v devět: Marek s Erikou, Palečkovi Mirek s Evou, Borek, Täublíci Líba s Honzou + 3, Leoš + 1, ptáci Kosáci, Vojta, Marie s Arnoštem, Eva Ch., Ivan a já. Na nádraží potkáváme Hanku Píchovou, která si vyzvedává vnuka, aby s ním následně jela do ZOO. K nám, i když máme i dětskou sekci se přidat nechce, a tak necháme pozdravovat zvířátka. Vyřídí prý hlavně u gorilek.
Na Zbraslavi přistupuje kapitán. Ve vlaku oslavíme nového vnuka Palečků Štěpána irskou whisky. Cestou babička krmí vnoučátka M + M + A vším možným, jídlo se ztrácí, drobí, upadává, nedojídá, tak je povolán k následné luxaci pes Arnošt, aby také poznal, že17. listopad je dnem výjimečným. Obětavá babča vybrala i vlakové koše, ty odpadkové, jak si přál zdůraznit Ivan.
Dětská hravá zábava je v plném proudu a tak děda začne mít výraz počínajícího Herodese. K dětské říkance kte – rá bo – ta ta – dy nej – víc smr - dí nabídneme obměnu ve formě strýčka, čehož se svižně chopí asi Matyáš (neručím za přesnost), rozpočítá a hle, kdo nám vyhrává, náš kapitán! Naštěstí už je zastávka Kamenný Přívoz, a tak dotyčného výherního smraďocha svižně vyvedeme vyvětrat na vzduch.
Na zastávce potkáváme partu trampíků, z nichž se vyklube Pepova svědkyně ze svatby. Odsvědčila to dobře, ale teď z ní radost nemáme, když nám s ostatníma maskáčema obsadila první hospodu a my si místo posezení v teplíčku dáváme lahváče nastojáka venku. Tady se rozšíříme o Tondu, který nestihl vlak a akčně se přeorientoval na autobus.
Jdeme avizovanou Posázavskou Stezkou ze svahu svah do svahu svah, občas se objeví vyhlídka, ze které konečně vidíme Sázavu. Podsvah využívá pes Arnošt ke svátečnímu mytí. Skáče do vody a plave i s rozsvíceným červeným světlem, kterým se dá snadno zjistit, zejména ve tmě, kde se dotyčný vlk zrovna nachází.
Děti záhy pochopily, že z nás důchodců a abonentů na tento stav rychlý pohyb nevyrazí, a tak se chytí Arnošta, přebíhají s ním dozadu i dopředu, pomáhaje tak udržovat smečku pohromadě. Mezitím ještě stihnou poschovávat se mezi stromy. První pažit je v lese, protože je potřeba snídat a oslavit Štěpánka chce tentokrát tatínek. Děti iniciativně vytáhnou časopisy, kde jinde se lépe čte, než v temném lese. Posléze přejdou do houslové školičky k Evě Palečkové a neuvěřitelně jim hraní jde.
První možnost hospody se nám naskytne s lákající směrovkou Rakousy – Stodola U Vojty 300 m. Zřejmě si tady jeden náš kamarád šikovně uložil do pohostinství našetřený peníz ze svého vídeňského období. Vyšleme zvěda Kosa se podívat, zda pohostinství funguje. Obdržíme telefonát, že ano. Popojdeme si 2 km a jsme tam.
Pan vedoucí má rád pořádek, a tak si nahlas několikrát opakuje, jak všechno bude dělat a v jakém pořadí, což jsme původně považovali za snahu přebrat našemu šéfovi část velení. Dostali jsme všechno, co jsme chtěli popořadě podle stolů, nikdo nesměl předbíhat. Muzikanti s nástroji obdrželi panáka vodky. Tady jsme zalitovali, že vnoučátka si s sebou vezla časopisy, které si na pažitech pročítávala, a nikoliv kufřík Carla Orffa. To by byla jiná muzikantská sestava, možná by se hráčů i nedostávalo.
Jeden trasový Brumla ale pronese, „no jo, malý. Já bych ho poslal do lázní Lipová“, čímž narážel na velmi mužnou postavu pana vedoucího. Ten zřejmě do tohoto kouta naší krásné milované vlasti jet nechce, a tak svižně dodal další rundu. Postavu paní kuchařky, manželky pana vedoucího, už Brumla nekomentoval, anorektická vařící osoba nemůže u hostů v Čechách nikdy vzbudit důvěru. Manželka pana vedoucího si nechala zahrát píseň, jak to dopadne, když si Báječnou ženskou vezme báječný chlap. Text písně nabízíme k zamyšlení Tondovi, který dodá, že raději Châteauneuf-du-Pape samotné.
Po cestě z oběda se začíná pomalu stmívat, tak zkracujeme cestu, která původně měla být až do Davle. Před Pikovicemi postrádáme část sekce Eriku a spol., ale nakonec se ukáže, že tato skupina ze značky neuhnula, šla stále podél řeky a již na nás čeká u mostu. V Pikovicích se od nás oddělí první veselý medvídek Pepa i s Lídou, vyrážejí ke známým na návštěvu. Ve vybydlené čekárně se také dobře honí Arnošt, ale ten už ze zoufalství, hledá zastání u paničky, leč marně. Marta K. by Marii určitě nepochválila. Když se blíží vlak, pošleme dětskou sekci s úkolem vzbudit v čekárně strýčka plynobarona a pes si konečně trochu vydechne.
Na nádraží Vršovice si vystoupíme a dorazíme ke Kladivu cca o hodinu později, než jsme avizovali. Tady na nás čeká zcela osamělý Petr Klein. Postupem času dorazí Dana Ch., Zdeněk B., Skřivani. Zdeněk se ptá, zda jsme pili. „Ano, na Štěpánka, odpovídáme nesměle“. „Budete pít zase“. A vyhlásí, že dnes je na slezině potřetí Kristýna. Kdekdo je tím prohlášením překvapen (možná i Kristýna by byla, kdyby tady byla). Daniela Christiánová sedící vedle kapitána je ale zjevně potěšena, že si ji pletou se slečnou o pár dekád mladší. Zdeňkova námitka, že v tomto případě bychom si láhev mohli koupit sami, neprojde, přece nebudeme dotovat jeho operacemi zakalený zrak. (To by mělo spíše příslušné zdravotní zařízení). No a nakonec situaci rozčísne jedná zdánlivě mladá, ale hlavně potěšená dáma, která si vzpomene, že přes své absence v zahraničí s námi neoslavila narozeniny ani svátek, a na stole přistane první becherovka. Dárcem je tedy Daniela Christina Mlada.
Posléze se na slezinu dostaví Pavel Ryba s Mirkem. Pavel přivezl martinské bílé a červené, které je možno od něho si zakoupit. Ale když všichni nosí peníze, je naprosto zmaten a zdá se mu, že je nás moc. Slušně se postavíme v zástup a Pavel počítá „1 červené 95 a jedno bílé 85 dohromady to máš Danielo 160“. Nejenom republika má dnes šťastný den.
Po desáté se dostaví páníček Arnošta s večeří. Ještě, že je 17.11. a Marta K. je politickou angažovaností stále zaneprázdněná.
Další becherovka 2. + 3. je společnou Zdeňkovou a Mirkovou. Tak se stalo, že jsme na Štěpánka a republičku pili celý den. Šéf několikrát zvolal, že už chce domů, ale nikdo ho neslyšel. „Dneska vás docela mám rád, ale zítra už vůbec nebudu. A to byl můj široko daleko jediný volný den!!!“ Rozcházíme se před půlnocí, rozděleni na dvě skupiny: sekci ordinérně vyhlížejících řidičů a druhou - veselých medvídků. Odchod připomíná verš písně Ještě včil sa divím, co jsem všechno tropil…
Mirek usnul ve stoje. Pan vedoucí nabízel důchodcům, stěžujícím si na hodiny, přespání v lokále s ranním mytím nádobí. Někoho bylo potřeba pozvedat při pádu ze schodů v metru. O některých ještě nedodali homeless pomahači informace. Proto Medvídci spojte se a dostavte se na příští slezinu! Bude sčítání ztrát.
----------
Poznámka pod čarou
Kdo nebyl letos na Majdaleně a chtěl by pomáhat rozšiřovat Jardovi sbírku – něco od H je černé sklo Hyalit. Ne abyste mu posílali…!!!