Loděnice - Libečov
Termín: 9. května 2009
Autor: Andra
Sraz na nádraží Smíchov v 8:30h, vlak č. 19904 odjíždí v 8:58 směr Beroun, cílová stanice Loděnice, příjezd v 9:43h. Z Loděnice se půjde po modré značce přes Chrustenice na rozhlednu Lhotka kde na nás bude čekat Líba. Dále po zelené do Libečova (hospoda) a pak k Líbě na chatu (kefíráky). Cesta zpět autobusem z Libečova (17:36, 19:36) do Berouna nebo 18:44 do Unhoště. V Berouně je nejlepší dojít na vlakové nádraží (cca 1km) a do Prahy vlakem, který jezdí každou 1/2 hodinu.
Lída
Na Smíchově na nádraží se nás sejde pět: Zdena Bauerová, Kosáci, Vojta, Andra. Před devátou jedeme vlakem směr Beroun, vystoupíme v Loděnici. Vydáme se po modré značce na Chrustenice. Tady nás dohání major, kterého sem přiváží vojín Ondra. Major nešel nikdy po zdejší modré a tak se těší na prvovýstup. Čekáme tady na velení necelou půlhodinu a Pepa zkouší hospodu u koupaliště, protože se mu zachtělo tatranky. Hospoda otvírá až v 11 a nabízenou kávu Pepa odmítá. Posíleni o major pokračujeme na rozhlednu Lhotka. Rozhledna je upraveným vysílačem mobilního operátora. Major bere na průzkumnou cestu pánské osazenstvo. Dámské hlídá bagáž. A tak se stalo, že jsme ušetřily 10 Kč. Když chceme rozhlednu dobýt my, kustod drze odchází na oběd. Svižně vymyslíme náhradní program a tím je oslava Dobrého rána. Od rozhledny se kolem koní dostáváme do Libečova. Tady je nám povolenou 1 pivo. Pepovi ale pivo přestalo chutnat a dává si jablečný džus s vodou. Není zapomenut oficiální program MV = líbání mladých děvčat, aby neuschla. Pravda je, že v letošním pokročilém jaru už na třešních a jabloních jsou místo květů zelené plody, ale naši vojíni přece jenom něco rozkvetlého vypátrali. Mezi druhou a třetí dostáváme k majorově haciendě. Čeká na nás šťastná Ráchel, šťastná 2 krát – tatínek je doma a Míša nahoře v chatě zrovna spí.
Napřed musíme ochutnat těstovinový salát vojína Ondry a dojíst vlastní zásoby. Teprve potom se dochází na hlavní cíl vojenského tažení a tím jsou kefíráky.
Jejich pověst je ve zdejším kraji světoznámá a tak dojíždí 2
výpravy:
- Výprava první Andrea s Davidem
- Výprava druhá šéf s Janou.
Erika se po návratu z Himalájí přejedla a tak ji nechali doma. Kdyby v dětství pozorně poslouchala Povídání o pejskovi a kočičce, věděla by, jak dopadl zlý pes a leccos by se jí tím napovědělo.
Major se trochu plete a říká šéfovi Eriku. Šéf se vůbec neplete
a sděluje nám údaje o Stezce.
V příjemné pohodě proběhne odpoledne a večer za doprovodu majora odcházíme směr
Libečov. Naše vojsko je tak nadupané, že přicházíme půl hodiny před příjezdem
autobusu. Dojedeme do Berouna a průzkumník Lída nám vymyslí nábližku z
autobusáku na vlakové nádraží kolem vody. Nábližka by to nebyla špatná, kdyby se
nám chtělo plavat. Vojta sice chtěl brodit, ale my rozumní se vracíme zpátky a
tentokrát jdeme na nádraží přes město. Vlak nám o pět minut ujede a tak se
posilňujeme lahváči v místním bistru na zdraví průzkumníka. Na hlaváku jsme v
půl desáté.
A protože s májovou třídenní vycházkou i s májovou jednodenní vycházkou v místním kraji jsme spokojeni, je potřeba zase vyrazit k Berounce. Tak ahoj na Stezce!