Z Horoměřic Tichým údolím do Suchdola
Termín: 7. května 2022
Autor:Vojta
Účast: Andra Motisová, Vojta Koláček
Poznámka: uvedené datum není chybou – letošní termín májové vycházky byl oproti tradici posunut cca o týden do května
Počasí: příznivé – krásně, slunečno
Před 10 h jsme se sešli u autobusu na Bořislavce a jeli jsme do stanice Horoměřice – V Lipkách. Odtud jsme šli neznačenou cestou kolem horoměřických rybníků, podél zahrádek nad Horoměřickým potokem a za silnicí jsme narazili na zelenou značku vedoucí přes Kozí hřbety. Z Kozích hřbetů byly krásné výhledy, leč jen do blízkého okolí. Obzor byl zamlžený, takže viditelnost do dálky prachšpatná.
S Kozích hřbetů jsme sešli do Tichého údolí, jím jsme se dali do Únětic, minuli jsme restauraci U Lasíků a zamířili rovnou do Únětického pivovaru, kde jsme poobědvali. Přestože pivovarské nádvoří bylo prakticky zaplněné (krásné počasí vylákalo ven spousty výletníků i cyklistů, kromě toho tam uvedenou sobotu probíhal i Festival skotské kultury, toho jsme se my ale nezúčastnili), obsluhu tam měli výborně zorganizovanou – na nic jsme nemuseli čekat a dokonce i placení hladce proběhlo venku. Ač bohatě nasyceni, na kávu a moučník se Andra těšila k Lasíkům, kde svého času měla svatbu Irča a kde prý pečou výtečné koláče (sladké-ovocné, i slané), tak jsme se kousek vraceli. Tam byla samoobsluha, takže jsme si na koláče a kávu museli vystát frontu – ty koláče ale stály za to!
Po příjemném posezení na tamní zahrádce jsme už pokračovali Tichým údolím dál, do Roztok, kolem zdevastované Maxmiliánky a o kus dál kolem „malé Sakury“, upravené kdysi v japonském stylu pro cestovatele Joe Hlouchu. V Roztokách jsme rovnou zamířili do osvědčené zámecké kavárny (viz loňská vycházka 14.7. za Zdenou Braunerovou) a dali jsme si tam osvěžující pivo...
Takto posíleni jsme se vydali po žluté značce na Suchdol. Zdánlivě nic jednoduššího. Až najednou se cesta před námi rozdvojila (přesněji, od přímé, pozvolna stoupající cesty odbočila doleva cesta vrstevnicová). Asi 100 m před odbočením standardní žlutá značka (bez indikace odbočení), za odbočkou ani v jednom směru nic. Také jsme se tedy „rozdvojili“ a každý z nás prozkoumával jeden směr – snad přes 1 km dopředu – leč marně – nikde ani ťuk! Andra, vedena patrně svou těžko pochopitelnou ženskou intuicí, se rozhodla pro méně logickou vrstevnicovou odbočku, a ejhle – ta nás asi po kilometru cesty opravdu dovedla na jinou pozvolna stoupající žlutou značku (netřeba snad ani zmiňovat, že mezi Roztoky a Suchdolem vede podle mapy žlutá značka jen jedna!). Po ní jsme už do Suchdola došli bezpečně. Ale hleďme – co to tam vidí naše bystré oko? „V širém poli“, pod stromem ještě před zahrádkářskou kolonií stojí stolek s policemi plnými knih pro zájemce k odnesení, a další se vrší na jeho desce. Andra hojnou nabídkou zhrdla a plynule pokračovala dál, takže Vojta se v časové tísni s lítostí spokojil s pouhými dvěma „úlovky“ (při nejbližším dešti by totiž přišly v niveč, což by byla neodpustitelná škoda). Když jsme pak docházeli ke stanici autobusu, ten právě přijížděl – stačily dva rychlé kroky a už jsme se vezli. Jak jen to ta Andra dělá?
Suše tak lze konstatovat, že i tato, poněkud atypická, májová vycházka se vydařila...