Z Mirošovic do Pyšel
Termín: 1. května 2017
Autor: Andra
Účastníci
Hanka Píchová, Zeman se Zemánkem Štěpánkem, organizátoři Kosáci, Jedličky, Ivan, Andra, Eva Chleb. Zdena Bau. a Alena Och.
Scházíme se kolem desáté na Hlavním nádraží. Borek nás přesvědčuje, že má načteno z netu 70+, což značí, že z Kolovrat jedou staříci zadarmo. Zase lhal internet, stejně jako my jedou sedmdesátníci jenom do Kolovrat zadáčo. Přes zmatky v nákupu jízdenek dojedeme vlakem do Mirošovic. První hospoda u hřiště má zavřeno, ale chytáme se v penzionu U Císaře na hlavní. Na zahrádce s dobrým obědem i pivem si libujeme, jak nám procházka příjemně ubíhá.
Na cestu se vydáme asi po hodině přes Kovařovice a Zaječice, kde si dáme pažit u hřiště pro ty, co místo oběda raději lunchují.
Z modré směrem na Lomnici uhýbáme zkratkou na červenou. Což je škoda, protože v Lomnici jsme mohli udělat přepadávačku na statku u mých příbuzných a zejména omladina se mohla svézt na oslu nebo koni, muchlat králíka nebo koťátka či štěnátka, případně se proběhnout v lese s 3 nebo 4 psy (aktuální stav psů je stále měněn). Více divé zvěře moje neteř ještě nestačila ze svých zahraničních cest přivézt.
My tedy pokračujeme přes Lojovice a Loretu v Pyšelích, kde je pohřbená Božena Němcová s manželem Josefem, zasloužený odpočinek však stihli až po roce 2000. V Pyšelích se stavíme v hospodě na náměstí, ale proklamované výborné ceny za jídlo Ivanem nejsou, protože pekař ve svátek nepeče, není co přistrčit k jídlu a tak se nevaří teplá ani studená kuchyně. Štěpán si tady najde hned novou kamarádku, jak se jmenuje a kde bydlí se nedá z její lehce neartikulované mluvy usoudit. Určitě domov nebude daleko, protože matka v klidu popíjí a nevypadá, že by byla občasným nebo přespolním hostem. Před nádražím někteří z romantiky navštíví Pyšelku, kde jsme kdysi za našich putování nocovali.
Odjezd
První skupina Marta a její parta odjíždí bez Pyšelky.
V druhé partě se loučí Zemani.
Třetí parta dorazí na nádraží ubezpečena organizátorem, že vlak jezdí každou půl hodinu. Vlivem své důvěřivosti se vrací znovu do podniku na panáka. Plynule tedy přechází ve skupinu čtvrtou, která po intenzivně stráveném čase skutečně potká přijíždějící vlak.
Čarodějnice
O čarodějnice ani o buřtový večírek v lásky čase nebyl letos zájem. Jediný Marek se na slezině ptal, zda bude.
V nejmenovaný den v červnu Ivan přinese buřty. Je hezky, rozhodneme se, že je opečeme na zahradě. A když buřty, dokupujeme i maso. To všechno se událo v okolí Hradčanské, v 11 hodin dopoledne.
Domluvíme se spolu, že zkusíme zavolat jedinému zájemci o oheň.
13 hodin, Horoměřice, nordic walking, rozcestí Juliánka. Volám Markovi, telefon nebere.
13:30 o kus dál v lese. Volá Marek. Samozřejmě by rádi přišli, ale Jana je s dětmi na návštěvě, asi se jí nebude chtít.
13:35 volám Ivanovi, který chystá oheň u altánu u nás na zahradě, že budeme sami a není třeba spěchat.
13:36 Ivan je potěšen.
14:15 Horoměřice ještě o kus dále v lese. Volá Marek, přijdou s Janou kolem 17 hodiny.
14:16 volám Ivanovi. Nebudeme sami. Ivan je trochu zdrcen. Na vině je málo dřeva, protože malé děti určitě budou chtít velký oheň a ten my z málo dřeva neumíme.
15:45 konec nordic walkingu, konečně jsem také na zahradě.
16:00 přichází Jana s dětmi bez Marka. Všichni dostanou za úkol umýt zahradní nábytek. Františka nemyje.
Oheň malý vesele plápolá, nikomu to nevadí. Přichází Marek. Buřty dobré, maso dobré, počasí vynikající.
Okolo 18:00 rodina Palečkova mladší odchází. Františce utrhnu na památku kytičku a ta ji dává obratem mamince. Čímž si vylepšila svůj profil. Prostě Happy End nejmenovaného dne.