Čarodějnice a Májová vycházka 2015

Čarodějnice

Na zahradě se nás schází 7 statečných: major, Tonda, Slavíci, Ivan, Evička a Andra. Zdeny se omluvily – jedna spěchala domů, druhá potřebovala odpočívat před jarní vycházkou, kterou pojala jako trénink na Stezku. Též Liduška provozovala břišní tance a sedláci tančili někde u Chlumce.

Ač celý den bylo nepříjemné počasí, kolem páté se udělalo krásně. To už topič Ivan roztápěl čarodějnický oheň. Kláda nám z historie zbyla jenom jedna a ještě nám spadly 2 větve z přilehlé břízy, suma sumárum měli jsme 3 polena. Trochu jsme si vypomohli nepořádkem sousedů a spálili jimi odházená prkna dlící v prádelně. Kromě dříví bylo všeho dost – výhoda malých kolektivů. Každý měl místo u ohně, svoji židli, někteří i dvě, svůj opékač a spoustu masa a buřtů.

Ač se stateční snažili seč jim síly stačily, všechno zbylo. Buřty, maso, pivo, víno, zbytková becherovka a fernet ze sleziny a dokonce i ten, na který se velmi špatně vydělává. Oslavili jsme můj svátek, jak bylo dopředu proklamováno a naše pohoda nebyla nikým ani ničím narušena. Vedle v domě nyní žádná čarodějnice volající policii nebydlí, protože tam nebydlí vůbec nikdo.

Kdybyste uvažovali o bytečku na Hradčanech v kubistické vile, trochu se zajímejte. Kdysi tam přebýval Honza Bydžovský, generál Prchlík, Karel Heřmánek, prostě dobrá společnost. Za první republiky prý se zde nacházely lázně. Určitě si tam dobře odpočinete, bude to chtít jenom trochu naditou peněženku. Ale velká výhoda - na buřtový večírek si přeskočíte jenom plot. Také jsem pro větve skákala nikoli pro peří jako správná hospodyňka, neboť spadly do vedlejší zahrady. A když sousedé z našeho domu neodklidí zbytek prken v prádelně, což lze s jistotou předpokládat a zase sem tam nějaká větev popadá, zaděláme si příští rok na oheň další. Pokud ovšem se nezhroutí celá bříza na altán, to pak bude materiál na pěknou vatru.

Májová vycházka

Na zastávce autobusu Pod Vinicí v ZÁBĚHLICÍCH se nás schází v příjemném čase kolem poledne trochu více: Evička, Tonda, Slavíci, Zdena B., Hanka P., Ivan, Andra. Vyrážíme kolem Botiče směr Jižní Město. Nejprve dopijeme zbytky ze sleziny a posléze nabereme Alenu Ochovou, která též se snaží v chůzi s holemi vyzkoušet, zda je Stezky schopna. Kolem oběda obcházíme hospodu, kde vítají naše chlapce a my musíme díky tomu udělat obchvat po silnici, neb stezka je policií uzavřena. Stejně všechno pro...... dí Pepa. Naštěstí obchvat není dlouhý, jinak byli naši chlapci i s naším Jardou ve velkém ohrožení, jedna vlaková průvodčí o tom může ledacos převyprávět. My si poobědváme v zahrádce útulné hospůdky Pod hrází za sympatický peníz. Posléze se vydáme na další cestu. Na hrázi u hostivařského přehrady nás Alena láká k sobě domů – na pivo, kávu i teplo v krbu. Šéfová a část party je nalomena, ale Banjo bere směr kiosek. Tady povečeříme, posnídáme a to několikrát. Předpokládáme a teď už, když se píše zpráva, to víme s jistotou, že Zdena po zdejší smršti panáků pochopila, že trénink na Stezku má. Kdyby Alena nešla od přehrady do Petrovic a kioskovala s námi, mohla ledacos kolem Stezky ještě přehodnotit. Domů do města se vytrácíme od páté hodiny směr metro Háje, někteří ještě bez deště, jiní s deštěm a stateční si počkali do sedmi, až pršet přestane. To se nám ty čtyři kilometry pěkně natáhly!

nahoru