okolí Prahy
Termín: 1. května 2002
Autor: Alena
Když jsme opustili Prahu, slunce svítilo. Žijeme tak, že už my některé (ženský rod) ani pořádně nevíme, jak to na nádraží vypadá, a tak se nám prvomájový výlet začal líbit hned při okukování nádraží (Masarykovo po osmé hodině ranní).
Tedy: z vláčku vysedáme v Žalově, krátce stoupáme na historický Levý Hradec, zde pronáší Tonda smysluplný a zajímavý výklad - prý to zná ze školy a Michal zahajuje pochod malým šampaňským, které ubývá, jako by bylo dvoulitrové. Stezkou, skoro kamzičí, se suneme k vodě, k přístavu převozníka je to kousek. I když nás přemlouvá, ať chvilku počkáme, nedáme se a cpeme se mezi spoustu cyklistů (všude jich v ten den je spousta), neboť na druhé straně (asi se to už dá pojmenovat Klecany) vidíme kiosk - mírná frontička (cyklistů), setrváváme pouze přiměřeně, abychom zase mohli stoupat. Hlásí se chuť na buřty nebo cokoli, proto zastávka ve svahu v rašícím lese u kříže na památku V.B.Třebízského, kaplana z Klecan (Standa vzpomíná, co od něho četl - a četl). Jenže ne každému připadá toto místo vhodné pro oheň, a tak dáváme jenom něco hezkých písní a pokračujeme - do Klecan, na náměstíčko, a to nikoli kvůli ohni. Mezi hospůdkami můžeme vybírat, ta kterou volíme (U Václava) se vyznačuje příjemným posezením i cenami, leč toto je nám téměř k ničemu, neboť obsluha příliš silnou touhu po obsluhování nevykazuje. Avšak přece jen - pivo dostává, kdo chce, někdo dokonce i stíhá naložený hermelín, tlačenku.
A zase krátký pochod (pod vedením Tondy a velením Jitky, jako ostatně po celý den):teplo, slunce, rozkvetlé stromy, pánové pod nimi plní, co se o prvomájovém dnu sluší, Standa vzpomíná na dětství u dědečka v nedaleké Brtné. A už je tu "pažit", jak má být - na okraji lesa u louky pampelišek s ohýnkem, buřty, písněmi,... pohoda, leč - abychom zase popošli, tentokráte po žluté - kam? - ke kiosku u řeky, kde to asi už dá pojmenovat Klecany (pozor - teď se jedná o jiný kiosk od toho výchozího možná i 100 metrů vzdálený). Zde se máme také dobře. K večeru je opravdu potřeba zabrat - musíme totiž do hospody - na Šachtu (P7, většině čtenářů netřeba vysvětlovat). 7 kilometrů podle řeky, Trojský zámek, váhání, jestli stihneme ještě jeden kiosk, ale Vítek už se mobilově stará, kde že se couráme.
Účastníci nechť se na mě nezlobí, když na tomto místě přiznávám, že do té hospody jsme dojeli tramvají. Borek s Martou s námi nevystoupili, Eva Ch. šla také domů, na řádnou slezinu v řádném termínu se k nám přidali Dany, Vítek a Zdeněk B. Mimo jiné jsme si, dnes již podruhé, zahulákali "Když jsme opustili Prahu,.... " A slunce svítilo tentokráte celý den, bylo nám dobře, dost dobře (jak jinak), věřím, že za rok ... Sejdeme se zas.