Místo: Bohušovice nad Ohří
Termín: 4. - 6. dubna 2015
Autor: Andra
Omluvenky: Michal – rýmička, Ivan – mrkvička, Eva B. - nachlazeníčko, Karel s Jitkou – klíček a Eda s bolístkami v Prachaticích.
Chronologicky z původního programu zůstala pouze ranní káva. Nedělní výlet jedeme na kolech v sobotu a to z Bohušovic do Litoměřic, dále kolem Labe na Křešice, kde obdivujeme novou MŠ přistavěnou k ZŠ díky vytopení bytu školníka. Žádná škoda, bydlel v něm pan ředitel. Třeba děti i kyblíčky do Labe trochu přilévali. Dále pokračujeme na Nučnici a oběd si dáváme v motorestu v Záhořanech. Zpět se vracíme téměř stejnou cestou, ale zastavujeme se v minipivovaru Labuť, kde zatouží někteří i po presíčku. Káva v pivovaru, to je nápad! „Pivo výborné, dávám Vám za jedna, ale kávu máte za 5“, prohodil jeden z vyšších pedagogů směrem k personálu a nechal svůj hrnek nedopitý provokativně na stole. Možná mu to tak dělají studenti, že nechají ležet sešity v posluchárně a odpochodují, když nejsou spokojeni s hodnocením svých kompozic.
Sobota na kolech
Co se týče umu pivovaru, lepší než naopak – kdyby znali taje vaření kávy a pivo měli chutné jako Gambáč nebo Staropramen – hrůza pomyslet! V malém pivovaru se dozvídáme velkou novinu, naše trasa se rozroste o nového člena. Na otázku zda to bude chlapec či holčička jsme dostali odpověď, že úplně obyčejná knedlíčková. Tak se s touto novou informací nějak poperte a těšte se.
Cestou zpět do Bohušovic ještě stihneme nalézt pasivní domek Vojtovy neteře; ta byla hodně pasivní, protože přítomna nebyla. Manžel sice jest přitomen, nicméně pasivně nás pozdravil, pohovořil se svým příbuzným Vojtou a vůbec ho nenapadlo provést nás domkem, ve kterém se vůbec netopí a uvařit trochu pasivní kávičky – tu bychom mohli i v aktivním stavu.
Večer trávíme při svíčkách, které major – protože na některé vojíny není spoleh – zakoupila u Číňanů za 5 minut osm. V osm samozřejmě zavírali. Důvodem jest, že totiž místní zářivky velmi šajní. Pan rada házel ve sborovně oblíbené country fláky jeden za druhým. Občas prohodil konverzačku typu: Neokřikuj mě jak malého kluka“!Vůbec si neuvědomoval, s kým vlastně mluví. Naše Velká Šéfová si může řvát na koho chce a vybírat si adepty dle libovolného pohlaví. My jsme v této pohodové hudební atmosféře vydrželi dlouho do noci na židlích, které prohlásil jeden náš člen loni za příliš honosné pro pedagogy (pro upřesnění jedná se o nejlevnější kancelářský model). Trochu jsme se na nich značně vyviklaných kývali i do stran a bylo potřeba být lehce ve střehu a nepadnout pod stůl. Dobře se využívají na výuku volného pádu, zejména po školních večírcích. Té soukromé firmě, již místní nábytek připadal příliš luxusní, doporučujeme dát přednost japonskému stylu – každý si přines svoji rohož.
Ráno se stává Drobeček Beruškou. No ale ona stejně s námi nehmyzími musí vyrazit na výlet AutoPěšo do lokality Raná na syslíky. Děr jsme našli požehnaně, ale zvířátka na nás kašlala. Vylezli jsme tedy místo přírodovědného pozorování na Velkou Ranou, oblíbené místo paraglidingu. My se dolů ale raději snášíme po svých a to rovnou do hotelu Skleník na čočkovku. Potom se popojedeme podívat na zříceninu Libčeves, ta je ale soukromá a zavřená. Dále přes Sutom se dostaneme na vrch Košťálov s hradem Košťál, kde si krásnými výhledy přes české Středohoří až do zasněžených Krušných spravíme náladu. Na oběd si dojedeme do Třebenic; místní ukrajinská obsluha je velkou konkurencí Roberta z Moeny. „Čím chcete pivo naříznout – desítkou nebo dvanáctkou?“
Nedělní výšlap na Ranou
Večer druhý trávíme spíše konverzačně u vaječňáku a jiných lahůdek.
Po pomlázce – někteří lenoši si ji zase půjčují, se vydáváme domů. Líto nám to není, konečně se naplňuje víkendová předpověď a začíná sněžit.