Místo: Smolotely, Příbramsko u Orlické přehrady
Termín: 11. -14. dubna 2009
Autor: Andra
Ubytování v penzionu před otevřením Hanky Janákové Příbramské v bývalém pivovaru, který v minulosti tvořil jeden celek se zámkem.
Vodičkovi s Pražáky přijíždí už v pátek, ale oficiální sraz je v sobotu mezi devátou a desátou hodinou. V sobotu dorazí Karel s Jitkou, Líba s Ondrou, Michal, Andra, Vojta, Honza a Eva Bydžovští. V 10 hodin se odjíždí auty do Rožmitálu, kde na nás čekají Hanka a Zdeněk Kozarovi (ukazatelé), kteří pro nás připravili členitou cestu vojenským prostorem do 40km, nám již pochodově známou z Vaškových narozenin.
Trasa sobotního výletu: Rožmitál, kolem hřbitova, kde je pohřben
Jan Jakub Ryba, Sobecký rybník, Zalány, Nepomuk, Červený vrch, Padrťské rybníky,
chata Václavka, Teslíny, Spálená bouda, Věšín. Ve Věšíně máme objednané jídlo.
Některá místa ve vojenském prostoru poznáváme, třeba ten strom, co byl po sněhem
v červnu. Odpočíváme tradičně u Padrťských rybníků.
Brunclíci se odpojují za obcí Zalány a čekají na nás ve Věšíně. Protože Přemek s
Gorilou zatím nedorazili, vezmou si jejich objednané jídlo. Hned potom volá
rozčilený Přemek, kdeže jsme. Zapomněl Gorilovi sdělit, že velikonoce jsou cyklo.
A tak Petr musel vyhrabat a opravit nostalgické kolo z dětství, asi po sestře.
Tím nastalo jejich zdržení.
Ve Věšíně sedíme na zahrádce a máme všechno co potřebujeme. Vracíme se do
Rožmitálu, kde se loučí Kozarovi, kteří nám celý den plnili funkci ukazatele.
Příští den se už raději nezúčastní pod záminkou sázení již dovezené květeny.
Večer si zaskočíme do hospody na pivo, zapijeme nová auta našich německých
krajanů, zvládneme malou procházku (povidla, tvaroh).
A nakonec se veselíme v noclehárně, údajně nejteplejší místnosti penzionu.
Trasa nedělního výletu opět 40 km: Smolotely, sjezd kolem
rybníka Horní a Dolní Líšnicí, (tady zdravíme Irenu Smítkovou ve melejně) výplaz
na hráz Orlické přehrady, podél břehu do prázdného campu Trhovky (dáváme si pivo
a něco z vepřových hodů), opět stoupání přes Klenovice do Klučenic, kde je
obědová pauza - nakonec se rozdělíme do 2 hospod. Odtud jedeme přes Onen svět do
Milešova, rozhlednu Milešovku nakonec vynecháváme a sjedeme dolů k přehradě.
Tentokrát neklesáme, ale stále stoupáme k hotelu Praha a přes kopec Bohostic
závěrečným stoupáním do Smolotel.
Rozloučí se Bydžovští a krajané (cizozemci mimochodem předjížděli tak
nebezpečně, že měli štěstí, že je některé z aut nevzalo sebou).
A pak si postupně skočíme do sousední hospůdky na dvě nebo na jedno.
Odchod do restaurace manželů Pražákových
Odcházím z hospody dříve a zvoním před pivovarem v domě jsou už jenom Pražáci s
Vojtou. Ozývá se Sakra Mileno, kam si dala klíče? Po čtvrthodině přichází Vojta
a odmyká. Zamknu a nechávám si klíče u sebe. Karel, který se domnívá, že Vojta s
klíči odešel, přeleze pivovarskou zeď a jde pro klíče do hospody. Klíče od Vojty
nezíská a tak přeleze zpátky zeď, aby vyzvedl Milenu. To už dochází Ráchel,
která má v kapse druhé klíče a nevěřícně zírá, co to ten Karel Pražák vyvádí. No
Tyrš by asi chválil. A nakonec si Milena ke mně pro klíče přišla – to už je
happyend.
Večer dorazí Anička Janáková. Původně chtěla přijet se svým
novým jeepem, ale tomu se opravuje spojka. Tak má alespoň zelené stylové
oblečení. Dáváme si na sluníčku kávu. Podaří se nám rozsednout jednu z nových
lavicí. Zato jsme majitelkou pochváleni, že odhalujeme závady. Narevanš kluci
odstraní ve sklepě menší havárii vody.Večer se Anna loučí a my se stěhujeme
nahoru do noclehárny. Ondra exceluje vyprávěním o panu Valdésovi, kterak
buzeroval personál až zničil sociální zařízení exkluzivního pokoje hotelu
Hoffmeister. Věra je zastrašována, co ji potká v létě na horách. Zastrašit
českou učitelku je po 25 letech praxe je téměř nemožné. Leda že by někdo sebou
na hory přibral pár spratků - ošklivé slovo opravujeme na pár jedinců se
speciálními vzdělávacími potřebami.
Chlapci během večera občas místo popíjení na dvoře pletou.
Pondělí
Tradiční pomlázka. První vstane malý Míša a s koledou a s tatínkem oběhne barák.
Pak se plouží jednotlivě ostatní. Kapitán vyskakuje s pomlázkou rovnou z
postele. Největší vřava nastává, když se sejdou všichni koledníci nahoře. Michal
Patrick, když to vidí, vrhne se do davu a mlátí koledníky pomlázkou hlava
nehlava. To chlapci tedy určitě nečekali a zřejmě se jim ještě nestalo, aby je
malý Američan na pondělí velikonoční spráskal.
Sbalíme se, dojedeme do Příbrami odevzdat klíče a za Příbramí ve Lhotě necháváme
auta. Tady si uděláme malé kolečko cca 20 km, kde vyzkoušíme všechny typy cest
přes asfalt, štěrk, hlínu, kamenitou, lesní, travní. I pažit u zcela běžného
rybníka jsme stihli a podél trati se vracíme do Lhoty. Otevřenou hospodu
nenacházíme, tak se osvěžujeme lahváčema, co zbyly Michalovi a k nim porovnáváme
kvalitu mazanců.
Andra
V pondělí se jelo ze Lhoty do Obecnice a od vodní nádrže Obecnice (jak se tvůj běžný rybník trefně nazývá) směrem na Sádek a Bratkovice. Z Bratkovic vedla ta příšerně prašná cesta lemovaná skládkami, snad to nejhorší co se dnes dá ještě vidět...V Trhových Dušnikách opět žádná hospoda, ale pěkná cesta kolem pasoucích se koní. A zpět k autům v blízkosti komínů Kovohutí, taky pěkný pohled.
Jinak jsem si řekla, že se na ten rodný kraj fakt už vykašlu, když tam není ani kousek roviny. To slibuji, howk, domluvila jsem.
Věra