Cyklovelikonoce 2009

Ubytování v penzionu před otevřením Hanky Janákové Příbramské v bývalém pivovaru, který v minulosti tvořil jeden celek se zámkem.

Vodičkovi s Pražáky přijíždí už v pátek, ale oficiální sraz je v sobotu mezi devátou a desátou hodinou. V sobotu dorazí Karel s Jitkou, Líba s Ondrou, Michal, Andra, Vojta, Honza a Eva Bydžovští. V 10 hodin se odjíždí auty do Rožmitálu, kde na nás čekají Hanka a Zdeněk Kozarovi (ukazatelé), kteří pro nás připravili členitou cestu vojenským prostorem do 40km, nám již pochodově známou z Vaškových narozenin.

Trasa sobotního výletu: Rožmitál, kolem hřbitova, kde je pohřben Jan Jakub Ryba, Sobecký rybník, Zalány, Nepomuk, Červený vrch, Padrťské rybníky, chata Václavka, Teslíny, Spálená bouda, Věšín. Ve Věšíně máme objednané jídlo.
Některá místa ve vojenském prostoru poznáváme, třeba ten strom, co byl po sněhem v červnu. Odpočíváme tradičně u Padrťských rybníků.
Brunclíci se odpojují za obcí Zalány a čekají na nás ve Věšíně. Protože Přemek s Gorilou zatím nedorazili, vezmou si jejich objednané jídlo. Hned potom volá rozčilený Přemek, kdeže jsme. Zapomněl Gorilovi sdělit, že velikonoce jsou cyklo. A tak Petr musel vyhrabat a opravit nostalgické kolo z dětství, asi po sestře. Tím nastalo jejich zdržení.
Ve Věšíně sedíme na zahrádce a máme všechno co potřebujeme. Vracíme se do Rožmitálu, kde se loučí Kozarovi, kteří nám celý den plnili funkci ukazatele. Příští den se už raději nezúčastní pod záminkou sázení již dovezené květeny.
Večer si zaskočíme do hospody na pivo, zapijeme nová auta našich německých krajanů, zvládneme malou procházku (povidla, tvaroh).
A nakonec se veselíme v noclehárně, údajně nejteplejší místnosti penzionu.

Trasa nedělního výletu opět 40 km: Smolotely, sjezd kolem rybníka Horní a Dolní Líšnicí, (tady zdravíme Irenu Smítkovou ve melejně) výplaz na hráz Orlické přehrady, podél břehu do prázdného campu Trhovky (dáváme si pivo a něco z vepřových hodů), opět stoupání přes Klenovice do Klučenic, kde je obědová pauza - nakonec se rozdělíme do 2 hospod. Odtud jedeme přes Onen svět do Milešova, rozhlednu Milešovku nakonec vynecháváme a sjedeme dolů k přehradě. Tentokrát neklesáme, ale stále stoupáme k hotelu Praha a přes kopec Bohostic závěrečným stoupáním do Smolotel.
Rozloučí se Bydžovští a krajané (cizozemci mimochodem předjížděli tak nebezpečně, že měli štěstí, že je některé z aut nevzalo sebou).
A pak si postupně skočíme do sousední hospůdky na dvě nebo na jedno.

Odchod do restaurace manželů Pražákových
Odcházím z hospody dříve a zvoním před pivovarem v domě jsou už jenom Pražáci s Vojtou. Ozývá se Sakra Mileno, kam si dala klíče? Po čtvrthodině přichází Vojta a odmyká. Zamknu a nechávám si klíče u sebe. Karel, který se domnívá, že Vojta s klíči odešel, přeleze pivovarskou zeď a jde pro klíče do hospody. Klíče od Vojty nezíská a tak přeleze zpátky zeď, aby vyzvedl Milenu. To už dochází Ráchel, která má v kapse druhé klíče a nevěřícně zírá, co to ten Karel Pražák vyvádí. No Tyrš by asi chválil. A nakonec si Milena ke mně pro klíče přišla – to už je happyend.

Večer dorazí Anička Janáková. Původně chtěla přijet se svým novým jeepem, ale tomu se opravuje spojka. Tak má alespoň zelené stylové oblečení. Dáváme si na sluníčku kávu. Podaří se nám rozsednout jednu z nových lavicí. Zato jsme majitelkou pochváleni, že odhalujeme závady. Narevanš kluci odstraní ve sklepě menší havárii vody.Večer se Anna loučí a my se stěhujeme nahoru do noclehárny. Ondra exceluje vyprávěním o panu Valdésovi, kterak buzeroval personál až zničil sociální zařízení exkluzivního pokoje hotelu Hoffmeister. Věra je zastrašována, co ji potká v létě na horách. Zastrašit českou učitelku je po 25 letech praxe je téměř nemožné. Leda že by někdo sebou na hory přibral pár spratků - ošklivé slovo opravujeme na pár jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami.
Chlapci během večera občas místo popíjení na dvoře pletou.

Pondělí
Tradiční pomlázka. První vstane malý Míša a s koledou a s tatínkem oběhne barák. Pak se plouží jednotlivě ostatní. Kapitán vyskakuje s pomlázkou rovnou z postele. Největší vřava nastává, když se sejdou všichni koledníci nahoře. Michal Patrick, když to vidí, vrhne se do davu a mlátí koledníky pomlázkou hlava nehlava. To chlapci tedy určitě nečekali a zřejmě se jim ještě nestalo, aby je malý Američan na pondělí velikonoční spráskal.
Sbalíme se, dojedeme do Příbrami odevzdat klíče a za Příbramí ve Lhotě necháváme auta. Tady si uděláme malé kolečko cca 20 km, kde vyzkoušíme všechny typy cest přes asfalt, štěrk, hlínu, kamenitou, lesní, travní. I pažit u zcela běžného rybníka jsme stihli a podél trati se vracíme do Lhoty. Otevřenou hospodu nenacházíme, tak se osvěžujeme lahváčema, co zbyly Michalovi a k nim porovnáváme kvalitu mazanců.

Andra

V pondělí se jelo ze Lhoty do Obecnice a od vodní nádrže Obecnice (jak se tvůj běžný rybník trefně nazývá) směrem na Sádek a Bratkovice. Z Bratkovic vedla ta příšerně prašná cesta lemovaná skládkami, snad to nejhorší co se dnes dá ještě vidět...V Trhových Dušnikách opět žádná hospoda, ale pěkná cesta kolem pasoucích se koní. A zpět k autům v blízkosti komínů Kovohutí, taky pěkný pohled.

Jinak jsem si řekla, že se na ten rodný kraj fakt už vykašlu, když tam není ani kousek roviny. To slibuji, howk, domluvila jsem.

Věra

nahoru