Okolí Bezdězu
Termín: 26. - 28. března 2005
Autor: VáVa
Účast: J.+K.Svobodovi, L.+O.Hníkovi, V.+V.Vodičkovi, Andra, Vojta, Ivan
Letošní Velikonoce prověřily naše řady. Opravdu jen málokdo
chtěl vyjet za turistikou hned po úspěšném tajném výletu, navíc po rozpačité
předpovědi počasí. Přesto se nás v sobotu dopoledne na návsi vesničky Okna,
stavěné podle klasicky českého schématu „kostel – škola – hospoda“, sešlo 9 9 9
!!!
Vyjížděli jsme téměř v poledne, ale to jsme jen dali šanci počasí, aby ukázalo,
že to s mlhou ani deštěm nemyslí tak úplně vážně. Na trase Okna – Doksy – Staré
Splavy – Provodín – Skalní brána – Psí kostel – Hradčany – Bezděz – Okna nás
potkalo mimo jiné toto:
a) hned za Okny se Andra učí přehazovat, ochotných radilů je několik a rady jsou různé
b) v Doksech na náměstí je úžasná cukrárna
c) v Provodíně je ještě lepší hospůdka s obědem
d) na Hradčanech bydlí pěkná zvířata, rozumějte, je to minizoo a Ondru velmi zaujaly zdejší kozy. My ostatní jsme udržovali pitný režim u rázovitého hostinského v právě po zimě otevírané trampsko kovbojské hospodě.
e) Nejenom hrad Bezděz, ale i obec Bezděz je sakra do kopce, odměnou je další útulná hospůdka
f) Spojka Bezděz – Okna není cyklotrasa, ale turistická značka vhodná k zakufrování
g) V Oknech jsme měli v pedálech 47 km
Ve škole nám večer v příjemné rozpravě a zpěvu pěkně ubíhal, nenechali jsme se rozhodit ani tím, že zde s námi bydlel „štáb“ nějaké megaakce orientačních běžců a vyplácal teplou vodu z boileru. Usínali jsme při známém Karlově rozpočitadle: „Kdo chrápe, jde z kola ven.“
Nedělní výlet nás přivedl zelení vlahých borových lesů a šedí zatím prázdných polí do vesničky Plužná. Zde jsme našli jeden z hostinců tajného výletu (2001?), ale bohužel zrušený. Že by už nikdo neměl chuť na zvěřinu, nebo tataráček? Cílem cesty byla nedaleká Bělá pod Bezdězem. Zde nás čekalo nedělně líné, svátečně „vymetené“ historické centrum obce. Po zaslouženém obědě a nezasloužené cukrárně jsme pokračovali na Valdštejnsko se známými sochami granátníků (taky sem nás tenkrát Pavel vzal). Tady jsme se pokusili o první nesmělý pažit. Cestou zpět nás opět hřálo sluníčko, a tak zde na mýtině uprostřed lesů založili Ivan s Vojtou ohýnek, abychom konečně opekli buřty, které Ivan s sebou vezl. Většina ještě zdolala i opodál čnící skálu s výhledem na Bezděz a pak začalo už jen povalování na mýtince v krásně hřejících paprscích slunce, prostě paráda. Ani jsme neměli špatné svědomí z cesty dlouhé jen 32 km. V Oknech jsme ještě hráli a zpívali v místním „penzionu“ 3.cenové skupiny a písničky se opravdu líbily. Nejúžasnější fanynky ale byly ještě pod zákonem, a tak hoši zase nic… Velikonoční výprask vypukl po půlnoci a ráno ještě jednou pro ty, co si už nic nepamatují.
Já si ale budu pamatovat, že tohle byly opravdu malé Velikonoce, protože: bylo nás v malé školičce jen málo, venku bylo málo tepla, kopce byly malé, zoo byla malá, najeli jsme málo kilometrů, ctitelky byly také malé a Andra málo přehazovala. Musíme se víc snažit!!!
P.S: A ještě tu dělali malé plameňáky a říkali jim „krvavá záda“…