Majdalena
Termín: 12. - 14. září 2008
Autoři: Andra
Scházíme se v pátek večer kolem desáté u Svobodů (zase jsme zůstali v dopravní zácpě): naše posádka Michal, Ráchel, Ivan (Pavel, kterého jsme nabrali v Ratiboři) a já. Vojta už je na místě.
Borek se na poslední chvíli vymluvil na zánět středního ucha – zřejmě doma hodně větrali.
Plánovaná trasa Suchdol nad Lužnicí - Veselí.
Posádka Karel s Jitkou, já s Ivanem, kapitán s Ráchel, Vojta s Pavlem na Karlově staré lodi.
V pátek si dáváme pivo v hospodě v Majdaleně.
Sobotní trasu ze Suchdola pod Mláku – nedojedeme. Vyrážíme ze Suchdola, kde není téměř žádná voda, dojedeme až pod rozvodí Staré a Nové řeky ke Stříbřeckému mostu. Cestou svítí sluníčko, takže je relativně teplo. Oběd si dáváme u jezu Pilař, pivo v Majdaleně u Dušana. Pavel se neustále vrhá do vody a tak je do pasu promočen. Ujedeme 22 km. Dost jsme se napádlovali, řeka byla olej. Renata pro nás přijede k mostu. Cestou k lodi ze svahu upadne a ještě stačí upustit dítě. Jsme celkem charakteři a tak ji Džamile nepráskneme. Dojíždíme v 7, kdy už je pořádná zima. U Emy Destinnové mají nějakou akci, tak dobíháme do hospody ve vesnici Stříbřec. Jídlo nemají, tak než pro nás přijedou auta, si dáváme pivo.
V neděli hlavně z důvodu malé vody, volíme Zlatou stoku. Čekáme do 11 až se oteplí. Pavel byl odvelen k rodině a Vojta se vydává na kajaku. Nakrmíme koně, dáme si šampaňské a před polednem vyrazíme. Na rozdíl od Lužnice, voda ve Zlaté stoce teče.Vody je ve stoce dost a tak je podjíždění můstků a přetahování lodí přes klády klasicky dramatické. V bažantnici máme malé vojenské cvičení. Raději se v lodích moc nevytahujeme, abychom se nestali terčem zbloudilých kulek ptáčslivců. Ráchel má v pohotovosti bílý kapesník větších rozměrů. Ve 2 dojíždíme. Cestu zpátky bereme přes Třeboň, chceme koupit maso na grilování. Což se nám podaří až v posledním obchodě ze 3 vybraných. Když jsme v autě, začíná pršet. Grilujeme maso, uděláme si salát a brambory, prostě senzační obědovečeři.
Do Prahy vyrážíme před 6. Ráchel odevzdáme Michalovi Patrickovi v Lysé. Ten si chvíli ještě se svojí bábou zařídí v autě a pak pokračujeme do Prahy. Stejně jako cestou tam jsme na místě zhruba v půl desáté.
Měli jsem tak nabitý program, že Karel nestačil vytáhnout banjo. Ale stačil nám poreferovat, jak které nářadí se rozbíjí, udržuje a opravuje. Takže se kluci důchodu netěšte. Ten si užijí jenom baby realizováním svých celoživotních koníčků jako je např. zahrádka, vaření a starost o Brumly. Až do svých koníčků zařadíme péči o stroje, bude na světě Ráj.