Termín: 3. – 11. června 2011
Autor: tato zpráva je kolektivním dílem kapitána
Voda byla.
Motto vody: „To si snad děláte kozy, ne!“.
Posádky: Kapitán – Erika, Karel – Jitka, pan Klečka – paní Klečková (opustili nás bez varování už ve středu v poledne). Poslední důležitá slova pana Klečky o kapitánovi byla: “Co vod něj můžeš čekat, když je to půl zelenýho mozku, prosím tě!“, což kapitána hrubě urazilo.
Klíčová slova: chuche-ball, chuche-lock, chuche-day, chuche-holiday.
Lodní trasa: Vyšší Brod – Soumarský most – Lenora – Soumarský most – Nová Pec – Vyšší Brod – Rožmberk – Pískárna – pod Milanem – nad Borščem – České Budějovice – Majdalena – Rožmberk – Majdalena.
Počasí nám přálo. Slunce bylo na svém místě, voda zůstala v mraku, který nás věrně doprovázel.
Závěr: Zjistili jsme, že není možno zvolit termín, kdy je řeka volná, proto jsme vyrazili z Lenory, kde byl Michal registrován pod čísly 183 – 185.
Vzkaz pro Borka: „Autobus do Vyššího Brodu odjíždí stále za 18 minut“
Vzkaz pro Marka: Příště podrobněji definovat jízdní řád i pro natvrdlé vodáky, aby nemuseli objíždět půl republiky.
Zdravíme ostatní suchozemce naším bojovým heslem „Na to Ti sere Bílý Tesák“.
Motto letošní vody: „Voda byla! To si snad děláš kozy?“
Ano, voda opravdu byla. I když netradičně již začátkem června. Sraz byl ve Vyšším Brodě hodinu před polednem. Milovníci vodních sportů se sešli v silné šestičlenné sestavě (Erika, Michal, Jitka a Karel a Zdena a Jirka Klečkovi), těšíc se na prázdnou řeku. Ale ouha! Naše zděšení bylo opravdové, neboť stovky lodí jsme opravdu nečekali. Ovšem kapitán Michal se svou posádkou našel řešení. Po delších telefonátech zajistil nedělní registraci pro sjetí horního toku Vltavy. A tak následoval přesun na Soumarský most. Ještě odpoledne si kapitánova a Karlova posádka sjela trochu kamenitý úsek z Lenory.
Dobré ráno jsme měli úderem nedělní 13 hodiny – a pak hurá do lodí. Asi po hodině se náhle spustil pořádný liják, i pár krup spadlo, hromy a blesky nám bouřily nad hlavou. Rozhodli jsme se, že nepohodě ujedeme. A povedlo se. Sluníčko se opět objevilo a my si mohli vychutnat nádhernou přírodu horního toku, který patřil jen a jen nám.
Po postavení stanů v Nové Peci jsme vyrazili doplnit tekutiny. Veselou náladu nám ještě víc pozvedlo Michalovo něžné stvoření, které telefonujíc a posílajíc SMS nás dokonale překvapilo větou „To si snad děláš kozy?“ a tato krásná věta nás v obměnách obveselovala po celou další cestu.
Na zpáteční cestě jsme sbírali dřívka jako mravenečkové, aby Jirka opět jedinou sirkou rozdělal tradiční ohýnek.
Pondělní dopoledne jsme se přesunuli do Vyššího Brodu doufajíce, že řeka už bude volná. Ale množství lodí nebylo o mnoho menší než před dvěma dny. Ale sluníčko hřálo a žádný z přítomných účastníků vody si prsinka nespálil – což jsou trochu pozměněná slova Michalovy něžné Kristýnky. A Borku, stále platí, že autobus z Vyššího Brodu odjíždí za 18 minut!
Nasednutí do lodí jsme urychlili, neboť se náhle objevily dva autobusy s vojáky brněnské akademie a s nimi Tatra 815 s proviantem a výstrojí.
Časté peřejky nás dohoupaly k Herbertovu a novou propust s pěknou šupnou všechny lodě krásně projely. Já ji ale raději jistila ze břehu.
Ale hned další retardérka u Rožmberka se i mně moc líbila a s Erikou jsme jí chtěli sjet ještě jednou. To naši zadáci neschválili a tak jsme zvesela pluli dál. Pod Rožmberkem na nás opět čekalo naše krásné místo v lese a neodradila nás ani cedule se zákazem stanování.
Při našem splouvání jsme se potkávali se známými tvářemi, až už to byly výpravy mladých krásných děvčat (jak s oblibou říkal Karel) se svými pány profesory. Nebo parta, která jela ze Soumarského mostu, a v hospodě U Fíka došlo na výměnu panáků se zelenou třešničkou.
No, pro jistotu jsme utekli.
Vesele jsme dojeli do Českého Krumlova, kde naše loď nečekaně svou pouť ukončila, protože nás na naší chaloupce čekala příprava cyklistického závodu a pak vlastní závod.
Určitě mi všichni dají za pravdu – Vltava je opravdu krásná řeka!