Majdalena
Termín: 24. – 30. června 2007
Autor: ASlav
Bosé nohy ve vodě
něžné tření křídel vážek,
polibky pod jasně hvězdnou oblohou.
Člověka napadá:
Kéž by léto bylo napořád.
Dobrá zpráva pro všechny,
kteří žízní po životě:
Když se osvěžující smyslný sekt
spojí s voňavou jahodou,
bude tohle rozmarné léto častěji.
(Ocitoval jednoho dobrého rána kapitán z předkládaného Bohemia sektu)
Sláva, léto je tu!
A když je na řadě Vltava, tak se nejede o prázdninách:
O poslední červnové neděli se u Svobodů na Majdaleně scházejí a počátek léta a svátek Jana v kiosku u řeky oslavují Standa s vnukem Filipem, Ivan , Andra, Vojta , Alena a Honza S., Lída a Pepa. Posledně jmenovaná dvojice však pro letošek vodu vzdává kvůli čerstvě srostlé zlomenině ruky paní kormidelnice.
V pondělí si Slavíčkovi ve Vyšším Brodě půjčují pevnou, netekoucí a pohodlnou loď, v Lenoře se připojují Marta a Borek. Mezitím, co pánové ještě převážejí auta, dámy chytají bronz a příjemně lelkují. Poté následuje pětikilometrová plavba do více než poloprázdného kempu na Soumarském mostě. Stany, letní lenivá pohoda, krásný oheň (aby vydržel do půlnočního příjezdu kapitána Michala s Erikou), krásné písně (pan učitel, co si naše pány muzikanty točil, se předem dovolil). Léto má být rozmarné – bylo: liják nás zahnal do spacáků, tedy všechny kromě Andry, které spacák má přivézt Erika. Přivezla, jenže v té tmě a dešti nemohla poznat, kde Andra stanuje a Andra zase netušila, že Michal s Erikou už přijeli (a já jsem sice tušila, ale nemohla jsem vědět, že Andra neví…).
V úterý rozmarné léto k dešti přidalo i chlad a nemalý a čas od času déšť a vítr (a protivítr!) - také nemalé. V při tomto způsobu léta bylo jest nám splouti liduprázdnou řekou lemovanou nádhernou rezervací a mrtvým luhem nezbytných 27 kilometrů do civilizace v Nové Peci na Lipně. Přec jen ale: asi po dvou třetinách plavby se naskýtá možnost skromného občerstvení (poněkud vzdorující estetickým i hygienickým zvyklostem) v obci Pěkná, kam jsme moc rádi asi 1 km od řeky odběhli. V Peci po stavbě stanů zase dělba činností a nečinností: řidiči pro auta, Vojta – ohniště, dámy s Filipem – restaurace. Večer strávený v kiosku u kempu se vydařil nadmíru(jen to natáčení bylo tentokráte přes naše protesty!): Karel se záhy stal opravdu hvězdou večera, což bylo manifestováno nejen ovacemi po každé písni(náš repertoár občas prokládaný přáními hostů), ale také třemi lahvemi Frankovky a desíti „panáky“ jablečného Jelcina. Vojta mohl mít leccos, ale nechtěl.
Ve středu s loděmi na autech přesun do Vyššího Brodu, zde dobrý začátek dne obědem v restauraci nad řekou, při čemž Filipovi (viz úvod) je udělen Vodácký bobřík II. Stupně; Všichni blahopřejeme, Filip je potěšen (ale záhy nás i s dědečkem opouští). Jediný déšť byl příjemně zažit v říčním kiosku U veverek, skromnější krmě proložena plameňáky a kominíčky a Martiným vskutku originálním nápadem – předcházet si Karla kyselou okurkou !!! Stanování tohoto dne bylo jasné už letitými zkušenostmi: v „našem“ lese za Rožmberkem. Náš les už nebyl jen náš, oheň byl dobrý a vedlejší mladí Němci vůbec nebyli hluční.
Ráno ve čtvrtek jsme ke kamenným mužikům na břehu řeky přidali své další a s využitím „pevných“ občerstvovacích stanic U Fíka a U Vikinga („in-run“ tekuté občerstvení – tedy občerstvení podané z kotvené plošiny přímo do lodi také nebylo pominuto) jsme pluli dál a dál …..až do námi již dříve otestovaného kempu před Českým Krumlovem. Kemp se za tu dobu moc nezměnil, s tím jsme ani nepočítali a známá restaurace Ve dvorku (před 12ti léty sem za námi na výjezdní slezinu přijelo pár kamarádů v čele s Vaškem Lidem) se také nezměnila a to bylo dobře. Přibyl jen dámský „dvojzáchod“ – rarita, kterou jsme nikdo z nás ještě neviděl. Výborná večeře na stejné terase jak před léty, poté vycházka malebným městem, déšť, chladno, kolektiv se mírně rozpadá na některé dvojice (?), Vojtu (jde do divadla) a zdravé jádro, které dává přednost návratu do osvědčené restauračky Ve dvorku, tentokráte dovnitř, neboť přízeň počasí při tomto zájezdu je jen pramalá.
Rozmarné léto nám v pátek i slunce ukazuje, ale teplo, letní teplo, vypadá poněkud jinak. V Krumlově je 5 jezů, jeden s retardérkou, průjezd retardérkou pak pro nechráněného háčka najisto znamená téměř totéž jako do vody spadnout. Náladu hned poté pozvedá Jitka obstaráním dortíčků s donáškou až do lodi. Most za Krumlovem nás vítá transparentem s otázkou, „Nekoupali jste se v krumlovských jezech“, všichni letos můžeme odpovědět „ne“. Podplutí mostu pak ozřejmuje smysl této běžné otázky: nikdo z nás (včetně těch,co se po průjezdu retardérkou do suchého převlékli) už není tak docela suchý, neb vtipná reklama na sprchy nikoho nešetří ! (Další sprchu pak zajišťuje zánovní retardérka v jezu ve Zlaté Koruně). Řeka za Krumlovem je malebná a pohostinná, skýtá možnosti povoleného kempování – to pomíjíme a krásná místečka pro divoké stanování – litujeme, že jsme to nevěděli dřív a četné možnosti občerstvení – ty nevynecháváme: občerstvovací stanice, jakou na svém lesním pozemku vytvořil Milan – obdiv (zase jsme se líbili, tedy alespoň Karel), Hacienda – svému jménu ostudu nedělá, Maringotka – kromě běžného občerstvení nabízí čerstvé placky, fungující pianino pod širým nebem, prázdnou louku ku kempování a menší, leč výraznou společnost, takže plujeme zase dál, i když den se už chýlí. Pro nocleh je pak vybrán tmavý a vichřicemi poněkud polámaný les jen malý kousíček před kempem Dívčí Hrady v rezervaci Blanský les.
V sobotu časně zrána vyráží Honza pro auto, což se mu daří díky ochotě Vojty, který se nechává vytáhnout od spánku (opodál?) ohně!!!! aby ho převezl na druhou stranu, a pak také aby se stal laskavým zadákem Aleny a svůj kajak provezl kamenitými peřejemi až do Boršova na provaze jako nějakou hračku.
Ne vždycky bývají plány splněny beze zbytku: někdo to měl v plánu, někdo toho začal mít právě tak akorát a někdo víc než dost, takže Honzův nápad (jak se dostat zavčas za Pegginou) se nakonec ukazuje užitečným - odváží Jitku a pány pro auta, zbylé dámy zase lelkují v kiosku a držte se: užívají si sluníčka. Z Vyššího Brodu do Boršova je to 67 km: sčítám a vychází mi z toho 99 km.
(Poprvé týden na vodě na pramici na Staré řece v roce 1958; odčítám a vychází mi z toho 49 let.)