Termín: 29. června - 5. července 2013
Autor: Andra
Vyjíždíme s kapitánem v sobotu ráno, tedy hned, jak citovaný dobalí: Kristýna, Vojta a já. V Letohradu, v naší známé hospodě ze Stezky, si dáváme drahý oběd neodpovídající ceně a ve 4 hodiny odpoledne vyjíždíme. 12 km ujedeme za 2 hodiny a ještě stíháme v Caklích pivo. Nocleh si najdeme na loukách u Dolní Libchavy a večer pokračujeme v pivním večírku u táboráku.
Ráno na cestě zjistíme, že máme velký problém. Kapitán totiž nemá klobouk. Vrací se, ale pokrývku hlavy nenachází. S prostovlasým projíždíme jez v Ústí nad Orlicí, proud vody nás vede do zátočiny a nevíme, co nás čeká za. No projeli jsme. Pokračujeme přes Bezpráví a U Pildy na cyklostezce si dáváme klobásu a pivo. Pokračujeme přes Brandýs nad Orlicí a nocleh si najdeme na Pelině u boudičky. Při stavění stanů a vybalování spacáků se v jednom z těchto pytlů nalézá i kapitánův klobouk. Mrcha, která ho tam zakopala, není odhalena, ale my máme zase kapitána se vším všudy. Dle ukazatele na konci louky zjistíme, že k nádraží je po zelené 1 km, tudíž se rozhodneme, že tady skončíme, stejně máme k jezu jenom pár metrů. Na sousední louce hodně vzdálené bydlí děti a my zveme telefonem večer k ohni Ivana. Ten však přijede na kole až v pondělí ráno a tehdy mu vysvětlíme, že máme chuť na maso. Protože má pro nás připraven jenom zatím salát, nasedne na kolo a uhání s tím něco udělat i uvařit snídani Tondovi, který v Ivanově domku ještě spí. Kapitán vyrazí pro auto a my hledáme místo pro koupání. Děti sice už odjely, ale v maringotce bydlí psi a ještě větší pes je maringotkový majitel. Nakonec se do vody raději spouštíme přes kameny kousek od stanů. Dostanu vynadáno, že vodu označím jako studenou. Prý lžu, je ledová, odcedí Vojta
S Michalem si najdeme v Chocni hospodu na nábřeží, krásné menu za 75 Kč. Když se vracíme k autu, pozorujeme přemístění dětí na místním jezu, do gumových lodí si děti z několikametrové výšky naskákaly.
Dojedeme k Ivanovi na drážní domek na poledne, je krásně, vyzkoušíme nový bazén. Ivan naložil maso po vzoru našich prvomájových večírků a udělal salát a la Honza Bydžovský. Všichni byli s menu velmi spokojeni a tak si večer u ohně užíváme.
Kapitán převáží lodě i posádky do Chocně pod jez, kde stíháme i brzký oběd v nám známé restauraci ze včerejška. Metodu dětskou skákací nechceme se učit, a proto začínáme až pod jezem. Řeka stále hodně teče, ale už se tolik nekroutí, přejíždíme jez Chloumek, náhon do bývalého mlýna v Plchovicích, u Nové Vsi odpočíváme a pijeme rum. U jednoho z jezů si krátíme přenášení lodí jízdou po rybníku. Ivan s Tondou se stačí vystřídat na kormidle, Tonda se nám zase začíná kroutit a bortit. To vše obětavý asistent zvládá vypodložením ze všech stran a tak T. už vydává zepředu jen povely máchaje přitom kormidelnickým pádlem. Tohoto starého zkušeného muže bude potřeba si uchovat zabaleného v dekách na porcelánu vydávajícího povely (dědek Méry). Tábořiště nalézáme až kolem osmé na jezu před Borohrádkem, bohužel za námi skončí další skupina dětí a jejich vedoucí Šedivík se s našimi kluky dohodne, že děti zůstanou na větším placu s lepším přístupem a my raději vedle na menším placu bez nich. K ohni jsme pozváni, ale nestíháme a tak jejich ukulele slyšíme jenom z dálky. Pat a Mat naší vody Tóňa s Váňou staví poprvé stan a vaří spolu večeři. Dřevo je mokré a tak partyzánkoskautka Kristýna nestačí foukat. Až nás to přestane bavit, jdeme spát.
Ráno se věnujeme klíšťatům nejmodernější technologií vyvikláním do stran. Klíšťatonosiči dostávají jako bolestné rum. Zatímco klíšťata se úporně drží, jejich majitelé jsou rumem dosti zvikláni do všech světových stran. Po zdravotním zákroku jedeme do Albrechtic, kde si chceme dát v hospodě doporučené od Ivana oběd. Hospoda je sice pohledná, ale otevřená až od pěti, zatímco my jsme tady ve 13:30. Najdeme si v loděnici u výlezu hospodu jinou a dáme si pivo a výpečky. Cestou zpátky nakoupíme a zmrzlinujeme. Pokračujeme a dojedeme po vodě do Petrovic. Tady je konečně kamenitá loučka s přístupem k vodě podle našich představ. Postavíme stany nedaleko místní maringotky a těšíme se na koupání. Za chvíli nejsme pravda sami, ještě jedna rodina, která se ovšem raději od nás klidí. Zatím se v řece koupe jedna místní dáma a pak to začne. Přijíždí kola, auta, psy a všichni se chtějí koupat. Naše idylka osamoceného koupání se hroutí. Večer si uděláme vinný večer a jak už to u takového vína bývá, je dobré, a proto asi je ho málo. Příště musíme přikoupit pár lahví, jeden se pořád učí.
Ráno u snídaně přijíždí policie. Nevadí naše táboření, ale v Albrechticích vykradli krám - všechny potraviny i alkohol. No my už máme svoje vypito a zdá se, že jsme mimo podezření. Pokračujeme v cestě, oběd si chceme dát ve Štěnkově, ale tam je hospoda zavřená. Cestou potkáváme partu veselých chlapců, o kterých bude ještě řeč. Nejveselejší z nich je přímo na Adama schovávaje svoje největší poklady za plastovou lahví. Po cestě nám několikrát tento dobrosrdečňák věnuje plzeňské pivo. Tenkrát jsme ještě nevěděli, že dobrodinec slove Mára. Doporučená místními jazyky je nám hospoda v Krňovicích. Krňovice ostatně má kapitán rád, minule ho tady jedna zmatená babka bourala. Večer dojedeme do Blešna, vystoupíme si po schodech jako páni a postavíme stany na tábořišti pořízeného za peníze EU. Při stavění vystoupí tady více lidí, nicméně všichni čekají na odvoz, až ty poslední naši chlapci nám zůstali. Ti tam porozházeli jeden stan, pár žďáraků a jiných hadrů a odebrali se do hospůdky. V hospodě na ranči u koní je ostatně potkáváme, rovněž v pokročilém večeru u ohně. Chlapci se znají od střední školy a jezdí každý rok, prý mají vždy štěstí na hodně vody. Letos si sjeli divokou Orlici, bohužel, kterou řeku pojedou příští rok, budou řešit až v únoru. Kdo s kým pojede a kdo na kormidle a kdo na háčku, si vylosují vždy večer před. Chlapci moc nepijí, prý včerejší noc v non-stopu byla náročná. U ohně se řeší hlavně jejich Mára. Trochu se v hospodě pozapomněl, tak pro něj posílají rychlého posla. Posel však svého pokrevního bratrance nenašel a tak chlapci vykonají v noci trestní výpravu, ale to my jdeme už spát. Trochu tušili i netušili, že Máru byť je vlastním jménem Marek, je nutno nositi na márách. Našli ho nakonec ležícího v nějaké zastrčené uličce a dopravili si ho na tábořiště.
Ráno vidíme Máru na svém místě pod stromem ve žďáráku. Když si chlapci zabalí, chová se funkčně a chápe se svého kormidla. Jeho háček v letecké čepici (jak prozíravé) nabízí výměnu, leč Mára, že to zvládne. Konec konců do Hradce to mají jenom 5 km. My už ale do Hradce nejedeme, koupeme se, v klidu balíme a čekáme na Michala, než dopraví auto. Pod Márovým stromem nám zůstala food igelite tasche a vylepšila nám snídani tuňákem, indiánským masem, tyčinkami a sušenkami všeho druhu. Co se týče sušenek je Mára pěkný drobil. Po snídani se svačinou Michal napřed odveze Ivana s lodí do Chocně a pak se vrací pro nás. Dáme si oběd na ranči a vyrazíme k domovu.
Orlice letos oproti kotníkovým rokům měla vodu až do pasu. Počasí slunečno nebo zataženo a teplo, až na 3 kapky nekráplo. Všude kupodivu byly hospody, s dobrým jídlem a příjemnými cenami a pivy dobrých značek. Slovo Ahoj jsme takřka zapomněli, na řece jsme byli většinou sami.