Nebanice – Klášterec nad Ohří
Termín: 2. - 8. června 2016
Autor: Andra
účastníci: kapitán Michal a jeho lodníci Karel, Jitka, Vojta, Andra
Z Tršnice jedeme auty do Nebanic
vstup do vody v Chebu prý je na nic
protože nám posléze přivezla Z. koláče,
asi si nic neodskáče.
V Tršnici ale ještě poobědváme, naivně.
Minule hospoda dělala ostudu
prodávajíc vodákům pitnou vodu
letos ji ale neozdobí
jídlo v plastovém nádobí.
I příbor byl téže značky, tedy letecký. Dojedeme rovnou asi kvůli počasí do Nebanic, kde se usídlíme na louce naproti koním. Letos mají ohradu prodlouženou až přímo k řece, není možné na našem oblíbeném místě zastanovat. Při čekání na řidiče objevíme místní třetí hospodu. Rodinný podnik, který ač existuje již 12 let, zůstal nám utajen. Tady jsme strávili příjemné odpoledne a s řidiči přijela i Zdena Chebská již se zmíněnými koláči. Dozvíme se od ní, že z nové cyklostezky bychom neuměli do lodí naskákat. No nic tak příště. Když se vydáme ke stanům, začíná pršet. A pozor zásadní změna Vojta spí pod horským igelitem!
Přes Kynšperk dojedeme až k Černému mlýnu,
víc si nepamatuji inu
V Sokolově hospodu oblíbenou hledáme
v nalezení baráku jsme hned úspěšní
ale příjemná restaurace tady není
nenašli jsme ani žádnou jinou a tady je rozuzlení
přes bahno ke kiosku rádi šplháme.
V Lokti si spravíme náladu u piva v hospodě Formanka. Nocleh najdeme pod Loktem, také na již na jednom z našich známých míst. A tady
asi jako naše záchra(n)ka
kontroluje nás
ekologická ochranka
odpadků svých slíbíme úklid a budeme snad mít chvíli klid
Vyndat peněženky jsme nalézaje se v rezervaci tentokrát nemuseli a dostali jsme radu nad zlato: stanovat níže. Řídit se tímhle pravidlem byla pro nás hračka.
Plníme, co jsme slíbili a jedeme dolů. Nakoupíme v Karlových Varech a na oběd se stavíme v Loděnici, která je jako vždy přeplněná. Nocleh si najdeme nad Hubertusem.
A když oblíbený šutr fotografa Sovy poznáváme
ned se do koupání v plavkách i bez dáme.
Protože jsme dobří,
jedeme zas Ohři
minuli jsme Svatošské skály
toho jsme se nenadáli.
Sjíždíme Hubertus, který nebyl tak snadný jako minule. A přes Dubinu se dostaneme do hospody U Dvořáků, což je náš oblíbený mlýn. Obsluha rychlá, všechno dobré a tak spokojeni, stále dle zlaté rady, pokračujeme níže přes Kyselku a Radošov.
Neujedeme však moc,
na vině je kapitánova nemoc
Pod Radošovem zakufrujeme už ve 3 odpoledne. Rekreujeme se a zde
kapitán vyměnil rum
za ešusové čajíčky
asi odtud nebudou pro něho
hezké vzpomínky
Milá Ohře
kapitánovi už je dobře
mořskou nemoc překonal
a zase jede dál
Přenášíme jez u mlýna Jakubov a dále stále níže a níže naše vodní cesta vede přes Boč a Okounov.
A hle
protržený jez
šutrů se střez!
Kamenoborce jsou ovšem
jenom pro borce
do borců
mám daleko dost
to asi kapitánovi pro radost.
A díky zdržení v předešlém dni
hřiště s mlaďochy
minuli jsme již v poledne
tož v Klášterci v kempu
skládáme lodní pytle s batohy.
Až vydechneme
naší i cizí trampskou muziku
si poslechneme.
Když zabalíme
na cestu do velkoměsta
vyrazíme.
Konečně, jak jinak.
Závěr prvý /pro mě a Jitku/
Nechceš jet dál s bábou či se ženou
nech ji pod stromem opuštěnou
staré holky bolí záda
opřít je o strom a jet v klidu dál
paráda!
Než holky vstanou
neuslyšíš ani Na shledanou.
Závěr druhý /je jasné pro koho/
Karel domů z vody stále chtěl
nabídku hotelů opuštěných kdekdo by mu záviděl
nakonec vždy spočinul ve stanu
s myšlenkou
„Stejně jednou palác v Možajsku dostanu
a ve stínu své verandy
dám si místní sodu
lahodně říznutou s brandy“.
Závěr třetí /pro ty, co se chystají k Chebu/
Spousty vodáků bylo nahoře
z kempu do kempu, nocleh, teplá voda
tak se jezdí Ohře.
Od středu řeky je šutrový adrenalin
tady málokdo z vodáků
chtěl být in
však proudy dravé
otáčely naše lodě hravě nenechavé.
A kdo stál na břehu
viděl naši posádku
jak jezdí po vodě bravurně
i pozpátku.
Andra
a některé veršíky za jízdy vznikající
jsou Vojty
jako autora se týkající.