Letní voda 2014 - Lužnice

V pátek se scházíme v Majdaleně: mladý Vojta s Vítkem, naše jednotka: kapitán, starý Vojta, Tonda, Andra, a samozřejmě hostitelé, tentokrát s Edou.

V sobotu ráno dojíždí Klečkovi. Jedeme nejprve z Majdaleny dolů na soutok a potom sjíždíme Novou řeku. Poobědváme v penzionu u Emy Destinové, večeři si dáváme už v kempu na Mláce. Tady objednává ve stánku pivo malý Eda, a když šenkýřka dotočí půllitry, tak ji oznámí: „ Teď zaplať.“! Toho chlapce se budeme držet, vypadá velmi nadějně.

V neděli pokračujeme v cestě a objevíme si poněkud ukrytou malou nevařící hospůdku, naproti které nám v jídelně s radostí vydají vepřo, knedlo, zelo. Když na terase prší, přesuneme se do té původní a dáme si nějaká piva a plameňáky.

Mladý Vojta už si během dne jede pro auto a Tonda, který se nám topí i s kajáčkem, si přestoupí na jeho loď. Tato příjemná situace trvá jenom chvilku, protože loď se musí vrátit do půjčovny a pak už Tonda zůstává i s bagáží pasažérem v naší lodi a za sebou si vezeme jeho pejska, jak kapitán překřtil Tondův gumový dětský kajak. Kdysi mladý Vojta nám sebere do Prahy i nadějného lezce Vítka.

Nocleh stejně jako před léty si najdeme na loukách před zámkem Jemčina a stejně jako minule vyrazíme k zámku do hospody - tam přes louku, zpátky raději po silnici. Co jiného si dát na zámku než sekanou, že. Zpátky míjíme naši bývalou hospodu z minulé Lužnice, která je zavřená, i nyní se nám vyplatilo pravidlo brát stečí první otevřenou osvěžovnu. Na Jemčině nás ráno opustí skorokapitán Eda a stává se porceláncyklistou.

V pondělí z Jemčiny sjedeme k Metelu, kde těsně před dojezdem dostaneme metelici dešťovou. Na vině je pan Klečka, zdržel nás lepením lodě. Za deště se cpeme bramboráky a pijeme teplé nápoje v altánku. Polovina posádky, ale zanechala neprozřetelně v lodích peněženky. Po dešti pokračujeme a dostaneme se na louky před Krkavec. Do místního tábora si dojdeme pěšky přes pole. Někteří z nás použijí i místní sprchy, pravda při vstupu reagují mladé slečny, že sem se může dostat kdejaký bezdomovec.

Ráno v úterý jako každý den úžasně hledíme na tucty Tondových igelitek a posloucháme: tady mám malé místo, tady mám rozloženou spoustu věcí a tady to musíme zorganizovat. Nakonec všechno skutečně zorganizoval a sbalil. Pravda, louka byla opravdu rozsáhlá. Cestou se stavíme znovu v táboře pro vodu a na pivo i na sprchy znovu došlo. Oběd si dáváme ve Veselí u náměstí, vylepšený o plameňáky od pana Klečky. Slečna servírka, ač amatérka, udělala je výborně. Klečkovi s KNNK, jak se zkracuje kmet na nafukovacím kajaku, odjíždějí do Prahy. V hospůdce v Dráchově už jsme jenom posádky 3 lodí. Přeběhneme si k ní po mostě starém, z kterého shlížíme, jak se staví nový – jeden dělník pracuje, ostatní horda v lehce sedmo či trochu i ležmo, kontroluje, zda vybraný jednotlivec se činí správně. Optimisticky předpokládáme, že za další 4 roky, by se mohl nový přece jenom o pár metrů posunout. Pan hostinský nám rozdělí zbývající tlačenku v lokále na přesný počet našich osob a my ještě stihneme shlédnout v místní TV, jak ten tenis Lucce Šafářové jde. Ještě tenkrát ale holka nevěděla, že ji nějaká kamarádka kvitne. Nocleh se nám podaří nalézt těsně před Soběslaví, dvě malá místa u rybářů, kde se dá přiblížit k vodě díky vysokému břehu jenom přes jejich loďku.

Ve středu pokračujeme do Skalice a ve vsi se stavíme u Rumcajse na oběd. Nocleh si najdeme na pravém břehu před Planou, trochu níže pod hospodou, kam minule jezdili Sova s Kosákem pro pivo. Zmíněnou hospodu použijeme jenom na nabrání vody, nemají tady správné pivo. Nedaleko našeho tábořiště je chata s autem, jež nám samozřejmě okupuje jediný vlez do vody.

A přes Planou ve čtvrtek dojedeme do Tábora, tentokrát na našem přesunovacím místě se nekonají žádné slavnosti, tak si dojdeme na pivo do hospody pěšmo. Večer přespíme na Majdaleně pod střechou a stavíme se večer v kempu jako obvykle. V kempu je celkem živo, ale překvapuje nás, že žádná parta nehraje a nezpívá.

V pátek, už zase s Edou, si sjedeme horní tok ze Suchdola, tady oproti očekávání je lidí přespříliš. Cestovní kanceláře pořádají nahoře hromadné sjezdy a nám se plete do cesty kde kdo, mezi nimiž by se ztratil kdejaký Francouz. Při sjíždění našeho skorokapitána pocáká vlna, no zdá se, že že se mu voda líbí jako jistému Jackovi z Moravské vísky. Po dojetí do kempu jsme od Jitky pozváni na oběd, s těmi čichovými buňkami nemá Karel pravdu, tentokrát určitě ne. Zlatou stoku vynecháváme a odjíždíme do Prahy.

Několik závěrů:

do hospody jedině s Edou

pro Toníka raději vybírat menší louky

A co se týče jízdy starých mužů v dětských gumáčcích? „Takhle to dopadne, když zvítězí dobrý nápad nad zdravým rozumem“, zněl komentář jednoho nejmenovaného.

A co náš Edoušek? Tomu doporučujeme trénovat ve vaně co největší vlny a při nich se může konečně naučit básničku, co mu poslal velikonoční zajíček:

Kde je děda
ptá se malý Eda.
Nač zbytečné otázky
ten si kreslí kosočtverečné obrázky.

A proč mě Karel nedostane? Protože bagr.

nahoru