Berounka
Termín: 11. - 17. července 2015
Autor: Andra
kde – Berounka
kdy – červenec 11 až 17
kolik – 2 lodě, kajak a keňa
kdo je tygr – přece šedý vlk s kapitánem
kdo je šedý vlk – tajenka
kolik km – denně kolem 20
odkud kam – Chrást versus Podolí Dvorce
počasí – jako vždycky na Berounce, slunečno místy vedro
Před polednem dojedeme do Chrástu u Plzně. Ačkoliv ve zdejší obci inzerují 3 hospody, žádná nevaří. Nejsme líní a na doporučení místních jazyků, že v Kyšici se dá dobře pojíst, vracíme se do sousední vsi. V místním pivovaru kromě dobrého jídla za příznivé ceny, vaří i výborné pivo značky Čeledín. Podle chuti se pozná, že jsme v Plzeňském kraji. Ujedeme 15 km a zastavíme na velké louce pod Kempem Planá, kde jsme úplně sami. V kempu učiníme jenom krátkou zastávku na bramboráky s Černou horou.
Nesnídáme, protože ve třech tolik bublinek nezvládneme. Jedeme směr Liblín a zastavíme stejně jako minule na krátký oběd ve Stodole. Celý den čteme nad vodou inzeráty na Kemp u Potůčků. Kolem sedmé se nám podaří už k němu dorazit. Povečeříme a pokračujeme dál a stavíme stan blízko zakázaného soukromého pozemku u rybářů v cípu jedné louky. Rybáři nás posílají dál na krásné místo, ale my už máme rozestavěno, musí se tedy spokojit s naší přítomností. Při hledání vhodného vstupu do vody se dostanu skoro až ke kostelu, který je inzerován jakousi výstavou, ale vracím se s nepořízenou. Míst pár jak vkročit do vody by se našlo, ale vzhledem k faktu, že břehy jsou kolmé a dno bahnité, dalo by se ven z vody jenom s jeřábem. Kašleme na hygienu, uděláme si oheň jako včera a něco popijeme. Konec konců alespoň kapitána máme čistého; na vině je jez u Rejzkova mlýna. Za sebou necháváme 22 km.
Ráno Vojta bravurně vkročí do řeky přes skokanské prkno a okraj potopené pramice, prostě inženýr. Prý mi večer tuhle možnost nabízel večer, ale já o ničem nevím. Asi i chlapi mají pocit, že se odezírá z hlavy jako ze rtů. Příjemně si tedy oba zaplaveme, v Berounce je totiž vody téměř všude dost. Kapitán se nepřidá, jak již bylo řečeno, už se koupal včera. Polední zastávka je naplánována ve Skryjích, leč kapitán se zasnil nebo zamyslel nad rodinou a zapomněl, že Skryje neleží úplně u řeky. Nevadí, U rozvědčíka je příjemně jako vždycky, vyrazíme si tam na oběd a doplnit zásoby vody. Obsluha celkem milá, lidí, protože je všední den, přiměřeně. Oběd zvládneme a kanystr s vodou nám k řece přinese mladý šerpa. Než ho stačíme odměnit, zmizí. Těžko říci, zda je na vině kapitán, který do hospody kanystr přinesl nebo já, před kterou pan vedoucí vodu na stůl postavil. Prostě na některé akce je nás málo. Další zastávku máme naplánovanou v Huski hospodě Aljaška, nám známé z Křivoklátského Silvestra. Před ní je krásná loučka pro stany, stanování povoleno. Leč majitelé Huskové a pivo nikde. Jedeme dál, čehož po čase i trochu litujeme. Kousek za Roztokami nás chytne déšť a my si objevíme u vody chatku s teráskou. Ale lid automobilový je jenom o 2 vteřiny rychlejší než my. Štve nás, že to nejsou majitelé, ale sousedi majitelů, rovněž se schovávající před deštěm, kteří nám terásku vyfoukli. Schováváme se dál po stromy – neprší dlouho a tak popojedeme dál. Večer trávíme bez ohně, za zvuků nějakého sekajícího šílence. Kolem desáté konečně do stroje sekoholik už neviděl a šel se prát s něčím jiným. Táboříme totiž naproti chatkám před Zbečnem.
Po ránu míjíme Zbečno a Žloukovice, kde otevíráme hospodu. Trochu nás zklamala, vaří až od jedné. Nechce se nám hodinu čekat a rozhodneme se pokračovat do Nižboru. Najdeme si restauraci nejblíže řeky s terasou, během oběda si ještě v místním sekáči stíhám koupit novou sukni. Oběd doplníme kávou v cukrárně. Přes jez v Nižboru převážíme lodě na kolečkách, což nám poradí cizí mlaďoši. Další jez ale přenášíme už běžnou metodou. Nocleh nacházíme na moravské louce, kousek od místa, kde Pavel pěl minule moravské písně, tenkrát ještě v hodnosti debila. Kreténem se stal prý až posléze někde u jezu. Večer si dáváme rande v hospodě honosně nazvanou Restaurace ve Staré Huti v obci Hýskov s Vojtovým kamarádem z jedné z vodáckých part Milánkem. V Hýskově nemají žádné běžné hospodské pochutiny jako utopenec, tlačenka a podobně, protože je v létě nedělají. Asi když začíná mrznout, dostávají místní na něco malého studeného chuť. Neradi si dáme něco většího vařeného a pár piv. Milánek nám toho povypráví hodně o svém životě bývalém i současném, než pro něj dojede objednaný spoj od sousedů z chaty. Pak zmizí jako pára i se zaplaceným účtem. Milánek je prostě milánek. Po cestě zpět do stanu trochu krápe, zdržuje nás moje kulhající noha. Jdeme se ukrýt před deštěm do stanu a pod loď, a když zalehneme, je po dešti.
Ráno vzpomeneme na Terezku Taubelovou, kterou jsme minule na stejném místě potkali s partou na koupačce a dáme taky pár ranních koupelí. Do Berouna se rozhodneme dostat myší dírou Litavky. Pravda, varovali nás a slovně navigovali na pravou stranu jezu. Proč, zjistíme hned za chvíli. Minulý binec v řece není, klády nastiňující, že sem ne, hravě přejedeme a vzápětí přenášíme dle kapitána nový jez. Mineme i schody, kterými jsme se minule dostali do města, což se ukáže jako lehce strategická chyba. Přenášíme lodě ještě jednou zarostlým nehostinným břehem a zaparkujeme na ostrohu za rybářem, který nám ukáže, že Beroun je za mostem, ale jaksi ukazuje na opačnou stranu. Nás tedy nezblbne ani on ani místní policie, která cosi nebo kohosi hledá. Poobědváme v hotelu na náměstí a jsme šokováni obsluhou. V plné hospodě s plnou zahrádkou dostáváme nápoje za 2 minuty, oběd za dalších 5. Zřejmě tady pracují všichni od fochu. Doplníme zásoby a vydáváme se směr Srbsko. V Srbsku v kiosku si dáváme rundu vaječňáků, vzpomínku na jednoho našeho kamaráda, který nám je minule v místním kempu objednával. A protože jsme je dostali nejenom při jeho odjezdu, ale i příjezdu, dáváme ještě rundu druhou. Odsud si zavoláme Sovu a domluvíme si nocleh v Řevnicích. Před Karlštejnem stihneme přejet rybářské pruty jednomu Romovi a ani necitujeme, čím nás ten pracující cikán obšťastnil. Schylovalo se k rvačce, ale zřejmě onen mladý muž se vody dost štítil. Ač téměř pod žádným jezem vody moc nebylo, protože ji sebraly místní elektrárny, pod Zadní Třebání jsme narazili přímo na obrovské šutroviště. Tady se kapitán stává vášnivým fotografem a milovníkem ministerských dopisů. Ucedí své oblíbené ZASREL, což jsme slyšeli skoro pod každým jezem. V Řevnicích pod mostem si nás vyzvedává Sova a odváží nás s naší bagáží do své vilky. Mladík zvaný El Myš z další generace zevláků zrovna maluje. Veranda je plná výhodné koupě stohu zmoklého sena za 250 Kč pro Hančiny morčata a králíka. Stejně tady ale nalezneme po chvilce nějaké místo na spaní a vydáváme se na pivo do Al Bundy. V podniku potkáváme dvě řevnické šlapky, které si vyšly na dvojdecku bílého vína. Po pivu Svijany nás ještě vyláká Sova do sousedních Letů do pivovaru, pivo z Let zná totiž celý svět a tento pivovar jsme na Stezce nestihli. Stavba je trochu megalomanská a zvláštní ve vesnici s hezkými opravenými domy a statky, ale pivo vařit opravdu umí. Zatímco ostatní hosté jsou oblečeni dle počasí a mohou sedět venku, my, co jsme očekávali teplý večer jsme se ukryli raději dovnitř. Objednáváme, všechno, co chceme sedíce u jednoho stolu, zatímco v místnosti je prázdných dalších asi 449. Dorazí za námi i Jana, která si odběhla předpéci lívance. Cestou ještě pod mostem zkontrolujeme rybáře, kteří dostali za úkol hlídat naše lodě. Prý budou chytat do jedné, ale v jedenáct po nich není ani stopy. Večer pokračuje na zahradě u Sovů s lívanci v altánku, který využije Vojta i na spaní.
Po ranní rundě lívanců si dojedeme pro lodě, rozloučíme se s řidičem a závoznicí i proradnými rybáři a za mávání všech vyrážíme přes Všenory do Dobřichovic. Když na jezu vytahujeme lodě na břeh, vidíme spoustu hadů, o kterých se nám nedaří stoprocentně zjistit, zda jsou zmijemi či užovkami. Dáme jim standardní název ZMIZUŽ a obdivujeme matky, které u nedaleké pláže s navezeným pískem vesele koupou svoje malá robátka. K pláži s kioskem dojíždíme s kapitánem v předstihu, když kapitán se táže, zda vidím vylévat Vojtu loď. Skutečně vidím, posléze se dovídáme, že na vině je jedna ZMIZUŽ, která před ním z vody vyskočila. Pravdou, je že Vojta nám celou cestu z Chrástu vyprávěl všelijaké historky o zvířátkách, ze všech možných pořadů v TV i svého bohatého života. Asi ona jmenovaná nehlásila, že vyskočí, mrcha jedna, že se tak lekl, až k ní do vody spadl. Což byl velmi chytrý tah. V Černošicích zastihneme opravu jezu, pod jezem se nachází spousta protitankových zábran – asi abychom se s loděmi trochu prošli. Nocleh si najdeme stejně jako minule u Radotína, Radotín před námi, osvětlený Cukrák za zády. Stanujeme jenom o něco výše na louce než minule. Místo je oblíbené nějakých rybářů, ale tentokrát my jsme o několik minut rychlejší. Koupeme se u protržené hrázky, kde je hodně vody a mírný proud. Celý večer sledujeme kolaře na místní cyklostezce. Do Prahy nám chybí 4 km, ale co bychom tam ve čtyři odpoledne dělali.
Ráno se kolaři výletníci zamění za kolaře putující do pracovního procesu. Dáme si pár koupelí a těšíme se na modřanskou smrtelnou pro Karla retardérku. Popijeme pár loků rumu na konci našeho života a znovu pár loků pod retadérkou smrtnosnou na začátku života nového. Mineme kapitánovu loděnici, neboť kapitán chce si loď odvést domů za účelem lepení. Původně se rozhodoval mezi koupí nového plavidla, zřejmě zvítězila pracovní varianta. Pokračujeme do loděnice Vojtovy na Dvorce. Kapitána vyšleme pro auto do Chrástu a jeho rodinu na Mořinu. My s Vojtou vyrazíme na Svijany a mexický oběd do podniku doporučeném nám kapitánem, který je místní. Vojta se pak vydá na Karlák nechat si spravit brýle a já se vracím do loděnice na koupačku v osvěžující Vltavě. Koupání stihne i Vojta, v přeháňkách přečteme i páteční noviny, uklidíme Vojtův kajak a dočkáme se kapitána. Chlapci vyrazí k Michalovi na zahradu sundat kapitánovu loď a já na Hradčany.
Suma sumárum spokojenost na všech stranách. Berounka, krásná řeka je. Pravda neteče zrovna samospádem, protože neteče skoro vůbec. Zvířátek jsme viděli, že o nich Vojta nedovypráví do konce svého života (ondatry, vydry, ledňáčky, srnky, labutě, citované zmizuže a další). A do hospody nejlépe s Milánkem, odpadne placení.
Andra