Vidko - pohřeb 30.5.2019

Pohřební řeč paní Darji Petaulin, Vidkovy kmotřenky:

(překlad ze slovinštiny do italštiny paní Vilma Krapež, překlad z italštiny do češtiny Dany)

Drahý Vidko,

nikdo nikdy není dost připravený na poslední rozloučení. Deset dnů jsme se o Tebe chvěli strachem a po celou tu dobu jsme ještě chovali naději, že Tě opět uvidíme – usmívajícího se, veselého a plného plánů. Ale osud se vydal jinou cestou. Zlá zpráva nás zaskočila.

Tento rok jsi měl oslavit 80 let svého života. Byl jsi druhým synem v rodině Benko – syn maminky Lucie a otce Aloise. Měl jsi sestru Rozalku a bratry Pavla a Petra. Osud Tě zavál pryč ze Slovinska, nejprve do Itálie a později do Německa, kde jsi měl svou rodinu se dvěma milými dcerami – Tanjou Larou a Dunjou Annou. Žili jste velmi skromě, a až když jsi odešel do penze, začal jsi uskutečňovat své velké přání. Vrátil ses do Slovinska, svého pravého domova. Byl jsi stále hrdý na své slovinské kořeny.

Těšil ses z maličkostí, miloval jsi hory, přírodu a zvířata. Vždy sis nalezl čas navštívit své příbuzné a přátele. Uměl jsi vyprávět nejrůznější příběhy s takovým vcítěním a prožitkem, že jsi do nich své posluchače doslova vtáhl a oni v nich objevovali mnoho pozitivního a zajímavého.

Celý život jsi byl poutníkem – se svým batohem, s batůžkem na zádech a s přáteli ze všech částí Evropy. Ale nejvíc jsi byl nadšený mezi svými přáteli z České republiky. Od nich jsi přinesl i svůj veselý pozdrav „Ahoj!“.

Bylo jen málo akcí organizovaných v Primorsku, které se obešly bez Tebe – a všichni Tě znali: „Ano, toho znám, to je ten, co nosí na hlavě 'Titovku'”, říkali. Stezka 'Kurirčekova cesta' byla Tvou poslední.

Byl jsi člověk zvláštní, člověk jedinečný. Rozhlížel jsi se po světě duší a srdcem. Pro Tebe nebylo nic nemožného. Tvůj život tak byl jednoduchý, ale zároveň bohatý, protože jsi žil své sny.

Byl jsi mým kmotrem při křtu a svou funkci jsi plnil se ctí, jako svůj velký závazek. Nikdy nemohu spočíst všechny Tvé návštěvy, Tvá blahopřání a Tvé telefonáty – bylo jich mnoho a mnoho. Vždy budu cítit Tvůj láskyplný vztah a za všechno toto Ti, drahý Vidko, z celého srdce DĚKUJI.

„Ti aspettano i fiori fiorenti e dietro la casa tua il boschetto verde – il tuo caro luogo nativo. So, che vorresti venire volentieri, volentieri... ma non ritornerai; hai dato l'addio.“

(„Čekají tě květiny rozkvetlé a za domem Tvým lesík zelený – Tvůj drahý rodný kraj. Vím, že bys rád přišel, tak rád... ale nevrátíš se; dal jsi sbohem.“)

Vyjadřuji svou nejupřímnější soustrast dcerám, sestře, bratrům, příbuzným a všem nespočetným přátelům.

Drahý Vidko, Tvůj domov věčný bude zde ve Štjaku, kde jsi prožil své dětství a kam jsi se stále vracel, jako se vrací pták do svého hnízda, na které nikdy nezapomene.