Kolový víkend ve Veselí 2019

Pátek

Letos bylo možné přijet k Bydžovským do jižních Čech už od 12 hodin. První dorážíme já s Ivanem a Vodičkovi kolem čtvrté. Hned po našem příjezdu prší. Další přihlášené Svobodovi zdržel cestou z Majdaleny déšť, přijeli až kolem sedmé. Zemani také nestihli avizovanou osmou, uviděli jsme je až po deváté. Z Tábora přicestoval na kole Přemek, autem později i Míla. Zahradou se mihne i Štěpán Fohl, řka, že úředně a šustí velkou bílou obálkou, asi provize pro otce.

Déšť se večer uklidnil a tak narozeniny Honzy slavíme tradičně na zahradě se sudem piva Granát. Naší povinností je prokládat pivo třešněmi, aby nezbylo ovoce na stromě na drzé Kosáky. Je příjemné počasí, po dešti čerstvý vzduch, ale nejvíce si večírek užívá Hanička Zemanová, jež vydrží jásat u ohně do pozdních nočních hodin.

Sobota

Ráno leje, jaké překvapení. V jedenáct se rozhodneme popojet auty k našemu původnímu vytčenému cíli na Svákov. Přemek tvrdí, že on je ale na kolovém výletě a proto vyráží dříve na svém elektru. My ostatní vystoupíme v Soběslavi a pěšky se vydáme najít novou Křížovou cestu, což se nám podaří. 14 zastavení Ježíše Krista je netradičně vyobrazeno v kamenech. Potom se rozhlédneme z rozhledny stojící opodál a rozhodneme se nevracet stejnou cestu k autům. NNcesta, jež jsme si vybrali rychle skončí a nás zachraňuje domorodec s vlčákem, který nás naviguje k můstkům a posléze směrem do Klecan. Tady ale dobrotivost domorodců končí, hospoda je zavřená. Popojdeme 2 km už za deště do Soběslavi a zkusíme Honzův oblíbený podnik zvoucí se Hospoda Na růžku. S tou jsme na výsost spokojeni a auty se vracíme domů.

Váháme, zda nepopojet na kolech k jezeru, ale protože jsme unavení, počasí nejisté a na zahradě Granát a povinnost jíst třešně, zůstáváme. Zemani (rozuměj Zeman, Zemánci a Pincka) se vrací z výletu z Tábora do čokoládovny a muzea lega. Obdivujeme čokoládová autíčka, která si v muzeu Štěpán vyrobil, ale hlavně se radujeme, že konečně máme Prďolu, když Eda si myslí, že má 2 roky prázdnin, které jsme Ti milý Edo například vůbec neschválili. Nový Prďola je sice jedničkové kvality, ale zase prší. Odběhneme s jídlem a pivem do domu, abychom za chvíli se vším přiběhli zpátky. Pijeme Granát, pojídáme třešně i saláty (františkáni se letos zpili tak, že si nevšimli, že nějaká zmije jim o indukci, na které se svými opičkami odpočívali, zlomyslně zavadila. Skončili na smetišti dějin i a s nimi dokonce i nevinný pekáčový trouba.)

Když prší podruhé, rozhodneme se, že nebudeme vyvádět jako pejsek s kočičkou, když sušili prádlo a zůstáváme doma. Plníme další povinnosti. Chceme oslavit narozky Kapitána, ale on vůbec není připraven. Asi doma zlobil, proto nic nedostal a tak zapomněl.... Jestli se nepolepší, možná ho degradujeme. Hodný kamarád Ivan zachraňuje prekérní situaci a vytahuje metaxu na svůj svátek, řka, že se s Michalem rozdělí. Tahle to chlapci asi do budoucna nepůjde. Snad zasáhne major a povolá je na zvláštní vojenské školení.

Neděle

Ráno zase prší. V devět už je celkem vyčaseno a my nasedáme na kola a jedeme k jezeru. Cestou začínají ztráty, Karel zapomněl brýle, prý cyklistické proti kamenům. Jitka se pro ně vrací, tomu se říká rozdělení úkolů tzv. český management. Nás pár, co se nebojí neslunečného počasí, se koupe, ostatní lelkují. Who is who, není těžké odhadnout. Po osvěžující koupeli se dáme cestou k Vlkovu, kde si vybojujeme zastávku na svačinu, když jeden z nás si Vlkovou vzal. V pokračování na kolech máme na výběr cestu kratší, která je za humny a cestu delší, jež šéf zájezdu odhaduje na 2 hodiny. Víme, že dvě a dvě jsou čtyři a nedáme se zviklat. A tím se stalo, že do Veselí se vracíme přes Klec a Kolence opravdu v pohodě a veselí.

Zatímco jsme jeli po výletě, zapomnětlivci se snažili polepšit plněním košů na ovoce, aby kosákům nezbylo. I my ostatní trháme zase třešně, bohužel už bez Granátu, ten jsme si už předchozího večera v 11 dopili. Možná s těmi rychlými prďoly se nevyhraje úplně vždy.

Cestou do Prahy slunce praží, asi abychom byli zpražení i my jako ostatní Pražáci, co zůstali doma v tropickém počasí a nevyčnívali jsme.

nahoru