Veselí nad Lužnicí
Termín: 24. - 26. června 2016
Autor:Věra, Zdena
A to bylo zase krásně! A těch prožitků! A přesto začínal víkend úplně klidně. V šíleném pátečním vedru jsme se postupně dojížděli do Veselí k Bydžovským. Úplně přesně to nevím, ale asi v pořadí my Vodičkovi s Androu a Ivanem, Líba s Ondrou (a ten se sádrou), Bydžovští se synem Honzou, Mirek Tyl, Svobodovi s dcerou Ditou a vnoučkem Edou. Pak také Vojta, Zdenka Bauerová, Jana Neužilová, Přemek Kocián, a druhý den i Michal s Kristýnou a malým Štěpánkem. Tak to už bylo opravdu hodně lidí. Dost na to, aby vznikly nejen cyklo a pěší trasa, ale i jedna moto …
Někteří využívají volné chvíle k vykoupání v pískovně a k občerstvení v tamním kiosku. Ostatní chystají večer na oslavu přítomných Janů. Pohoštění je báječné. Honza dává v plen sud piva a saláty jsou skvělé, jak už to Evička umí! Také už hřeje a pálí oheň, do toho ještě pálí slunce, a tak nesedíme v kruhu pospolu, ale v bezpečné vzdálenosti proti přehřátí. Společnost nám na chvíli dělají chrousti, pak je vystřídají komáři, a tak tedy „dobrou …“.
Sobotní ráno je opět rozpálené žárem. Na zahradě zůstávají zatím Ondra a rodinka Michala, ale také mají své plány. Nám se ani nechce do sedla, ale Honza slibuje cestou koupání v rybníku. Karel sice opáčí, že jiný než bahnitý rybník v jižních Čechách nezná, ale musíme si to vyzkoušet sami.
Pro ty, co mají rádi fakta, uvádím plánovanou cestu:
Veselí n.Vl., Žíšov, Záluží, Svinky, Sudoměřice u Bechyně, Bechyně, což je asi 31 km. Cesta zpět se rozdvojila na úspornou variantu A – Bechyně, Hodonice, Březnice, Hodětín, Mažice, tj. 27 km. Varianta B (jako Bydžovští) – Bechyně, Týn n.Vl., pak kopec, kopec, kopec a rovnou do Veselí cca. 42 km.
Cesta do Bechyně do objednané hospůdky byla příjemná, vesničky, pole, lesy, nádhera! I koupání v rybníku pro osvěžení nás neminulo (a zase měl ten Karel pravdu). Žádná lahvinka cestou nebyla, protože máme rozum v tomhle vedru. Při obědě se zjevují první mráčky, pak mraky, ale Vláďa všechny uklidňuje, že mobilní aplikace hlásí déšť až večer. Rozdělujeme se na uvedené varianty trasy A, B a vyrážíme.
Zatímco si Béčkaři užijí klidného pobytu v cukrárně a ukryjí se tak před deštěm, nás ostatní čeká během 4 km začátek bouřky, která bude trvat přes hodinu a o které budou informovat i média. Aspoň že je před námi vesnička, kde se zpočátku ukrýváme pod stromy (jak jinak v bouřce, že), když začnou padat kroupy a větve ze stromů, začneme hledat azyl každý podle svého.
Mirek s Přemkem končí dokonce uvnitř domu! Svobodovi jsou ukryti v garáži, a my ostatní vlezeme do vrat statku, kde je přístřešek pro auto. Po hodině jsme zmrzlí na kost, ale rozehřeje nás paní domu, která nám vynadá s tím, že na nás původně chtěla dokonce zavolat policii. Nikdo ani nemukáme, jak nám velí pud sebezáchovy. Až později uvažujeme o tom, že na policejní služebně je vlastně teplo…
Další cestu mezi mračny plánujeme postupně ves od vsi. Tak se dostaneme do příjemné hospůdky Na kovárně v Mažicích, kde si konečně dáme na zahřátí pár „panáčků“. Jinak to v té zimě ani nejde.
Večer se scházíme u ohně o poznání družnější, vedro určitě není a vyprávíme si zážitky z cesty. Na řadě jsou další oslavenci, už je nám všem fajn. Jen se zase jdeme ukrýt před deštěm, ale i uvnitř domu je taky moc příjemně.
Nedělní ráno je po dešti chladné, nikomu mimo Andry a Vojty se už do vody nechce. A tak se postupně loučíme. Jen malá skupinka cyklistů jede vyprovodit Jitku s Ditou kousek cesty do Majdaleny. Kolem silnice vidíme ořezané větve ze včerejší kalamity.
V poledne se všichni rozloučíme, hostitelům poděkujeme a vracíme se domů. Tak zase příště Honzo a Evičko. Díky moc!
Krátké povídání o výletě s Janou do Třeboně (sobota):
S Janou jsme se rozhodly jet v sobotu do Třeboně, že tam je na co koukat i kam zalézt, pokud bude moc vedro nebo naopak hodně pršet.
Prošly jsme se po náměstí, zašly se podívat do známých Bertiných lázní - v okolí jsou v pěkných domcích pokoje k pronájmu pro lidi, kteří se nevejdou do objektů lázní, ale mají zájem o lázeňské procedury. V poledne jsme byly na náměstí na lehkém obědě, a to už začalo chvílemi pršet.
Když přestalo, šly jsme se projít do parku u zámku, a potom na hráz rybníka Svět. A zrovna se vracela k molu loď s výletníky, tak jsme se s Janou domluvily, že se také projedeme. Plavba měla trvat 50 minut, ceny mírné. Jenže jsme byly jen 2, a podmínka byla, že se plavba uskuteční minimálně při 6 pasažérech.
Tak nám kapitán uvařil kafe a měly jsme na lodi soukromou kavárnu. Sice nás lákal, abychom s ním jely na projížďku od 16 hodin, která je i se swingovou hudbou, ale to už jsme plánovaly cestu zpátky do Veselí. Když jsme byly ve vlaku, začalo hrozně lejt a byla to taková síla, že voda dokonce splavila kameny z náspu na koleje, takže vlak stál a čekalo se, až bude závada odstraněna a bude možné jet dál. Pak už všechno probíhalo hladce. A když jsme došly k Bydžovským, už se pomalu vraceli cyklisti z výletu.