Veselí nad Lužnicí
Termín: 22. - 24. června 2012
Autor: ???
V pátek 22.června se scházíme v podvečer na zahradě Bydžovských. Postupně sem přijíždí sestava: Přemek Kocián s manželkou Mílou, Michal s Kristýnou, Ivan s Androu, Svobodovi, Vodičkovi a samozřejmě Bydžovští. Jednotlivce zastupují Zdenky Bauerová a Gillarová, Vojta a Tonda Rybář. Další pár tvoří Vláďa Brunclík se psem Nerem (kapesní velikosti, tzv.pes „taškář“) a úplně poslední dorazí syn hostitelů Honza s novomanželkou Monikou. Nadšeně se vítáme a hned se dáváme do slavení čtyřicátin našeho dřívějšího „mlaďocha“ Michala. Michal spolu s Kristýnou přichystal dobroty, které nám po dlouhé cestě v kolonách přijdou vhod. Také se tančí a pije a hraje, jak už to tak umíme. Trasovým dárkem je bateriový holicí strojek. Toto teď kapitánovi na vodě bude slušet. Kristýna hned jednu loď přináší. Je z marcipánu, jsou na ní dvě postavičky a podoba s oslavencem a jeho děvčetem není náhodná! Večer krásně ubíhá. Nejsou komáři, není zima a tak i Přemek, který je zde po dlouhé nemoci v rekonvalescenci, zkouší třikrát obejít ohniště, aby udělal radost své paní. Jde mu to a tak mu všichni přejeme, aby to za rok bylo ještě lepší ...
V sobotu je volný budíček. To je něco pro oslavence! Když se ale začne shánět po pěší sekci pro svoje děvče, které zde není kolmo, zjistí, že obě Zdenky i s Tondou vyrazily na vlak do Třeboně téměř za kuropění (rozuměj v 8:15 hod.). Protože kapitán je už v letech a nic ho nerozhází, dává sbohem osamocenému děvčeti a vyráží s námi ostatními na kole do dáli. No, džentlmenské to nebylo, ale co s tím? Zahajujeme přesun po hlavní silnici k Bošileckému mostku. Zde se ukáže, že kapitán má i nový digitální fotoaparát! Překvapení není stále dost ... a tak přichází i „dobré ráno“. Pokračujeme krásnou pohodovou rovinkou do Lomnice n. Lužnicí. Zde si dáváme oběd v areálu, kde se právě chystá lidová veselice česko – německé sounáležitosti. Wunderbar, natürlich. Je nejvyšší čas se vracet. Jedeme přes Klec na kávičku do Vlkova a smočit nohy na pískovně. Je teplá! To si jí zítra užijeme! Odpoledne nás sluníčko najde doma na zahradě už v 15:30 hod. V nohách máme celých 35 km, tak si zasloužíme siestu s písničkou a ochutnávkou skvělých vín. Kdepak je Kristýnka, kapitáne? Že jela někam na Brno? Ale dvě zastávky, to nemůže být tak daleko, jen přemýšlej dál co s tím? Večer se k nám mimo Kociánů přidává i sousedka od vedle. Vzpomínáme na veselou příhodu z rána, kdy Honza chtěl všem přítomným dokázat, že se dokáže vypravit i bez své milované Evičky. Proto postupně přišel do kuchyně ve třech různých tričkách. Dvě z nich byla Evy, ale třetí pokus byl úspěšný. Musíme tedy trvat na tom, že Honza JE samostatný.
Nedělní ráno je opět poklidné, nikdo nikam nechvátá, užíváme si slunečného dne. Jen kapitán s děvčetem má chvat, aby stihli s námi odjet na nedalekou pískovnu. Jako již mnohokrát, všichni čekají. Kapitáne, co s tím? V 10 hodin jsme tedy připraveni vyjet. Voda je krásně teplá a dá se zde kochat prázdnou pláží a volnou hladinou. To za týden bude všechno jinak.
Vracíme se domů po příjemném odpočinkovém víkendu, který nám stejně nikdo nebude věřit. S Honzou Bydžovským jen 35 km? Ale co s tím? ... nám, bylo skvěle.