Kolový víkend ve Veselí 2010

... aneb ve Veselí jsme byli veselí

Pátek

V pátek přijíždí naše kapitánská trojka Michal, Ivan a já tradičně poslední. Ostatní: Karel s Jitkou, Zdena Bauerová, Mirek Tyl, Petr Černoch, Kamil s Jitkou z Pohořelce, Vojta, Líba Hníková s Ondřejem, domácí Eva s Honzou jsou už v tu dobu vyhnáni deštěm ze zahrady. Zřejmě z důvodu obtížnějšího běhání za pivem je první večer netradičně spíše vinný. Stihneme oslavit svátek hostitele i svátek Ivana, posledně jmenovaného pastisem. Kamil nám sdělí, že Sovovi půjčuje loď na vodu.“ Tím ovšem Tvůj úkol nekončí“, odvětíme, „nemůžeš toho nebohého hocha nechat odjet na dovolenou bez peněz.“ Gorila vypráví, jak bral přes internet cestou do Čech Turka. V noci už Petr bez pohybu nevydržel, vystoupil z auta a začal v lese cvičit. Turek hodil sako na zem a začal se modlit. Určitě z internetu nevytušil, co obnáší, když ho veze Černoch!!!

Sobota

V sobotu ráno je proklamovaný výlet do Gmündu. Nejprve dojedeme na nádraží s předstihem a naložíme kola do vlaku. Po nás přijede ještě spousta dalších cyklistů, kteří se natlačí do 2 plošin. Vystoupíme v Českých Velenicích a tady se rozdělíme na 4 sekce.

Sekce první, rychlá, vydá se okamžitě na kole do Gmündu. Sekce druhá, hospodská, jde na pivo. Sekce třetí, zkrácená, Gmünd vynechává a vydá se směr Veselí, aby si ušetřila pár km v zahraničí, které posléze vlastenecky dohoní. Nebylo to pravda úmyslem ...

Sekce čtvrtá, pěší, se vydává do Gmündu za navigace Jitky, jak jinak než pěšky. Šéfuje jí Zdena a mančaft je také Zdena. Dle sdělení šéfa skupiny si moc nevadili.

Sekce druhá časem dojede první a tato spojená skupina stihne hned několik příhod. Při příjezdu je odměněna biopivem, které zde zbylo po nějaké rakouské veselici. Karlovi se podaří píchnout duši a protože výměna chlapci se dobře daří, píchne si ještě jednou. V nastalém uvolněném čase, který zabrala oprava Karlova kola, skupina pod vedením Michala iniciativně jede malý okruh – 1,5 km. Za chvíli je ovšem nová cedule hlásající 2,5 km a další 3,5 km. Kdyby si hned přečetli ceduli celou 1,5 km z 6 km, lecjaké překvapení si mohli ušetřit.

Celá skupina pokračuje dále kolem zničeného mostu podle hranice přes řeku Dračici a Novou Huť do Stříbřece následována skupinou zkrácenou, která poobědvala ve Františkově. Po této cestě ve skupině první přepadl Mirek Tyl přes řídítka, jsa sražen vyhýbající se pedagogickou pracovnicí.
Ve Stříbřeci v hospodě se spojí sekce 2 s 3 a všichni pokračujeme svižným tempem na kávu zámku Jemčina. Na vině tohoto tempa není vůbec Jitka, ale komáři. Asi i ti z Moravy přiletěli na prázdniny. Kdo na chvíli zastavil, svižně rád a dobrovolně přidal. Dále pokračujeme přes Hamr na Vlkov do pískovny, kde je davové koupání bez i s.

Honza s Evou plavání vynechávají a jedou zachránit sekci 4, která už netrpělivě čeká před domem. Pěší sekce vzala pěšky Gmünd a zpátky do Velenic, poté se přeorientovala ve vlakovou. Dojela do Třeboně, kde splnila hlavní úkol najít vyhlášenou cukrárnu a doplnit alkoholovou hladinu koňakovou špičkou. Po té stále jako vlaková dojela do Veselí, kde se snažila dovolat Honzy ml., který byl ještě někde na cestách, zatímco my jsme byli asi tak v půli cesty.

Večer trávíme u ohně zase s komáry, chrousti jsou v menšině. Chybí nám tradiční ohňostroj, který bývá na Honzovy narozeniny. Tentokrát je večer pivo-vinný asi napůl, ale stejně nás hostitel několikrát pokárá, že je potřeba pít pivo. Večer přijede paní Gorilková a tak někteří, kterým se nezdá Petrova přezdívka dost elegantní, začnou ho nazývat messerschmittem.
Sekce 1 -2 ujela 86 km zdůrazňuje Jitka, což je méně než 90. To si jenom Michalova skupina dobrovolně přetáhla a naše snížená si zase těch 80 dotáhla. Trasu skupin a příhody 1-2 znám jenom z doslechu, určitě bylo všechno jinak, tak si historiky i cestu každý sám privátně zdementujte.

Neděle

Jitky krátký výlet 20 km tam a zpátky totéž nevyšel, protože na něj chtěl jet jenom Karel. Vydáváme se tedy ráno znovu do pískovny Vlkov a tady s a někteří bez se věnujeme koupání. Kapitán i Svoboďáci se vody štítí (to teda bude Lužnice) a až po majorově objetí uznají, že už jsou stejně mokří a jdou plavání zkusit. Karel jde do vody s Jitkou za ruku a někteří z nás vidí tuto polohu u nich poprvé. Naschvál také schová svému nejlepšímu kamarádovi gaťky a ten si dograuluje na druhý břeh a poohlíží se po nějakých lepších. Navrhuje (stále je řeč o Karlovi), že mu všechno určitě projde, když se oznámí, že tenhle nápad měla Eva Bydžovská.

Pěší sekce je posilněna Mirkem, který se vrací z kostela a nemůže se dovolat Honzy ml, (zrovna někde krafe se sousedy) ani Dany. Dana Černochová muži, který tak dlouho sloužil lidu vysvětlí, jak to vidí lid. Nelze volat neadresně a dožadovat se neurčitých osob k otevření. Kdyby zavolal jménem….Mirek chtěl dokonce přelézt plot, ale protože se ulicí valily lidé, s kterými byl v kostele, prý si netroufl.

Jitka z Pohořelce nám při plážovém válení vysvětlí, proč důchodci nic nestíhají. Protože musí dělat všechno ve svém volném čase! Dále vypráví příběh svého vnuka, kterému drzá babička něco zakázala. Tak šel a do davů města řval babička je hovnoooo a pak přidal babička je miminoooo….tak si myslíme, že nám tady roste nějaký nový malý Slavíček.

Koupání rozpouštíme před polednem, Vojta ještě stále na druhém břehu, Kamila s Jitkou necháváme na pláži, Jitku s Karlem posíláme do Majdaleny a my ostatní si skočíme pro bagáž a vyrážíme směr Praha.

Naše trojice, zejména kapitán, by ráda uskutečnila Jitky malý výlet, ale na vině spěchu do velkoměsta je jedna, co s námi taky párkrát byla a byla tak mladá a už je prostě stará. Tak alespoň touto cestou gratulujeme.

Lehký pamatovák do příště

Je zapotřebí přehodit datum narozenin hostitele kvůli vodě, Vltava se pojede v červnu. Úkol pro Honzu s Evou.

Honza slíbil na příští rok krátký výlet – asi kolem Kozího hrádku, který chtěla letos Jitka. Tenhle plán si budeme pamatovat všichni!!! Zrovna naschvál!

Zdena hledá parťáka do pěší sekce. No tak kluci, netlačte se všichni.

nahoru