Zakončení: Plasy
Termín: 24. - 28. září 2015
Autor: EPal.
Účast : 37 dospělých + 1 dítě + 1 pes
Je čtvrtek 24.9.2015 a na autobusovém nádraží Zličín se před devátou hodinou postupně schází prvních 13 natěšených stezkařů 9.trasy, kteří nastupují do žlutého autobusu Student agenci směrem – kam asi? – na Plzeň , Vávro, na Plzeň. Sedadla 4-17 obsazují: Zdeňek Bílek, Vojta Koláček, Karel a Jitka Svobodovi, Alena a Honza Slavíčkovi, Mirek a Eva Palečkovi, Erika Kadlecová, Eva Hollmanová, Honza Taubel, Tonda Rybář a Evička Chlebounová. Už to vypadalo, že s námi pojede i Kristýna se Štěpánkem, ale jak se ukázalo, byli mávací četa s posláním – předat trasovou vlajku.
V Plzni se naše řady rozrostly o Zdenu Gillarovou a Ivana Fohla. Pět minut před odjezdem našeho dalšího spoje, směr Manětín, volá Pavel Ryba, že jedou s Janou autobusem z Prahy a jsou už v Plzni u pivovaru, což je ještě asi 15min jízdy. Tak jsme se vzorně postavili do fronty a po jednom kupovali jízdenku do Hvozdu. Hurá - akce se zdařila a už vidíme Janu jak s igelitkou přibíhá k autobusu. Ale kde je Pavel? Ten se sunul pod tíhou dvou batohů, že ho pomalu nebylo vidět. Odjeli jsme všichni.
Po hodince jízdy vysedáme z autobusu. Panu řidiči se naše společnost zřejmě tak líbila, že se mu nechtělo ani odjet. A to bylo Pavlovo velké štěstí, neboť vysedl z autobusu s batohy, ale igelitka plná vitamínů zůstala vevnitř. Včas byl upozorněn, že mu něco chybí. Brzy jsme odhalili důvod čekání autobusu, je to autobusový přípoj, ze kterého vystupuje (a to vůbec nikoho nenapadlo) Andrea Herbstová. Odcházíme do místní hospody. Zde už na nás čeká Jarda Neužil. Ale co to? Jarda sedí v hospodě s batohem!!! Kde je jeho auto? To nás tedy slušně řečeno překvapilo. Nejvíce však naši šéfovou. No nic, řekla si nakonec, musím si přebalit batoh, nasadit ortézy, ale jak to donesu těch 8km do Manětína – to bude kruté. Nálada jí viditelně pohasla, i když jsme si v hospodě kromě výborného oběda i zazpívali.
Vycházíme směr Manětín s poznámkami „to už jsme dlouho nešli s plnou polní“, ale ani dnes jsme s ní nešli. Asi 100m za hospodou stál na zcela utajeném místě CK Neužil. Tak vidíš Aleno, jak dlouho nás znáš a přece nás neznáš!
Pěkně zlehka míjíme barokní Dvůr Libenov, roubenky v Radějově (zde dosud není zaveden elektrický proud), až dojdeme k rybníku v Lipí na pažit, kde za námi přijedou Marek s Janou a Fanynkou. Terezka nám tady nabízí vodu, které místní říkají „prdlavka“. Jo pro ty, kteří zde ještě nebyli, tak Terezka je zdejší studánka. Protože je nám chladno (přesto, že jsme se patřičně zahřívali výbornými moky nejen z Pavlovy zahrádky) a pivo tady stále neteče (ani lahvové), tak pokračujeme dál do Manětínského kulturního domu, kde nás čekají dva příjemné noclehy v tělocvičně s nadstandardním vybavením kuchyňky.
Večer v hospodě, kde už nám drží místa Kosáci, Sova se Sovičkou, Mirek Tyl, Věra a Vláďa Vodičkovi a Marta s Borkem Jedličkovi, slavíme sedmdesátku Palca. Kapele to krásně šlape a bodejť ne, vždyť ji úžasně podporuje Vláďova basa!
V pátek ráno máme v devět hodin sraz před Manětínským zámkem, abychom se prošli zámkem, s velmi kvalitním výkladem paní průvodkyně. Pak už vycházíme vzhůru přes Vomastkův vrch k odpočívadlu u mlýnského kamene, kde šéfová předá první z mnoha medailí, tentokrát za 85. stezku Karlovi.
Kolem zříceniny hradu Preitenštejn, který je školícím a rekreačním střediskem Západočeské univerzity. O rychlostudium zájem nemáme, tak si zde dáme alespoň jedno „rychlopivo“ a pospícháme do obce Nečtiny na oběd. Cestou zpět do Manětína pod lesem nad Nečtinským kostelem vzpomínáme na Toníčka-dlouholetého šéfíčka a zde také dostává dostává medaili další bývalý šéf trasy Marek za svou 35. stezku.
Následuje návrat k míst dopoledního pažitu (odpočívadlo u mlýnského kamene) a zde je odměněn Honza Taubel medailí za 70. stezku. A protože dnes má svátek Zlata, tak přejeme k svátku Mirkovi Tylovi a věřte nebo ne - ponožka opět nebyla prázdná.
Večer trávíme v Manětínské pizzerii. Večer se naše řady opět rozrostly o Ervína, Zdeňka Janáka, Hanku Píchovou, Andru a Gorilu. Před půlnocí nás navštívili kolegové z trasy 12, které k nám přivedl náš kamarád ze čtyřky Michal Musil. Rádi jsme si společně zahráli a zazpívali. Došlo i na písničky na přání ze strany hostů. Zdejší servírky však nebyly ochotné rozlít další panáky, a proto došlo ze strany hostů k slibu, že na zakončení stezky flašku určitě dostaneme a všichni jsme lokál opustili.
V sobotu jsme ráno vyšli údolím Manětínského potoka ke svaté Barboře. Pokud si někdo myslel, že už jsme v plném počtu, tak se mýlil. A pokud si někdo v Praze na Zličíně myslel, že se na nás Kristýna přišla jen podívat, tak se taky mýlil. Čekají nás tady Michal s Kristýnou a v ruce drží krabici, kterou předávají Palcovi. Obsah krabice je pastvou pro oči i pro mlsné jazýčky. Palco dostává 70 malých ozdobených muffinů, které vypadaly jako 70 hlaviček loupežníků.
Podél potoka jsme šli dál do České Doubravice. V údolí potoka jsme si udělali ještě krátký pažit u ohýnku a oslavili jsme medaili za 60. stezku Ivana Fohla.
Potom nás čas neúprosně hnal do „hospody v obýváku“ pana Hausnera. Kdo zde nebyl, tak neuvěří jak příjemní a ochotní lidé mohou ještě dnes existovat. Přestože je čekal odpoledne pohřeb, tak jsme v tu chvíli byli pro ně jako vlastní. No Zdeněk je v těchto končinách vlastně doma a my jsme zase jeho, že. Zvládli jsme také předat medaili Věrce Vodičkové za 30. stezku. Šenkýřka tady opravdu nemohla chybět!!! Neradi jsme odcházeli do Štichovic, ale oběd je oběd, tak hurá na něj! Obědní hospodu jsme zvládli díky vlastním zkušenostem ze školních družin a samoobslužních jídelen a tak ten, kdo měl hlad na teplou sekanou si raději dal jako předkrm utopence. Také v této hospůdce došlo k předání medaile za 30. stezku Janě Palečkové. Škoda, že Fanynka tuto maminčinu událost prospala venku v kočárku. Do Plání, místa našich dalších dvou noclehů přicházíme téměř za tmy, protože v údolí Chladné ještě musíme oslavit svátek Andrey, neboť je přece 26.10. V hospodě v Pláni nás vítá dcera místní paní starostky. Je to tady moc fajn. Spíme v sále hned naproti lokálu a to se nám líbí. Je to prima, že je už třetí společný večer a my máme pořád spoustu energie a radosti, kterou si vybíjíme zpěvem a tancem.
V neděli odcházíme přes Ondřejov z údolí Chladné na kopec, kde zjistila Hanka, že má velkou radost a to se musí přece využít. Odtud jdeme do Křečova. Je neděle 10 hodin a většina z nás ví, že probíhají nedělní mše. O zdejším kostel se ví, že je zavřený. K našemu údivu byl však otevřený a nejen to, mohli jsme také vyzkoušet funkčnost zdejších varhan. Ty ale fakt nebyly úplně OK a to se je snažili rozehrát Hanka i Karel, tak naši nedělní liturgii ukončilo houslové sólo Gounodova Ave Maria v podání Evy Palečkové. Je dobře, že je jiná doba, neboť před 40-ti lety naše snaha si v kostele zahrát dopadla policejní kontrolou. Pokračujeme dál do Mladonic. Pod Křečovem bychom měli narazit na zbytky starého kamenného mostu. Přestože se fakt snažíme, most jsme nenašli, zato Alena našla ve svém batůžku madaili a tak ji předala Zdeněku Janák za 25. stezku. V Mladonicích už na nás netrpělivě čekají Jana a Vašek Čihákovi. A tím se náš počet definitivně ukončil na čísle 37.
Čiháci se v Mladonicích s námi taky rozloučili společně s s Janou, Markem a Fanynkou. Do Plání se vracíme přes Ondřejov, kde je oceněn medilí za 40. stezku Michal Zeman a přes Vrážné, kde nás přivítali majitelé (kamarádi Zdeňka Bílka ) v jejich klubu v „garáži“. Zdejší klub asi navštěvují jen místní pivaři, protože pivařky by si musely odskakovat od piva domů (a to už by se taky nemusely vrátit). Keře v okolí klubu totiž nenajdeš, neboť stojí na holém obecním plácku. Za tmy přicházíme do naší domovské hospody v Pláních a zde si po vynikajícím řízku užíváme poslední společný večer.
Ráno už směřujeme do obce Korýtka, kde máme domluvené ranní pivo. Zde si také prohlédneme statek, kde Zdeněk Bílek prožíval mládí, no a pak kolem starého a statného dubu jdeme směr Lomany do Muzea borové smoly. Zde nás provází jmenovkyně naší kamarádky - Jana Čiháková. Protože dnešní den je v muzeu zároveň svatováclavská pouť, tak se loučíme a odcházíme na ukončení stezky do Plas.
Stylové zakončení, které nám dalo nahlédnout do života mnichů ve zdejším cisterciáckém klášteře ukončilo pasování rytířů, soutěž trasových družstev a soutěž myší. Za naší trasu velmi chrabře bojoval rytíř Zdeněk Šedivák-Stezkunámudělal - z Manětína. To, že družstvo si předávalo hořící svíčku velmi poctivě a zapálilo rachejtličku jako poslední znamenalo, že našemu rytíři prskala daleko nejdéle, což si patřičně už jako sólista užíval. Pás cudnosti, který dostali od svých rytířů všechny trasové myši, odstranil jako první rytíř z 14. trasy který se tímto stal rytířem stezky, právě naší myši Andree a ta se stala myší této stezky. Asi opět osud si přál, aby si rytíř Zdeněk-Šedivák…… vybral nějaký paklíč, kterým nešel odepnout žádný pás cudnosti, ale možná že to bylo jinak (kdo ví) ???
Pak už jsme jen ústy Luďka Ledviny mohli konstatovat, že 57. stezka je mrtvá – ať žije 58. stezka !!!
P.S. Jestli si myslíte, že se na nás 12.trasa s flaškou vykašlala, tak velký omyl. Na úplný závěr jsme z pódia uslyšeli výzvu a my jsme si šli společně připít a zazpívat „Rum nám dávej“ .
A tak nezbývá než moc poděkovat organizátorovi této stezky slovy „Šedivák je nejlepší“!!!!!