Zakončení: Boskovice
Termín: 7. května - 11. května 2014
Autor: Andra
Motto: když se pere řízek s gulášem
Prali se: Mirek Tyl, Gorila s Richardo Robertem, 3 Palečci (jeden z nich nejvíce), Erika, Svoboďáci, Slavíci, Zdeny B a G, IvAndr, Vidko, Sovy, Evička, Jarda, Kosťa, Zdeněk Bílek, Vojta, Honza T., Eva H., Daniela Ch., Zdeněk Š., Michal s Kristýnou, Kosáci, Hanka P., maminka K. Irena a časem na pranici došlapali i řevnické šlapky.
Odjížděli jsme ve středu už ve dvě odpoledne z Hlavního nádraží. Důchodce jsme poslali na Smíchov, aby drželi místa a tady Sova ještě stihnul Ivanovi sebrat batoh.
V Tišnově posilněni rumem a vaječňákem jsme si přesedli na vlak, který zastavil prudce v proklamované zastávce na znamení Prudká přímo u chatkového tábora. Přejdeme si trať a ubytujeme se. Po gulášové večeři oslavíme 10-leté štěstí Kosáků, jedny narozeniny a nováčka Richarda.
Čtvrteční výlet byl podél řeky Svratky do Tišnova. Trochu nám zapršelo, oslavili jsme jednoho nového Jakuba a po 6 kilometrech ve Štěpánovicích si dali řízek s bramborovým salátem a Černou horu. V Tišnově jsme se trochu rozeběhli prohlédnout si město, někdo hledat i rozhlednu a sešli jsme se většinově v útulné hospůdce s akcí velké pivo 15 Kč, malé taky, palačinka rovněž 15 a řízek se salátem 45. No nedejte si ho. Zpátky jedeme vlakem zase na naši znamenovou zastávku.
Večer medaile Lída 25, prostě mladá holka a 70 stezek má jeden z těch mála, co je nepřivedl Mirek Tyl, Mirek Tyl. Taky byla večeře, že by řízek se salátem?
V pátek nám výlet naopak vlakem začíná. Popojedeme do Nedvědice, odkud po 2 km dobudeme hrad Perštejn. Po prohlídce je na programu hospoda s obědem (že by guláš?) a podél řeky návrat zpět do Doubravníku, kde je další hospoda. U dřevěného mostu potkáváme matky s miminama, ukážou nám cestu podél řeky a přijdou za námi do hospody na konzert, (tak nazývají naše hraní), mají tam totiž pískoviště. Odtud už někteří jedou zpátky vlakem, nechce se jim po silnici, ale my ostatní prudce pěšky se vracíme do Prudké. Tentokrát nejsou našimi společníky v chatkách mladé sportovkyně ani lenivá třináctka, ale Domlátilova osma.
Večer je přichystána medaile pro Evičku za 45 stezek a Kosťa dovalí sud a obložené mísy, řka, že mu je 60. Tak mu ho vypijeme. Měl objednaný i další, ale ten už jsme neuměli. Ale konečně neměl šéf na stezkových večírkách vyschlé hrdlo. Někteří se i schladili v místním bazénu.
V sobotu opouštíme naši milovanou na znamení prudkou zastávku a popojedeme vlakem do vesnice Česká a odtud se vydáváme pěšky na rozhlednu Babí lom a do vesnice Vranov s klášterem a krásnou vyhlídkou na oběd – něco mezi gulášem a řízkem. Zdá se, že po obědě už je hodně hodin a tak se proklamuje dokončit cestu vlakem. Většina z nás se ale po částech trousí na vyhlídkovou cestu přes Starý a Nový hrad do Blanska. Na hradě se konají jakési slavnosti a tak mají mimo jiné lahůdky pro nás i pivo. Původně si myslíme, že jsme na Novém hradě a minuli jsme starý, pak nám dojde, že starý a nový jedno jsou. Z hradu je už do Blanska kousek. Zde se rozdělíme na skupinu DDM, to jsou Ti, co mají rádi děti a nás dospěláky, které pustí do hotelu. Večeře a zábava jsou v hotelovém salonku. Paní hostinská nechala se ukecat a přinesla večeře i po 7 hodině, kdy už se tady nevaří. I řízek byl. Marek neprozradil, čím ji přemluvil. Ale servírku s keckama si tentokrát nikdo zahrát nedovolil.
V neděli jak jinak než zase vlakem popojedeme do Boskovic,
prohlédneme si židovské město s pravou mikví, někteří vylezou na věž, někdo
dojde na zámek a všichni se sejdou v letním kině. Protože začíná pršet, usídlíme
se pod tribunou, což byl dobrý tah. Prší celé zakončení, na našeho loudavého
krále i kočky pohyblivé nahrazující myši. I na gulášek na zakončení pršelo.
Ve vlaku vychocníme Ivana a pak si užijeme jeden dlouhý mejdan, kterému se říká
Vojta 70.
70 je Vojtovi,
co nám na to odpoví?
Jasně, že jsem sportovec a kmet,
holky balím cobysřeklšvec.
(Karle drahý, ať Tě čtení této básně neunaví)!