zakončení: Chomutov
Termín: 5. - 9. května 2010
Autor: Andra
Středa dopoledne Hlavní nádraží, Sova versus pokladní:
Sova: "Prosil bych 2 důchodcovské do Hrobu."
Pokladní: "To si snad děláte srandu, ne? Ono to tu fakt je…. Chcete i zpáteční?"
Sova: "Už jste viděla, aby se odtamtud někdo vrátil?"
Odpolední sekce: Marek, Zdeněk, Ivan, já, Mirka, Viktor a Ozzy odjíždíme z Hlaváku v půl čtvrté přímo do Hrobu. Nakoupíme několik Zlatopramenů i Plzeň pramenů, téma dne je i povinnost slezinní: dorazit zbylý rum. Na druhém přestupu v Louce u Litvínova se setkáváme ve vlaku se sekcí dopolední: Sovy, Svoboďáci, Mirek Tyl, Palečkovi st. s Pavlínou, Erika, Honza Slavíček, Vojta, Eva Holmanová, Evička, Marie Kostlivá a možná ještě někdo vylezší na Hněvín za účelem pokochání se krásami pánve Hnědouhlené a sestoupivší do Mostu by zřeli přestěhovaný gotický chrám Nanebevzetí Panny Marie.
V Hrobu nocujeme, večeříme a radujeme se v penziónu Beseda, který je šikovně umístěn 15 minut od nádraží. V penzionu už na nás čeká Zdena Gillarová s Vidkem, v průběhu večera ještě dorazí Přemek Kocian a Jarda Neužil. Že se o nás může starat se raduje místní příjemný personál. Obsadíme 2 pokoje s předpokojem a sál, kde jenom lidu pět a pes. Pavlína připraví sladké překvapení dezert rakvičky s věnečky. Zazpíváme si veselé písně typu: Kopej hrob můj lopatou zlatou. Dozvíme se, že horský vůdce vytiskl úžasné mapy, na kterých pracoval několik dní (v tuto dobu se vyhýbal práci v domácnosti a stal se Zevlákem) a mapy nakonec nechal doma! A že náhradní vlajkonoška si zapomněla vlajku v hospodě a dojela si pro ni taxíkem. Oslavíme narozeniny Evy Holmanové, Zdeněk připomene i Vidkovu nedávnou sedmdesátku. Jarda nám vypráví o Julkových patáliích. Tak Julku, drž se, všichni na Tebe myslíme a není nás vůbec málo!!!!
Ráno po snídani se klidným úprkem zase přesuneme na nádraží a
dále vyhlídkovým vláčkem na Moldavu. Ke vlaku ještě přijíždí Kosťa s Maruškou
dceruškou jeho a stařenky Mařenky a kolegyní stařenky Alenou. Na nádraží v Dubí
překřtěném na E55 se ukazuje lehce odoblečená děva, ale my všichni v čele s
Ivanem zíráme na místní výzdobu zdí nádraží parními vláčky.
Chtěli jsme vystoupit v Novém Městě, nakonec vystoupíme na Moldavě a přes
Mikulov a Nové Město dojdeme na Bouřňák, kde nás Kosťa dohoní a tam se společně
občerstvíme v horské hospodě. Na pažitu v lese pod Bouřňákem dostane Viktor
číslo 170 a na dalším pažitu zase Vidko medaili za 20 Stezek. Vidkovi hraje
kapela schovaná pod doprovodným Jardovým vozidlem, protože, jako ostatně celý
den, vytrvale prší. Odsud pokračujeme po NN přes Grünvaldské vřesoviště a dále
po žluté dorazíme do Horní vsi u Českého Jiřetína, kde nocujeme v chatě Barborka
v dvoupatrovém penzionu. Tady dostane Zdeněk Janák medaili za 20 Stezek, i když
zatím neušel ani krok. Dorazí ještě Hanka s Věrou, které se ujmou baru, po té co
se obětavá paní hostinská skácí na podlaze, na které si něco rozlila a jde si
raději lehnout. A dorazí též Gorila, který dělá, to co vždycky a Jana šéfova,
která si trochu zapingluje. Seznámíme se ještě s řevnickými šlapkami, které
zatím přijely v počtu 3+ 1 pro nás dámy, 1=tisková mluvčí Klára.
Ve čtvrtek večer se samozřejmě šéfovým proslovem zahájí
Stezka!!!!!
Pinglování šéfovy manželky ocenil na sklonku večera chlápek, co tam točil pivo,
(asi manžel padlé), slovy: “tak už je pošli spát, ať můžeme taky domů“…
Ráno Marie masíruje Jardovi záda, to má z toho automobilového ježdění. Věra s Hankou jsou stále za barem, paní hostinská oživší již nosí snídaně. My se ale musíme dostat do večera do Hory sv. Kateřiny.
Na pažitech v přírodě si oslaví Jana Palečková svých 3x9, Přemek narozeniny táborským fernetem podobojí a Zdena Gillarová 20 Stezek. U Černého rybníka Vidko rozlévá víno a Mirka s Viktorem vytáhnou oznámení o svatbě již v červnu 12 na nové Křížové cestě u Kuksu. Na oznámení ovšem chybí Ozzy. Nevím proč nevěstě se zpívá, aby šla podojit krávy, když umí dokonale krmit koně. Jarda zde uvaří i několik svých dobrých velmi horkých káv.
Při pokračování cestou neznačenými cestami lesem Viktor vypráví, že kdysi putovali Rumunskem a tam dávali ovčáckým psům domorodci prkna, aby byli pomalejší a neuštvali ovce. Navrhuji totéž provést s řevnickými šlapkami: Kromě toho, že jsou mladé a krásné jsou příliš rychlé, zejména tiskovka žhavá čára!
Po červené se dostaneme do Mníšku, slíbenou vietnamsko hospodu nakonec míjíme, protože Jarda našel na kopci nový podnik se starým názvem Nero. Hospůdka přepracovaná z bordelu ještě má červené závěsy, nicméně personál se snaží a umí i leccos uvařit. Snad ten název trochu promění, když dají N nakonec a dopředu přidají P hned si u Ivana šplhnou.
Z Mníšku odcházíme turistickou stezkou po červené, někteří v předvoji a Jarda z dálky ze silnice na nás křičí něco, co identifikujeme jako pažit v lese na kopci. Počkáme na ostatní a tady Jana Palečková dostane medaili za 20 Stezek, zatímco Sova šplhá po odpočívadle, jak jinak. Posléze vyrazíme na cestu přes Novou ves v horách tentokrát po žluté do Hory sv. Kateřiny. V Kateřinské hoře se usídlíme v budově bývalého soudu, (kobky jsou ještě prý v podzemí), kde sídlí družina o naši stravu se starající i ubytovna v patře nad, zřejmě využívána ke školám v přírodě. Ve srovnání s předchozími ubytováními je to trochu slabší, jak bylo avízované předem, ale starají se o nás mateřsky.
Večer je naproti v hospodě Horský dům, kam přijíždí i Zdena Bauerová s Ervíny a posléze kapitán, ten samozřejmě až na sklonku večera. Autobus staví přímo na náměstí před hospodou, co víc si mohli opozdilci přát.
Jana T. dostává v hospodě medaili za 25 Stezek. Paní vedoucí je snaživá, v hlase pravda trochu huhňavá a ve snaze zachytit jedno z piv se jí podaří vylít pár kusů tohoto moku směr Ervín i Jana a tak 4 lidi běží do družiny pro náhradní převlek. Výstřih má paní vedoucí unikátní, ovšem nikdo při pohledu tam by předstírat pojídání koblihy nechtěl. Ervín se dožaduje piv a panáků zadarmo náhradou za mokré oblečení. Pan vedoucí se ovšem soustředil jenom na jednu práci večera a to je rozdat avízovaný sulc.
Večer ještě dojíždí Pavel s Irenou. Gorilka se nám v hospodě pěkně rozparádila a vrací se nám do pokoje se silným řevem. Ukládá se k spánku dosti zdlouhavě – spí na palandě a nejenom alkoholem je handicapovaná.
Manželé Svobodovi trestně vzbudí Gorilku a tím i nás všechny piánem, posléze budí i Černého Petra individuelně. Ráno před odchodem dostává Přemek Kocián medaili za 30 Stezek, jistě ho těší, že je medailován na náměstí Pionýrů. Z náměstí vyrážíme na svačinku do Krušnohorského expresu. Chceme navštívit i místní štolu, ale místostarosta Pakosta si bez varování vypnul mobil. Ve vlaku i před vlakem si dáváme Bernarda a kvasnicové pivo, venku Pavel rozlévá růžové víno, také místní topinky nejsou k zahození. Oslavíme svátek Ireny a vyfotografujeme Ivana v nádražáckém a příjemně strávené dopoledne je za námi. Vydáme se na zámek Jezeří po lyžařské magistrále, plynovodu nebo Bachmance na červenou značku. Stihneme se rozdělit na 3 skupiny, jedna je vrcholová, která je nejpomalejší a údajně nejschůdnější, druhá obchází lesem bůvoly, kteří značně zpozorní a předvádí nám, jaké mají parohy. Mařenka říká, že naši chlapci mají prý větší, tak co. Třetí skupina jde se šéfem pohodlně po silnici.
Nakonec se na červené všichni setkáme a medaile dostává Eva Palečková 35, Erika 40. Pokračujeme v cestě dobýt zámek a v předzámčí ještě Marie stihne uvařit bavorák.
Vydáme se na prohlídku zámku. Lehce unavená Hanka zvolila sobě za opory též unaveného Vojtu s Gorilou. Průvodce, z kterého se posléze vyklube starosta Jiřetína, začíná prohlídku slovy: „ta dáma by si potřebovala sednout, vezměte ji do kaple, tam máme židle.“ Dozvíme se, že zámek byl 2 krát konfiskován, nejdéle ho vlastnili Lobkowiczové, kterým byl v restituci vrácen. Lobkowiczové ho ale po 3 letech vrátili zase státu. Za totality byl sídlem armády a posléze nebyl obydlen a měl být zbourán. Kolem zámku bylo jezero, které ale bylo ale odvedeno, aby nenarušovalo těžbu. Jeden z Lobkowiczů jejich majetek značně zadlužil, protože podporoval hudební umělce, mezi nimi i samotného Ludwiga van Beethovena. Ten, když mu byla finanční pomoc snížena z důvodu upadajícího majetku rodu, se se svým mecenášem soudil a dokonce vyhrál!
Údajně peníze na obnovu zámku spolu s obnovou terasovitých zahrad pod Pražským hradem dal České republice princ Charles, ale do Jezeří prý nedoputovaly. Zámek se nyní snaží udržet místní nadšenci. Hanka si ještě vyzkouší zdejší klavír, samozřejmě Beethovenovou skladbou. Než se rozehraje trochu zaškobrtne nebo jsou unavené klávesy?. „Ale docela dobrý“ – je její hodnocení nástroje. Když procházíme zahradou, tak se Gorila probere a začne se ptát, komu patřil zámek a proč je tak zdevastován. Na to se nedá říci než „Vrať se do ZOO“, to tedy říkáme my, protože pan starosta je gentleman.
Cestou ze zámku nám jdou naproti staré šlapky, ty jsou jenom dvě. Jdeme společně po žluté do vísky Vysoká pec. „Ve Vysoké peci, tam se dějí věci“, zarecituje si Sova. Původně jsme měli spát ve škole, ale paní ředitelová je současně paní hostinskou a zdálo se jí dokonalejší, že si po zábavě v hospodě skočíme hned do spacáku. Zlé jazyky tvrdí, že se tím ušetří za úklid ve škole. Nicméně paní ředitelová se s námi celý večer bavila a tančila, z čehož asi neměl radost personál, který se tedy musel snažit. Hospoda má sympatický název U Vojty a tady Eva Hollmannová dostane medaili za 60 Stezek, Zdeněk Bílek za 80 a Marek protekčně medaili ředitelskou, kterou si místňáci musí vyběhat s batohem vážícím 40 kg.
Ranní pedagogické intermezzo
Ráno u snídaně se nejmenovaný bývalý šéf trasy pustí do Gorily. A když je
Gorilka celá uštkaná a utrápená, přijde další bývalý vedoucí trasy, který o
předešlé situaci nic neví, ale jakmile Gorilku spatří, taky pěkně spustí. No a
až přijde zpráva z Německa, že se tam nějaká Gorila uřvala, předpokládáme, že v
západních Čechách vyhlásí Velké Chebské slavnosti.
Paní ředitelka-hostinská nás ráno navede na cestu kolem jednoho z kanálů směr Chomutov, kde se přes Jirkov máme dostat ke Kamencovému jezeru na zakončení. Potkáváme trasu, která volí autobus, my se statečně vydáváme pěšky. Ale když jdeme kolem nádraží, šéf zjistí, že za chvíli pojede vlak a tak se k jezeru přesunujeme vlakmo. Do amfiteátru nastoupíme jednotně celá trasa s vlajkou a písní Devátá trasa už je tu, takže si nás všimne i majitel Taku.
Trasa, která má číslo v půli tras, volí zakončení polotradiční, aby vyhovovalo jak mladým trasám, tak i starším členům. V tomto případě šéf aniž by to tušil dopředu, vybral na společný nástup rytířů a myší Marušku a Vidka. Soutěž je trojkolová v tanci. Pánové z tras se zadávají tanečnicím z tras ostatních. Mařenka, která dobře pochopila, že je potřeba komunikovat i s publikem, se probojovala se svým tanečníkem do druhého kola. Vítězové obdrží troubu naplněnou dobrým mokem.
Soutěž králů je vynechána, je shrnuto, co všechno král udělal: něco zařídil nebo naopak nezařídil, někam trasu dovedl nebo naopak se někde pozdržel. Po soutěži v tancích se my někteří vydáváme na obhlídku jezera a cestou zpět jda kolem nádraží vyzkoušíme šéfův tah a ejhle zase jede vlak. Ostatní putují na hlavní nádraží v Chomutově pěšky. Dorážíme skoro současně.
Ve vlaku je několik občerstvovacích vozů a tak tady nastane velký mejdan. Naše šlapky nám chce přebrat trasa č. 26, ale nepočítali s bodyguardy. Když bodyguard je současně i šlapka …
Kapela nám na delší chvíli zmizí, protože jde zahrát strojvedoucím „nějakou vlakovou písničku“, za což je dle očekávání štědře pohoštěna ve vlakovém bufetu.
Tanec, víno, alkohol, zpěv a pořádná veselice jsou toho příčinou, že některým je třeba poradit, že už bude Zličín. Mařenka se velmi raduje, že bude vystupovat, což také s Maruškou udělá. Ale tatíček Přemíček odjel do Prahy ze zakončení autem, tak my ostatní sbíráme ledvinky, mikinky, bundičky, kloboučky, šátečky a vyhazujeme je holkám z okna.
Na Smíchově vlak staví kdesi mezi luhy a v Praze vystoupíme my zbylí, ale postrádáme Gorilku. Vyšleme jednoho bývalého poslance, aby se trochu staral o lid lidoopový a posbíral mu zavazadla. Vlak už je celý vyprázdněný, když kde se vzala, tu se vzala, naše Gorilka k nám radostně spěchá. A to už je poslední příběh krušnohorské Stezky, tedy doufám, že už v Praze nikdo, nic ani žádná zvířena…..!!!!!