Termín: 27. - 30. září 2001
Autor: ???
Přestože Stezka začala už ve středu, fotodokumentace a následující povídání bude až od pátečního odpoledne, kdy se moje maličkost uráčila přijet... Kompletní reportáž lze najít v několika číslech Devětmilu, které je shrnuto i na internetu - v sekci časopis.
Nuže: pro mně začala Stezka příjezdem do vesnice Kravaře, kde v místní objednané hospodě seděli dříve, či později dorazivší členové 9. trasy. Vzhledem k počasí se hospůdka zdála ideálním místem k pobytu, ale protože nás čekal ještě zajímavý pochod k Bobřím vodopádům a neméně zajímavá prohlídka největší roubené chalupy, zas tak dlouho jsme se nezdrželi...
Samotná prohlídka chalupy byla zajímavá, paní průvodkyně měla přímo mateřský přístup k výkladu, a tak návštěva poměrně rychle utekla. Bohužel se mezitím venku téměř setmělo a tak se romantická cesta podél potoka a vodopádů změnila (také díky před tím padajícímu dešti) v brodění se bahnem za dokonalého šera. Na fotografii je zvěčněna zastávka u vodopádu, u které byla oslavena 35. přítomnost Ivana Fohla na Stezce.
Poté se (ještě s malou zastávkou a ohníčkem) putovalo směrem k Verneřicím, kde byl objednán nocleh. Že se večer konala zábava, asi nemusím zdůrazňovat - snad jen to, že se málem protáhla do ranních a dopoledních hodin... ale to jen pár jedinců.
V sobotu jsme vyrazili poměrně pozdě, na to, co se mělo všechno vidět... navíc se nám okolo poledne připletla do cesty příjemná hospůdka s majitelem hrajícím na foukací harmoniku - a tak výstup na Bukovou horu se odehrál až později odpoledne. Ještě, že (pro některé) z naší strany se hora jevila spíš jako placka. Na vrcholu jsme mohli obdivovat okolí, či se kochat pohledy do údolí Labe.
Jenže to nejlepší teprve mělo přijít: sešup po bahnité cestě mezi krávami do městečka Zubrnice. Vzhledem ke všem pažitům, které se ten den odehrály, se nám podařilo dorazit tak pozdě, že místní skanzen jsme si skoro nestačili prohlédnout a železniční muzeum jsme prolétli jak v rychlíku... Navečer nás totiž čekal speciální autobus, který nás přemístil do Úštěku, kde se odehrál poslední stezkový večer a vlastně i celé nedělní dopoledne.
V neděli jsme totiž podnikli kulturní vycházku po městě - nejdřív v kostele, pak ke věži, zvané (tuším) Bílá a nakonec k tzv. "Ptačím domkům". No a odpoledne už se uskutečnil přesun na zámek v Ploskovicích, kde se konalo zakončení Stezky.
To jsme sice nevyhráli, zato soutěž Myší nám patřila (tedy - spíš myši Renátě) a stejně tak se povedla Standovi stylizace Dalibora, teskně hrajícího ve věži. Závěr Stezky byl zpestřen provazy vody z nebe, které neustaly ani po cestě zvláštním vlakem do Prahy ...