Termín: 2. - 11. září 2011
Autor: Palco
Účastníci zájezdu: Zdeněk Bílek, Eva a Mirek Palečkovi, Eva Hollmannová, Erika Kadlecová, Líba a Honza Taubelovi, Věra a Michal Musilovi, Alena a Honza Slavíčkovi, Jana a Jiří Ambrožovi, Honza Pikolon a Daniela Prokopová (kamarádka), Zdena Gilarová, Hanka Píchová a Anežka Píchová, Jana Neužilová, Eva a Standa Skřivánkovi, Alexandra Kolínská, Vojta Koláček, Alena Ochová, Marie a Přemek Kostliví.
Řidiči: Jan Totter a Jarda Jirák
Tentokrát se scházíme na stanici metra Roztyly. Po „dobrém ránu“ odjíždíme ve 21,15 směr Brno. Ve 22,50 přibíráme druhého řidiče Jardu u Humpolce. Ve 23,35 jsme v Brně a na pumpě rozmnožují naše řady Honza Pikolon a kamarádka Dana. Přesně o půlnoci vyjíždíme směrem na Uherské Hradiště a Trenčín.
V 1,40 přejíždíme hranici ve Starém Hrozenkově, před druhou hodinou najíždíme na dálnici směr Žilina. Cesta probíhá bez problémů, moc aut touto dobou nejezdí. Od 2,45 do 2,55 si protáhneme tělo na pumpě v Žilině a klidnou nocí pokračujeme dále. Ve 4,45 zastavujeme na parkovišti u Popradu, je tma a v dálce vidíme světýlka vesnic pod Tatrami. Nezvyklý pohled od dob vichřice, která tam vykácela pruh lesů v podhůří. Do 6,00 spíme v autobuse a po rozednění snídáme. Je jasno, svítí sluníčko. V 6,40 odjíždíme dále na východ, krátce se zastavujeme v Levoči (7,10 do 7,45), projdeme si liduprázdné náměstí. V 9,50 stojíme na pumpě v Michalovcích, trochu se myjeme a dáváme ranní kafíčko. V 10,25 odjíždíme směrem na Vinianské jezero. Zde máme pauzu do 11,15. Větší skupina obchází jezero, menší skupina se zastaví v hospůdce ochutnat borovičku. Protože jsme se trochu zdrželi, dává menší skupina pokutovou láhev. V 11,30 přijíždíme do obce Kaluža u Zemplínské Šíravy, ve které máme zamluveno ubytování v hotelu. Je to hotel CHEMES a je to betonové monstrum – architektura Sorela. Prostě se zde konaly odborářské rekreace. Naštěstí už jsou kolem vidět i normální stavby. Rychle se ubytujeme a ve 12,00 odjíždíme na výlet k Morskému oku. Ve 12,30 jsme na parkovišti a odcházíme do přírody. Morské oko míjíme ve 12,45 a pokračujeme po značené cestě přes lesnatý hřebínek do sedla Tri Table (14,00) a pokračujeme na Sninský kameň (1.005m). Zde jsme ve 14,50. Zpět se vracíme na Tri Table (15,10) a přímou cestou na Morské oko. Zde se zdržíme od 15,35 do 15,55, v 16,10 jsme u autobusu. Při cestě zpět jsme se zastavili na večeři v Kaluže v jakési kolibě. Večer v hotelu sedíme na terase, je krásně teplo, hraje se, zpívá se a je nám dobře. Když už jsme chtěli jít spát, objevili se nějací místní lidé. Dva starší chlapi a mladá dívka. Až jsme se lekli, že se jim nelíbí hraní. Jenže jeden ze starších slavil narozeniny a přišli si poslechnout hudbu. Poručili piva, přinesli slivovici, hruškovici a pozpievali. Dobre bolo. Kořalky jsme si museli nechat na druhý den.
Vstáváme v 6,30, pochopitelně nemůže chybět „dobré ráno“ a v 7,15 odjíždíme z Kaluža. Je opět krásně, sluníčko, cesta utíká, již v 7,50 jsme na hranicích v obci Vyšné Nemecké. Na naší straně jsme vyřízeni za 6 minut, na straně ukrajinské jsme do 8,50. Ale celkem bez problémů, jen to déle trvalo. Dále jsou časy uvedeny v SELČ (letní čas). Jinak bychom přestavovali hodiny a měli v tom zmatek. Nakonec i naši ukrajinští průvodci používali náš čas. Od 9,15 do 10,15 se projdeme Užhorodem a pokračujeme na hrad Nevicky. Je to kousek od Užhorodu, trochu rozpadlý hrad, který dávají nějací nadšenci dohromady. Právě sem k hradu přijíždí naši průvodci Voloďa a Michal. Odjíždíme v 11,30 směrem na Mukačevo. Zde zastavíme pouze na foto hradu Palanok, který je postaven na sopečném kuželu asi 65 m vysokém. Je 12,45 a hned pokračujeme dále, neboť nás čeká předlouhá cesta vzhledem ke stavu silnic v oblastech, ke kterým teprve dojedeme.
Ve 14,30 jsme v Chustu, kde na pumpě nechá Michal auto, přesedají s Voloďou k nám do autobusu a vydáváme se směrem na Mižhirja, Siněvir a Koločavu. Do Koločavy je to asi 75km, ale stav silnice se docela zhorší a tak se jede docela pomalu, tak 45 až 50km/hod. Do Koločavy přijíždíme teprve v 16,00. Stavíme u pomníku Ivana Olbrachta, básníka Tarase Ševčenka a Nikoly Šuhaje a Eržiky a bývalého místního hostince. Potom jdeme do skanzenu, kde je kromě starých domečků postaveno i staré železniční nádraží. Do Koločavy vedla železnice, ale někdy v roce 2002 ji povodeň smetla, a tak už se potom neobnovila. Také silnice, která by byla kratší směrem na Tjačiv, je ve špatném stavu, a tak jsme nuceni vracet do Chustu stejnou cestou, jakou jsme přijeli. Z Koločavy odjíždíme v 17,10 a do cíle naší cesty nás čeká ještě asi 140km. Siněvirské jezero jsme museli z časových důvodů vynechat. V Chustu u pumpy jsme v 19,00. Z Chustu do Tjačiva je cesta celkem dobrá, ale když odbočíme do údolí Těresvy, stav se zhorší, je mnoho děr a výtluků. Do Kalini přijíždíme ve 20,30, je už pořádná tma, když z autobusu vyndáváme zavazadla. Ta pak jsou naložena do „gruzoviků“ a odvezena na místo našeho ubytování. Pěšky se vydáváme do tmy a kráčíme uličkou k fotbalovému hřišti. Zde jsme ubytováni u Volodi. U fotbalového hřiště je restaurace a v patře je v několika pokojích ubytování. Tato víska Kalini je kousek od Dubového. Než jsme došli k ubytovně, málem se nám ztratil Honza T., protože hledal vytracené klíče od domu. Vrátil se k místu vylodění, ale potom vykročil do tmy uličkou, nepatrně vedoucí šikmo stranou. Ale s pomocí Michala a houkačky na jeho speciálně vybaveném autě jsme Honzu nakonec navedli správným směrem. Klíče byly pochopitelně v jiném sektoru. Večeře na nás již čeká a my celkem vyhladovělí sníme boršč, klobásu s bramborovou kaší a poté si dáváme přípitek vodkou (výbornou) na ukončení namáhavého dne. Pivo pijeme ukrajinské, abychom ochutnali zdejší. Také dobré. Chvíli potom hrajeme a spát jdeme v půlnoci. Ještě jsme museli vyřešit organizační věci ohledně spaní. Deset lidí muselo spát u Michala ve vesničce Krasno, která je asi 10 km od Kalini směrem na Usť Čorna (přes Dubové). Vzhledem ke stavu silnice je to asi půl hodiny, ale odměnou je spaní v nádherném srubu na kraji vesnice pod horami. Zde ubytované překvapila vždy plná lednice jídla a vodky. Obce Kalini, Dubové, Krasno, Usť Čorna leží na řece Těresva.
Vstáváme v 6,30 do pěkného počasí. K snídani máme „holubčiky“, což jsou plněné zelné nebo vinné listy masem rýží. Jsou též servírovány sladké zákusky k rannímu čaji. V 7,30 se rozdělujeme do „gruzoviků“, což jsou skříňové fordy, mercedesy a volkswageny, resp. mitsubishi a odjíždíme po tankodromu zdejších silnic do Usť Čorna. Ve vesnici Krasno se k nám připojuje skupina deseti. Z Usť Čorné jdeme po červené značce směrem na Velkou Klimovou. Vrcholová skupina vyráží nedočkavě vpřed, skupina týlová kráčí pomalu, ale jistě za nimi. Je krásné slunečné počasí. Vrcholová skupina má za cíl Velkou Klimovou (1.492m) a pak je snaha přejít až na sedlo nad Koločavou. Toto sedlo se snažil Zdeněk přejít včera, ale kvůli pozdnímu času a možná i medvědům se toto nerealizovalo a to zcela rozumně (viz popis včerejšího přesunu z Koločavy). Z Usť Čorne je to po červené značce do Koločavy asi 30 km podle značení. Hory jsou však zde rozsáhlé, takže po dosažení Velké Klimové se skupina vrací do sedla a po žluté značce schází do Usť Čorné. Cesta dolů je velmi strmá, částečně bloudivá a také kluzká. Po prožité námaze část skupiny hledá a úspěšně nachází hospodu s pivem a vodkou, druhá část se věnuje koupání. Zde je pak vyzvedává jeden z mikrobusů (gruzoviků). Voloďa perfektně zvládal všechny ty přesuny pomocí mobilů. Týlová skupina dojde pouze pod Malou Klimovou, ale nahoře obdivujeme rozsáhlé poloniny a horstvo kolem nás a nedotčenou přírodu. Od 13,15 do 14,00 se sluníme a odpočíváme v pěkném sedle a pak se vydávame na cestu zpět. V Usť Čorné jsme v 16,15. Odjíždíme do Krasna k Michalovi na srub, kde se dnes chystá večeře. Je připravena rybí polévka a šašlik. Vše je připraveno s velikou péčí a moc nám to chutná. Sedí se venku pod přístřeškem, hraje se, zpívá a vodka a pivo teče proudem. Ve 22,30 odjíždí základní skupina do Kalini. Spát jdeme celkem znaveni asi v 0,30. A dobře se nám spalo.
Vstáváme trochu později než včera, k snídani máme vývar s nudlemi, potom „blinčiky“. Jsou to výborné malinkaté palačinky se smetanovým přelivem a čokoládou. K čaji opět zákusek. Odjíždíme v 8,00 do Usť Čorna a potom směrem na Lopuchiv. Od 9,30 do 13,00 se projdeme do Lopuchivu podél říčky Brusturjanka, která se vlévá do Těresvy. Začína se mračit a tak zajdeme do hospůdky na soutoku řek, kde při pivě a jídle přečkáme docela vydatný liják. Je to stejný útulek včerejší části vrcholové skupiny. Zdejší oblast je vyhlášená vyšší hodnotou srážek. Pivo za 6 hřiven, bramborové placky se zakysanou smetanou za 15 hřiven. Přes občasný déšť jdeme do vesnice k Vasilovi, který nás má odvést do Kalini. Zde nás čekají dva mikrobusy a v 15,45 odjíždíme, v 16,30 jsme v Kalini, kde se všichni navečeříme. Polévka je tzv. mišmaš (brambory, paprika, rajčata, vepřové maso). Dále je bramborová kaše s kukuřičnou moukou a sýrem (má být ovčí, ale byl nějaký holandský) a houbová smetanová omáčka a paličky kuřecího masa. Všechno bylo moc chutné. Poměrně brzy nás skupina z Krasna opouští, protože zítra brzy vstáváme a čeká nás dlouhý přesun do Rumunska. Takže si základní tábor užívá hudby a zpěvu, a spát jdeme před půlnocí.
V noci pršelo, ráno je pod mrakem. Vstáváme v 5,45 a těšíme se na snídani v 6,30. To jsme již všichni pohromadě. Prostě přesuny „gruzoviky alias mikrobusy“ byly naprosto perfektní. To jsem se ještě nezmínil, že autobus byl celou dobu zaparkovaný a hlídaný v garáži v nějaké hale poblíž našeho ubytování. Takže i řidiči si mohli užívat. K snídani máme vejce natvrdo (něco jako ruské vejce) s rajčetem, okurkou a bramborovým salátem. Pro velký úspěch jsou „blinčiky“ a opět zákusek. Vše je, jako již předtím, velmi chutné a vkusně servírované. Se svými hostiteli se loučíme a v 7,30 odjíždíme z Kalini. Čeká nás dlouhá cesta, asi 500 km. Zpočátku je pod mrakem, ale postupně se rozjasňuje tak je cesta celkem příjemná. Jedeme do Tjačiva a potom dále na východ směrem na Těresvu. V Těresvě je most přes Tisu do Rumunska, ale jenom pro auta do 3,5 tuny. Pokračujeme na Rachiv (9,05), v Jasiňa jsme v 9,45. Před Jasiňou vidíme vpravo masiv Goverly (2.060m). Na Jablonském průsmyku (931m) máme přestávku na kávu od 9,55 do 10,25. Kolem 11,00 projíždíme město Jaremča. Zde si všímáme, že před železničními tunely a mosty stojí strážní budky a v nich opravdu vartují hlídači. Město Kolomyja míjíme po obchvatu kolem 11,40, tankujeme na pumpě v Černivci (13,15). Na hranice přijíždíme ve 14,10. Do 15,10 jsme na ukrajinské straně, na rumunské straně čekají velké zástupy osobních aut. Naštěstí je můžeme předjet a v 15,40 přejíždíme rumunskou hranici. Míříme na Sucevita monaster, kde jsme v 16,40. Procházíme si klášter, je pěkně upravený a je vidět každodenní péči řádových sester. V 17,20 odjíždíme k dalšímu klášteru – Moldovita monaster, který si prohlížíme od 18,00 do 18,20. Mezitím ještě sedlo Ciumarna (1.109m). Krajina i vesnice v tomto koutě Rumunska vypadaly docela upravené. Již se smráká a před námi je ještě mnoho kilometrů. Naštěstí byly silnice v Rumunsku o mnoho kvalitnější. Jak se ukázalo pouze zatím. Museli jsme odbočit z hlavní silnice a do cíle naší cesty jsme poslední jeden a půl hodiny museli jet po rozbité cestě a ještě překonat průsmyk Prislop (1.416m). Potom už sjíždíme tmou do lyžařského střediska Statiunea Borsa. Zde jsme v 21,00, ubytujeme se a jdeme do restaurace na večeři. Ubytování se snídaní za 17 euro v hotelu Cerbul. Dnešní etapa měřila 523km.
Snídaně je již v 6,00, odjezd v 6,50. Zapomínám dodat, že „dobré ráno“ si dáváme poctivě každý den. Borsou projíždíme v 7,15. V 7,35 odbočka na Sacel z hlavní silnice na Sighetu Marmatieu, potom na Bogan Voda a vlevo na Iend. V 8,30 přijíždíme do vesnice Iend, kde si prohlížíme několik dřevěných kostelíků. A protože má svátek Mariana, jsou všude srocení lidí, svěcení chleba a podobně. V další vesnici Rozavlea a Stramtura je obrovské shromáždění lidí před kostelem, potkáváme hodně krojovaných lidí i ozdobených koní. V 10,10 jsme u monaster Barsana.. Je to rozlehlý soubor dřevěných staveb, která byly restaurovány v 90.tých letech a je zde opět jakási mše.
Odjíždíme v 11,00 od severní hranice Rumunska (Sighetu je 6km k hranici s Ukrajinou) a stáčíme se k jihu na Baia Mare. Přejíždíme sedlo Gutai (987m) a zde v 12,15 až 12,35 – lehce poobědváme. Vlevo vrchol Gutai (1.443m). Kolem 13,15 jsme u Baia Mare (v překladu Velký důl), město má asi 137.000 obyvatel. Těží se tu zlato již od 12.století. Začali ho těžit Němci.. Město má i letiště. Objíždíme ho po obchvatu, kolem 14,00 jsme u Satu Mare, což je město asi 3 km od hraničního přechodu do Maďarska. Těsně před hranicí proběhla autobusem láhev s kořalkou. V tu chvíli vstoupil do tohoto odéru celník a úplně ho to omráčilo. Ale vzal to s humorem a dále nás nezdržoval. Hranice jsme přejeli asi v 15,00. Na dálnici do Budapesti jsme najeli asi 2 km před městem Nyiregyháza v 16,50. Od 17,05 do 17,20 si protáhneme údy na pumpě a pokračujeme dále k našemu dnešnímu cíli. Jsou to lázně Zsóry Eyory Strandfürdo za městečkem Mezókövesd. Jsme ubytováni v hotelu Ametyst. Docela příjemný přízemní hotýlek ve velké zahradě. Hned vedle je areál obrovského koupaliště s krytými i nekrytými bazény s různě teplou až horkou vodou s léčivými účinky. Koupání nás čeká až v sobotu. V 19,30 je večeře – květáková polévka, vepřový plátek s hráškem a játry s rýží a bramborem. Pak si dáváme ještě červené víno Egery Bikaver a při hraní a zpěvu nám večer pěkně utekl. Dnešní cesta autobusem byla dlouhá 450 km.
Vstáváme v 7,00. Snídaně je v 8,00 a je podávaná formou švédského stolu. Za 9 minut 9 hodin je odpáleno „dobré ráno“. Je pěkné slunné počasí. V 9,00 odjíždíme do Egeru. V Egeru jsme v 9,20, autobus zaparkujeme pod hradem, ještě navštívíme směnárnu, abychom si vyměnili forinty a míříme na hrad. Prohlídka je za 700 HUF, senioři nad 62 let za polovic. V 11,05 odjíždíme do Bukových hor ( výška cca 950 m) směrem na Miscolc. Od 12,15 do 13,30 zastavíme ve výletním místě Lillafüred. Jsou to malé lázně, je tu také jezero a úzkorozchodná železnice. Malebné místo. Odtud sjíždíme z hor do Miscolc, druhého největšího města po Budapesti. Má asi 230.000 obyvatel, leží na řece Szniva. Směrem na Lillafüred prodlužují tramvajovou trať. Zastavujeme pod hradem Györ, někdo jde na hrad, někdo si dá v zahradní restauraci výborné víno Egeri Bikaver. Potom pokračujeme do městečka Miscolctapolca. Zde navštívíme krásný komplex bazénů a jeskyní s teplou vodou. V jedné z jeskyní s dobrou akustikou zazpíváme chorál „trávy se držel“, neboli píseň o hnojení. I plavčík se přišel podívat, jestli není něco mimořádného. Trávíme zde příjemné chvíle od 15,15 do 17,15. Po vycachtání jdeme na kafíčko (presso za 370 HUF, machiatto za 400 HUF) a v 18,00 máme sraz u autobusu. V 18,50 jsme v našem hotelu a zde se již na zahradě griluje. Dostáváme krůtí maso, vepřové s různými drezínky, zelím a jinou zeleninou. Do 21,30 sedíme venku, hraje objednaná muzika – klávesy a zpěv v jedené osobě. Potom je trochu chladno, tak se přesouváme dovnitř a zde si již hrajeme a zpíváme sami do 23,30. Opět si vychutnáváme dobrý bikaver.
Vstáváme v 7,00. Stále ještě je slunečno, není již tak teplo a trochu mráčky. Snídaně je opět v 8,00 formou švédského stolu a hned po snídani nakládáme kufry do autobusu a přesouváme se vedlejšího areálu s bazény. Je tu velké množství krytých i otevřených bazénů s různě teplou až vřelou vodou. Nejteplejší voda má 40°C, potom jsou bazény s vodou kolem 34-38°C, resp. 30-34°C. Tyto bazény jsou malé, větší na plavání jsou už s chladnější vodou, je tam i velký krytý bazén. Zdejší voda má nejvyšší obsah sulfidů v Maďarsku. Vydržíme zde do 11,00, potom jdeme nakoupit několik lahví Egeri bikaveru. Láhev asi za 600 HUF, v hotelu za ni chtěli 1.500 HUF. Ve 12,00 odjíždíme směrem na Eger, zde ještě v TESCU nakupujeme a jedeme dále směrem na Mátraházá. Kousek nad vesnicí je nejvyšší hora Maďarska s názvem Kekestetö (1.014m). Je zde lyžařské středisko i s výtahy. Jsme tu od 15,00 do 15,45. V 16,30 jsme ve vesnici Gyöngyöspata, ve které je kostel s krásným vyřezávaným oltářem. Pěstují se zde vína na sopečné půdě, která mu dává zvláštní příchuť. V 17,25 přijíždíme do vesnice Hollokö. Vesnice je napůl skanzen, napůl živá vesnice. Nad vesnicí se tyčí hrad. Bohužel zavírá ve chvíli, když jsme dorazili. Scházíme do vesnice, z jednoho stavení se ozývá hudba probíhající svatby. Odjíždíme v 18,15.
Městem Szecsény se šikmou věží projíždíme v 18,30. To již blížíme k městu Salgótarján, ležící u hranic se Slovenskem. Hranici přejíždíme v 19,09. Kousek za hranicí ve vesnici Tilak Kováce – Kurtáň se stavíme v jakési salaši na večeři. Od 19,30 do 21,00. Dobře a rychle jsme se nasytili. Dovolená nám končí, nyní už jen zpáteční cesta přes noc do Prahy. Díváme se na film Balada pro banditu. Jedeme po silnici č.50, ve 21,15 míjíme Lučenec, kolem Zvolena jedeme ve 22,00, Žiar nad Hronom projíždíme ve 22,30 (končí film a začala pípat krabička pro satelitní výběr mýta). Zde Jarda trochu kufruje, potom ještě v Novákách a u Trenčína. Provoz na silnici veškerý žádný, ve 23,50 míjíme Bánovce nad Bebravou, v 0,15 jsme v Trenčíně a míříme dále k hranicím. Těsně za Trenčínem se z nějakého odpočívadla vyloupla policie a nějakou chvíli jedou za námi. Asi 1 km od hranic nás předjeli a zastavili. Opravdu byl problém s nenabitou satelitní krabičkou. Od 0,35 do 0,50 sepisují jakýsi protokol. Na hranici od 1,00 do 1,11 vrací Honza krabičku. Pak ještě zastavíme na pumpě v Novém Hrozenkově (1,25 do 1,40).
Ve 3,00 zastavíme na pumpě v Brně, kde se s námi loučí Honza Pikolon a Daniela. Do Prahy na Roztyly přijíždíme v 5,15.
Děkuji všem účastníkům za příjemnou dovolenou.