Utajená Železnice
Termín: 1. - 3. dubna 2016
Autor: Andra
Scházíme se v pátek ve 14.40 na Hlavním nádraží: Slavíci, Taublíci Honza s Líbou, Zdena Gillarová, Erika, Borek, Zdeněk Bílek, Ivan, Vojta, Svoboďáci, Mirek Tyl a já.
Volá Pavel Zdenkovi, ale vypadává signál. Alena popadne telefon jiného operátora a zkouší. Dozvíme se, že cestujeme směr Jičín s přestupem v Nymburce.
Svižně zabereme 3 kupé ve vlaku.
Ivan navrhuje jet do Chlumce, je to delší za to dražší cesta. Zdeněk tipuje cíl výletu Železnici náměstí.
Ve vlaku oslavíme narození Egona, sedmého vnuka Taubelů. Při přestupu v Nymburce měníme značku a vytahujeme becherovku ze sleziny od Zdeňka Janáka. Po druhém přestupu v Jičíně objevujeme ve vlaku Pavla s Janou a Evou Hollmannovou.
Vystupujeme v Železnici, jak správně odhalil Zdeněk a ubytujeme se v Penzionu u Jindry. Ten byl odhalen při jednom dobývání Chlumce, když už asi docházely síly a někdo z protagonistů se zeptal: „není tady poblíž železnice?“
Ráno v sobotu nejprve vyrážíme na obhlídku místního kostela. To už jsme se rozrostli o přiletivší Kosáky a přijedší rodinu Zemanovu Pincovu. Po několikahodinové prohlídce kostela, z níž nejdůležitější je zákaz památkářů týkajících se nové vitráže, nápadu to místního faráře. Chceme vyrazit po červené a zelené směr Bradlec, ale lomcuje s námi zima a severní vítr (předpověď 18 st.Celsia). Vrátíme se do penzionu pro teplé oblečení a vyrážíme, kolem všude řádí železná neděle.
Na pažitu znovu slavíme Egona.
Ve výletní hospodě Na Klepandě obědváme. Na Kumburku oslaví Erika svátek. Odmítla tančit se železným Borkem, asi už těch želez a nic bylo dost. Stavujeme se v hospůdce Ploužnici, kde měly být zákusky Prošívané polštáře. Leč neprošívali zde dostatečně, tak alespoň si dáváme odpolední kávu. Vracíme se kolem šesté busem ze stanice přímo od hospůdky. Svoboďáci vynechali Kumburk a vraceli se po modré. Vojta Kumburk zdolal a pak šel odněkud někam podobně.
V neděli se jde do Jičína na rozhlednu Čeperku, cca 3 km. Procházíme lesem Řáholcem. Ten má tolik stromů jako kdekterý z našich kamarádů vlasů. Cipísek se zřejmě uplatnil někde v dřevařském průmyslu. Míjíme Prostřední mlýn, útulné místo, ale otvírají až od 11. Můžeme dostat pivo, ale samozřejmě až v 11. Tak posedíme žízniví a posléze pokračujeme v cestě a najdeme příslušnou rozhlednu, nejstarší kamennou ve zdejším kraji. Dá to sice práci, ale nakonec se na ochoz vejdeme všichni. Ještě, že nás večer ubylo. Z rozhledny není nic vidět přes přerostlé stromy - to naši předkové trochu zanedbali, že nemysleli na další generace. Doráží i Pepa, který napřed vyrazí s autem do Jičína, ale trochu se zadrhl jdouce nám z druhé strany naproti. Hledal totiž Čeřovku. Čeřilo se leccos, ale ukrajinští spoluobyvatelé neodhalili jazykovou záměnu, až pomohl mladý otec s dítětem. Na ostrohu pod věží posvačíme Pavlův špek s jabčákem úctyhodně zvaným Calvados. Potom následuje ještě rychlá prohlídka města, dobytí obědové hospody a hbitý odjezd domů.