Tajný výlet 2015

V Praze na Masarykově nádraží se v pátek 20.3.2015 u pokladen sešlo prvních 11 účastníků tajného výletu ( jmenovitě: Alena a Honza Slavíčkovi, Karel a Jitka Svobodovi, Vojta Koláček, Lída a Pepa Kosovi, Líba Taubelová, Mirek a Eva Palečkovi a Sova), kteří netrpělivě očekávali první indicii k odjezdu neznámo kam. A je tady - formou veršované SMS, která zněla :

Ať už v zimě nebo v létě
příjemně je na výletě.
Na jaře však věnujte se přírodě
nejlíp u nás v Čechách …….

jsme vydedukovali, že jízdenku budeme kupovat do Českého Brodu. Byla to správná volba, neboť v Českém Brodu nás už očekávali pořadatelé letošního tajného výletu Pavel Ryba a Mirek Tyl a s nimi ještě Eva Hollmannová.

Cesta z Českého Brodu vedla parkem. Po třech kilometrech jsme došli k hospodě v campu, kde nás nepřijali (asi z nás nekoukalo nic dobrého), a tak jsme pokračovali a po 2km jsme došli k rybníku v Zahradách, kde na rozcestníku bylo Tuchoraz 0,5km a druhým směrem Tismice 1,5km. To jsme ještě netušili, že tento rozcestník v průběhu výletu mineme ještě 2x, ale v noci. Zde jsme zapili velkou radost Líby, která nabídla Ferneta a k tomu ještě Pepa vytáhl Becherovku ze sleziny.

Tuchoraz

Cílem dnešního dne (ne však noci) byla Tuchoraz – zřícenina hradu z 13.století, který byl vedený od 16. století jako zámek. V 17.století byl napaden a vypálen Švédy. Zbyla po něm jen vstupní věž a veliká plocha, na které díky novému nadšenému majiteli Ing. Vyšatovi nestojí bytovky. Třípodlažní věž z roku 1477 má v prvním podlaží prostory pro chudé obyvatele a druhé podlaží sloužilo šlechtě. I v dnešní době je patrný velký rozdíl jak ve výmalbě, tak v zařízení. Třetí podlaží je pěkné podkroví.

Po prohlídce tohoto skvostu jsme si šli prohlédnout další skvost pana majitele a tím je moštovna a obrovská chladírna jablek vynikajících jablek. Ochutnali jsme 10 druhů moštů. Potom už jsme jenom vešli do vedlejšího vchodu, kde byla hospoda, která byla pro nás určená po oba večery.

Večer ještě přijíždí Honza Taubel a přítelkyně Pavla Ryby – Jana. Je nás 16 a veselíme se až do 23hod. Někdo by si řekl, chodíme spát čím dál dřív, ale nutno dodat, dosud bylo utajeno místo noclehu. A protože v sále naší hospody to nebylo, už mnoha lidem docvaklo, kam se v noci budeme přemisťovat. Ano jsou to Tismice – statek Mirka Tyla. Vzorně jsme se sešikovali, abychom se cestou při první jarní noci nepoztráceli a zdárně došli do cíle, o jehož místě kromě Mirka a Pavla neví nikdo nic. Pomocí čelovek a šestých smyslů jsme po necelé hodině našli místo spánku.

Tismice

Ráno nás překvapila hospodyně Boženka s Mirkem bohatou snídaní s úžasným čajovým servisem. V 9 hodin se naše řady rozrostly o dalších 6+2 účastníků. Přijeli Vláďa a Věra Vodičkovi, Michal s Kristýnou a Štěpánkem Zemanovi a Marek s Janou a Fanynkou Palečkovi. Před desátou hodinou jsme nastoupili do autobusu směr Mukařov, kterým jsme dojeli do Žernovky. Protože jsme poslechli rady naší šéfové a byli jsme hodní, tak nás mělo sluníčko rádo, a my jsme zá nádherného počasí vyšli směrem na Louňovice přes Vyžlovku do Jevan. Zde nás čekala poslední účastnice výletu Rachel. Dali jsme si oběd a pokračovali do Kozojed, kde jsme si prohlédli původně románský, v 16.století přestavěný na gotický kostel sv. Martina, výrazný svou dřevěnou věží, kde jsme si mohli prohlédnout a poslechnout i zvuk zvonu s názvem Kristián (zvon Martin se nedochoval).

Na Šembeře

Údolím říčky Šembery se dostáváme až k rozcestí „Na Šembeře“ kde se rozloučíme s kočárkovou rallye a pokračujeme do naší už známé hospody v Tuchorazi. Máme v nohách asi 18km, ale naše nohy a záda mají pocit, že to bylo delší. Po večerních radovánkách se opět přemisťujeme do Tismic. Všichni padneme jako podťatý.

V neděli ráno prší - jen se leje, ale my ještě domů nejedeme. Po úctyhodné snídani a prohlídce Mirkova sídla jsme si ještě prohlédli (s dokonalým komentářem Mirka) kostel Nanebevzetí Panny Marie v Tismicích. Čeká nás závěr tajného výletu – cesta do Českého Brodu a prohlídka zdejšího kostela. Tu nám Mirek zajistil s místní farní správcovou - Boženkou, která mě hodně připomínala „Kelišku“ z Troškovy trilogie. No a na úplný závěr jsme šli do bývalého hotelu Sport, dnes Hotel „Apeyron“, kde jsme sice měli objednané obědy, ale nevařili - tak jsme museli jít jinam. Dnes už všichni víme, že v Českém Brodě nás prostě do hospod nechtějí!!!

Český Brod

Všechno bylo super a nezbývá mi, než moc poděkovat (jménem všech 25 účastníků a 2 psů) organizátorovi tajných výletů – Pavlovi, ale hlavně Mirkovi, díky kterému jsme poznali místa, která jsme dosud neznali.

nahoru