Tajný výlet 2014

Začátek výletu je odtajněn – začíná se, kde se loni skončilo a to u Marušky. Já a Taublíci Honzovy přistupujeme na nádraží v Čakovicích posilněni pivem Březňákem. Ve vlaku už sedí tajňáci z Hlaváku: Skřivani, Borek, Sova, Vojta, Erika, Mirek Tylák a Zdeněk Šedivák. Na přestupu v Turnově nabíráme Palečky, Evu Holmanovou a Zdenu Gillarovou. Na místě příjemně blízkém stanici vlaku Hrubá Skála nás vítá Pavel s ptáky Kosáky a Slavíky. V pokročilém večeru ještě dojede Hanka Píchová. Během večera Sova zmanageruje svoji rodinu, aby mu vyzvedla svetr, který nechal na Hlaváku. Místo radosti, že vše krásně vyšlo, se ale tváří smutně. Přemýšlí, kde udělal dietetickou chybu. Od té doby, co se cpe marjánou místo bobulí...žaludek není nikdy spokojen. Večer oslavíme Pavlovy narozky jak jinak než irskou a tancem. Maruška není přítomen, ale jeho záskok nevypadá taky špatně. Dokonce, jak se dovíme ráno, se na nás vymlouval ve 2 hodiny, že už zamyká, zatímco my spánku chtiví senioři slušně odcházíme mezi dvanáctou a jednou.

Ráno v sobotu se připojuje šéf s kapitánem. To už u prohýbajících se stolů skotačí pan Maruška, co má pseudonym po mamince. Prý by jeho příjmení hosty jenom odhánělo. Žádné naše přání nezůstává bez odezvy. Zkusil si i roli záchranáře, když se naše Alča zamkla na WC. Tam to uměla, ale zpátky ne. Maruška musel přeskočit dveře a vyprostit ji. A to se pokaždé na horách to děvče holedbá, že chodilo do skautu.

Nicméně jednou přichází ta chvíle a my musíme opustit příjemný lokál. Pavel žene nás za krásného počasí nejprve vlakem do Ostroměře na oběd do hospody s příznačným názvem U Kameníka a potom k rybníku. Cestou ještě stíháme přenést jednoho teréňáka přes přejezd, dál už jel sám, jak daleko se tímto stylem jeho majitelé dostali, není nám známo. U vody se k pití našlo kde co a nám po pažitu odlétají Kosové se Skřivany, zřejmě za pražskými vrabci. Další pažit je u Masarykova památníku samostatnosti s údajnou bývalou hvězdárnou. Asi měli legionáři už čučení do hvězd dost a tak byla zrušena, jenom kopule zbyla. Pokračujeme okruhem 300 zatáček Gustava Havla, které se jemu i jeho motocyklu staly osudnými. Nikoliv na tréninku, ale cestou do práce, kdyby měl ve škole povinný song: Nás žádnou řečí nepřesvědčí.....My ale v klidu po silnici dorazíme do Dachovy, kde nás rovněž čeká příjemně vytopený penzion stejného názvu s neméně příjemným majitelem, obdivovatelem country hudby. A tak zase celý večer probíhá v pohodě. I na panáky pro hudbu došlo.

Ráno v neděli skončilo krásné počasí a přesně dle předpovědi prší. Nejdříve máme delší slyšení o místě historii místa určení. Opouští nás šéf s Erikou a Taublíky. My ostatní si dáme 3 km dlouhou cestu kolem bývalého lomu cenomanského křemenného pískovce (známého např. z dostavby chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha...) a nových soch na louce na náměstí do Hořic. To už leje slušně. Ještě si prohlédneme sady, kde přemítáme, jak se asi cítí naši národní velikáni ve společnosti zloděje Jánošíka importovaného z Eurozóny. Pavlova oblíbená hospůdka ze studií jest obsazena a my musíme dále za náměstí, kde neváháme vykoupit místní cukrárnu od hořických trubiček. Po neméně dobrém obědě se vydáme na nádraží a přes Ostroměř a Chlumec vyjimečně zcela čistí s vypraným šatstvem a propranými batohy zpět na cestu do Prahy.

Zda další tajňák začíná v Hořicích zatím odtajněno nebylo, starej se tedy každý sám.

Jak již bylo naznačeno, Pavel má rád irskou.

P.S. Poslední poznámka platí rovněž pro osmičku, jíž je Pavlova činnost zdá se velkou inspirací.

nahoru