Tajný výlet 2013

Ráj český, jako loni

Organizátor: jako posledních 15 let

Účastníci: kromě Pavla Ryby také Kosáci, Standa Skřivánek, Sova, Erika, Mirek Tyl, Zdeněk Bílek, Vojta, Zdena Gill, Eva Holl., Honza Tau., Karel a Jitka Svobodovi, Marek a Jana Palečkovi a „Anděl“ Klára Dědková.

Čas a místo srazu a tedy i lokalita Tajného výletu byly sice odtajněny už loni, přesto ale někteří tápali a domáhali se informací skoro 14 dní dopředu. I když nakonec tajného nebylo téměř nic, účast byla spíš komorní, což mělo na svědomí spíš počasí, respektive nepříznivá předpověď. Mínusové teploty atakovaly desítku a vítr ještě pár stupňů ubíral, přesto ale slunečné počasí nám umožnilo i pažit pod širým nebem. Ale popořadě.

Odjezd z Prahy hlavního nádraží byl stanoven na 13 hodinu, což se zpočátku jevilo jako příliš brzy, ale nakonec jediný, kdo odjezd nestihl, byl Vojta. Během tříhodinové cesty byla ztrestána láhev rumu, která zbyla ze sleziny a také kus Honzovy pálenky. Obé naráz způsobilo, že v místě noclehu, šikovně vybraném asi 30 metrů od „hlavního“ nádraží Libuň, bylo skoro nutné vyhlásit osobní volno. Večer v plné hospodě byl zpestřen zejména tréninkem šipkařů na sobotní mač (naštěstí ve vedlejším sále). Ubytování o 2 patra výše se vyznačovalo zejména obrovskou koupelnou v každém pokoji, vybavenou i několika křesílky, takže mohla probíhat i live show v poměrně pohodlných vanách.

Sobotní výlet v mrazivém, ale slunečném dni, vedl zpočátku do kopce bez sněhu, později i se sněhem. Nakonec se mráz ukázal jako docela výhodný, protože jsme se alespoň nemuseli brodit bahnem. Cestou jsme viděli Trosky z různých úhlů, ale žádný pohled se Zdeňkovi nezdál jako zaznamenání hodný. Až když se obě věže dostaly do zákrytu, konečtě to vypadalo na netradiční záběr. Ovšem z fotky už pak nebylo poznat, že se jedná o Trosky. Jedinou troskou se ukázal být srnec, který nám původně chtěl ukázat, jaký je dobrý skokan, ale nějak špatně odhadl překážku. Žádné hloupé vtipy jsme nedělali, protože Kláře to bylo líto.

A když jsme se vyškrábali na kopec, byly vidět Krkonoše, krásné panorama se Sněžkou v pozadí, jen já koukal směrem k Ještědu a udělal ze sebe blbce, když mi tu scenérii Jana radostně ukazovala. Než jsme dorazili do hospůdky, stavili jsme se ještě u pramene Cidliny, kde se pánové Sova, Mirek a Pavel chtěli nechat vyfotit, ale málem nevydrželi přípravnou a kompoziční část a začali si stěžovat, že už je zebou kolena. A pak už slíbená hospůdka a krůtí hody a krásné šenkýřky a teplo a ... proč jsme vlastně nehráli? No, protože jsme ještě museli zavčasu vylézt na vrch Tábor. Někteří i na rozhlednu. Ale opravdu jen někteří, protože větší část upalovala dolů do tepla. Do další vybrané hospody v Ploužnici, kde nebyly hody, ale výborná akustika a také sympatický personál a Jana zpívala jak o život a z radosti vylila Zdeňkovi pivo, o které se se mnou chtěl rozdělit, aby ho nemusel pít sám.

Z Ploužnice jsme kromě Vojty jeli do Jičína autobusem, abychom během 10 minut na přestup z autobusu na vlak zvládli prohlídku Valdštejnské lodžie. Na Valdickou věznici už čas nemáme, protože vlak přijíždí načas a staví jen na znamení.

V Libuni po osobním volnu, které většina prokafrá na kanapátku na chodbě začíná večer s hudbou a tataráčky. Vedle v sále zuří bitva o nejlepšího šipkaře a v televizi o MISS České republiky.

Neděle je opět mrazivá a výlet vede do Rovenska pod Troskami, které je mimo jiné vyhlášené zvonicí s obrácenými zvony. Návštěvu samozřejmě absolvujeme a tím se letošní Tajný výlet začíná chýlit ke konci.

nahoru