Český Ráj
Termín: 23. - 25. března 2012
Autor: Andra
Organizátor: tajný
Nádražní účastníci tajnosnubně: Ptáci Kosáci, Slavíci, Skřivani, Sova, dále Erika, Mirek Tyl, Ivan, Zdeněk, Vojta, Andra, Líba T. a Zdena G.
Na sraz ve 3 na nádraží s obálkou dorazil včas jenom Ivan. Ostatní obálkáři Erika, Zdeněk, Líba a pátý nespěchali, ale přišli, zatímco šestý letitý penzista zřejmě trvale zaneprázdněný nedorazil vůbec. S tím chytrý organizátor tak trochu počítal a poslal některé útržky dvakrát. Skládáme zprávu dle instrukce z rozstříhaných útržků papíru, abychom nebyli příliš rychlí, máme pro jistotu zastřižené i rovné okraje zprávy. Nefoukáme, nedýcháme a skotačícím dětem vysvětlujeme, že do Skautu už dávno nechodíme. Dáme dohromady Kar….ice a Sedmihorky, svižně si dogooglujeme, že skutečně se jedná o Karlovice a vyrážíme na vlak, který odjíždí za pár minut. Vzhůru do Českého ráje. Jednou si přestoupíme v Turnově a po výstupu z druhého vlaku přibíráme Palečky, Evu Holmanovou. Cestou od z nádraží potkáme 2 hospody a do první hned skočíme, mají pivo Svijany, kdo by odolal. Ale už telefonuje neklidný Pavel, že je potřeba se ubytovat v Sedmihorkách a to jenom ve skupinách po 7. Což splníme přesně, jen co dorazí kapitán posílen Kristýnou. Doběhneme si tedy do kempu, obsadíme 3 chatky a vydáme se do hospody směrem zpět k nádraží. Instrukce zní Šetřilsko. Večeříme již v námi poznané hospodě, pravda jmenuje se Hořensko, nějak ten Pavel v důchodu upřednostňuje určité pojmy.
V hospodě výborně a levně vaří, Palco objenává rumy pro radost a Pepa cituje. „Umí, umí, pít rumy“. To umí i kapitánská dvojka, která se posléze objeví. Kolem půlnoci se vracíme všichni zpět do chatek. V naší si Sova vyřvává, ale je tam sám bez publika poněkud ztracen. Doběhne si raději do chatky vedlejší ke kamarádům Mirkovi a Pavlovi, kde se koná mejdan. Tady zřejmě, že jsme blízko prvních vodních lázní v Čechách, se popíjí na večírku voda. Nelze než zvolat‚ Ó Svijany, Svijany neviděli jste takové pijany!!! Nebo že by se Šetřilsko vkrádalo?
Ráno po seznámení se sympatickou paní vedoucí vyrážíme do lázní Sedmihorek. Něco málo si objednáme u kiosku a Pavel nám přečte místní dějiny. Nás nejvíce zaujme ze zdejší citované klientely obraz básníka, který z křoví se dívá na koupající se dívku.
Tajenka: Básník je ten, co v mládí chodíval pražskými ulicemi a
nevěděl „Kam s ním“.
Nápověda: Kdyby už tenkrát existovala hospoda Na slamníku, problém byl vyřešen.
Druhou zajímavostí citovaného textu je metoda vzdušných lázní. Napřed se pacient podrobil studené sprše, pak byl dostatečně opleskán, zahalen pouze do prostěradla a po té co si nasadil povinně Slamák, směl vyběhnout léčit se do lesů. Na znamení počátku vzducholéčby byl na náměstí do země zaražen prapor. Původně byla zkoušena vzducholéčba i u dam, ale nedělalo prý to dobrotu.
Den je jako vymalovaný a my pokračujeme k zámku Hrubá Skála, kde se také na chvilku zastavíme. Z Hrubé Skály se přesuneme na hrad Valdštejn, cestou ještě posnídáme na vyhlídce Dobré ráno a u Valdštejnů se věnujeme obědové pauze. Sedíme venku na slunci, Sova s Líbou tančí na pařezu, země jim asi byla velká nebo širokorozchodná a k tanci hraje pětiletá holčička se zapůjčenými houslemi. Naštěstí má podobný nástroj doma, tak se Evě podařilo získat svůj instrument po drahné době zpátky. Posléze se zvedáme a sestupujeme směr kemp za zpěvu „Proč bychom se uspěchali, když nám Mirek flašku dá, flašku dá…“. Orgán vydal uprostřed lesa značku kapitán Morgan. Tentokrát tančí Líba se Sovou na kameni, ani si neodložila batoh, což se jí při seskoku stalo osudným. Prubneme cestou i horolezeckou hospodu u koupaliště, vrátíme se do kempu a na večeři vyrázíme do Hořenska už bez Líby.
Večer zahrajeme tajňákovi píseň s otázkou „Hádej, proč přišel jsem dneska k Vám“ a za odměnu dostáváme Dew More Tula. Zasloužíme si ji, protože jsme o Pavla měli celý den starost velikou. Museli jsme mu najít mikinku s bundou, peněženku, nakonec i čelenku. Správný chlap se prý z kasina vrací k ránu jenom v trenkách. To dá rozum, že v tomto případě je potřeba se zbavit i drobností. Potulovat se po ránu v uvedeném typu prádla s uvázanou čelenkou na hlavě, nějaká by si myslela, že vyráží na jogging.
Celý večer se protančil, protože Palco vyzval k tanci všechny dámy (postupně) zatímco Sova snadno zapomněl na paní doktorovou a pořídil si dvě taneční fuchtle (naráz).
Program dne je utajněn. Špatná zpráva je, že se musí platit, dobrá naopak, že se chladí Dobré ráno. Několik lenochů s výmluvou starých kocourů už se přesouvá k domovu. My ostatní skočíme zahrát paní vedoucí a získáme dalšího člena, který si příští rok bere volno a vyrazí s námi do skal. Po té přemluvíme Pavla, že nechceme ještě na nádraží a chceme chodit. Jdeme tedy přes nám známé Sedmihorky na vlak do sousední vísky Radvanovice. Tady si nastoupíme a posunujeme se vláčkem do tajného místa a tím je tentokrát vesnice Libuň. Dle Ivana je to ovšem prý městys. Zde si prohlédneme jeden zemědělský domek a kostel, jehož věž natíral jeden zemědělský inženýr, což už není patrno a bylo by potřeba obnovit nátěr. V restauraci Zlatá brána poboědváme a počkáme si na vlak k domovu. Pavel si v hospodě stěžuje, že je nejhorší vymyslet kam na tajný výlet, pak už jde organizace snadno. Rozhodneme se, že po vzoru vojenských cvičení, můžeme příští rok začít, tam, kde jsme letos skončili a začátek usnadníme. Do příštího roku nám zbývá ale pár úkolů: pořídít si slamák, procvičit opleskávání, koupit trochu barvy na kostel a v 16.17 být na místě. Letošní tajnovýletní zkušeností můžeme též zhodnotit v doporučení jednomu z našich veteránů, že ke kulatému výročí bude jistě vítané opatřiti trochu zahradního parketu tanečního. Tento drobný dárek lze dále umocniti zneškodněním jistých fuchtlí.
Všechny důležité údaje na příští tajný výlet jsou obsaženy v závěru této zprávy, další instrukce (mimo termínu) nebudou. Toník může nechat rozstříhané papírky doma.