Turnov
Termín: 25. - 27. března 2011
Autor: Andra a Marek
Na Hlaváku se scházíme v počtu 4: Kosáci, já a Honza Slavíček. Přichází SMS, že první parta nestihla bus a řítí se na za námi. Na vině byly koordináty, neboť nikdo neměl GPS a také Pavlovy "výhružné" SMS typu "neztrácejte čas", které zdržovaly od podstaty věci a než se nadšenci zorientovali v mobilech okolostojících mladých, bylo pozdě.
Na nádraží se k nám připojuje Sova, Erika, Zdeněk Bílek, Tonda, Mirek Tyl, pražští Taublíci, Zdena Gillarová, Skřivani, Ivan a Vojta a jak se dozvíme, jedeme do Turnova. Po výstupu z vlaku dostáváme navigaci s názvy ulic až dojdeme k tělocvičně, kde na nás čeká Pavel, Palečkovi, Eva Hollmanová, dorazí i Vodičkovi a posléze šéf s manželkou.
Ztracený kulturní zážitek "pražské" skupiny je Muzeum Českého ráje v Turnově, první veřejné vlastivědné muzeum v Libereckém kraji. www.muzeum-turnov.cz. Sídlí v ulici, kde bydlíme a první parta přišla zejména o české granáty. Pavel přemluvil průvodkyně, aby neodcházeli domů ve čtyři odpoledne, jak jim končí v pátek pracovní doba, ale aby provedly ve volném čase velkou bandu, která se mu díky jeho navigaci zúžila na 4 osoby.
Z tělocvičny staré se vydáme naproti na večeři do Sokola. Ten sice vlastní tělocvičnu novou, ale zde cvičí příliš mnoho sportovních nadšenců, večer i ráno, proto byl objednán nocleh naproti. V uměleckoprůmyslové škole mají jiné zájmy, než po večerech a ránech hopsat. U večeře se objeví i kapitán s doprovodem.
Na otázku, komu je zima, neb v hospůdce zvečera netopili, se přihlásí jenom pár zimomřivých dam a ty dostanou od oslavence zahřívacího Jamesona. Potom všichni Povětroňové, milý Borku, se začali klepat, i když už se topilo, jen praštělo, ale Pavel byl tvrďas. To zas nám holkám ty tanečky k oslavě Pavlových narozenin pěkně po jamesonsku šly.
Odtajněná trasa Turnov – Malá Skála
Po snídani v pekárně a kávě v hospůdce na náměstí vyrážíme kolem tělocvičny po červené na Klokočské skály. Nejdříve míjíme zatím nám zakázanou restauraci Šetřilovsko a jdeme přes Záholice na Zdeninu vyhlídku a ulevíme naší Zdeně o něco z batohu. Pokračujeme, i když začíná pršet. Spoluputující cizí turisté nás sice provokují požadavky, abychom něco zahráli, ale vzápětí se stejně vydávají na cestu, aby nám vyfoukli nejlepší místa v hospodě.
Cestou objevíme penzion na Klokočských skalách, který je ještě před inzerovanou Pavlovou obědovou hospodou se studenou kuchyní. Penzion s kuchyní teplou obhlédneme a už tu zůstaneme. Ti, kteří hospodu minuli, hlásí, že původní pod Klokočskými průchody je zavřená a mají tedy jedinou restaurovací možnost vrátit se a projít si průhledy i zezdola. (Zdena, Tonda a Kapitánská dvojka). Po obědě občerstveni si sejdeme Klokočské průchody všichni a pokračujeme přes vesnici Loučky do Besedic. Tady Pavel otevře kioskovou hospůdku přes místní rodáky, kteří vzbudí majitele. Majitel z vděčnosti naší návštěvy nám pustí TV, ve které probíhají závody koní v Dubaji. Stále vyhrává žokej v modrém.
Po občerstvovacím pivu pokračujeme vyhlídkovou cestou po zamazané zelené a nesmazané žluté přes Kalich a Chléviště. Většina z prvních vyrazivších se vrací zpět na červenou, skupina hospodských pozpěvovačů je statečnější. Ve zkratce u úzkého průchodu před Kalichem si každý může vyzkoušet, zda nemá nějaký ten cm a kg navíc. Vyhrál šéf, protože po té co prohodil soutěskou kytaru a batoh, zdolal ji „zpomalenou hvězdou" tedy gymnastickým prvkem s pomocí rukou a hlavou dolů (No když je někdo velký jako Paleček a ještě z kaskadérské rodiny……. viz nedělní ráno)
Podle úsloví kratší, za to lepší cesta pokračuje první skupina mimo kamzičí trasu, skalní město ani v březnu není nic moc, pěkně to podkluzuje a snaha zachytit se okolostojících kamenů je marná. Tyto kameny jsou ještě více klouzavější, sníh se střídá s bahnem, ale jsme odměněni pěknými vyhlídkami. Vrátíme na červenou a sešupem z krpálu, kde potkáváme Alenu, najdeme sportovní ubytovnu na Malé Skále.
Intermezzo páně Aleny: Aleně se nechtělo chodit s batohem a tak vyrazila do Prahy s kocourem, že si za námi dojede v sobotu. Pak se dozvěděla, že výlet je v Českém ráji, popadla kocoura a odjela zpátky do Liberce, nechala chudáka zvíře bez dozoru a připojila za se k nám.
Večer trávíme v restauraci (statku) u Boučků, kde je útulno a spousta dobré zvěřiny. Máme ji obsazenou celou a máme se tady dobře. Pár domorodců nás uprosilo, že je jim smutně ve vinárně a že chtějí k nám a jeden z nich byl kuchař. To, že se do lokálu dere hodovat konkurence profesionální byla velká pocta pro pána kuchaře s přízvukem, který byl původcem všech zvěřinových výborných laskomin a také se nám přišel osobně představit a i nějaký ten vtípek přidal.
Odtajněná trasa Malá Skála - Turnov
Ráno nás uvítá samozřejmě chladem a časným vstáváním. Kromě odpojivších se lenochů vyrážíme zase zpátky do Turnova. Tedy až po zaplacení noclehu, kdy výsledná suma stále nevychází. Naštěstí neplatiči nejsou tak rafinovaní, aby zmizeli z místa činu a stále zkouší, jestli na ně Pavel přijde, nebo ne.
Nejdříve na skalní hrad Panteon, který je kvůli sesuvům půdy uzavřen. Jdeme se podívat alespoň na vyhlídku nad řekou. Tady se Palco rozhodl, že nejlépe se padá na vyhlídce (nářadí v tělocvičně zřejmě nuda), ale děvčata ho zachránila vlastnímu rukama. Kaskadér starší se rozhodl touto příhodou propít.
Dále jsme postupovali až na hrad Frýdštejn, kde konečně nastalo šampaňské dobré ráno.
Nějak se hovor stočil na jednu vodu, kde Alena pobíhala po lese se spirálou a exaktně dodala, no jo, tady si kafe asi neuvařím. Dorazivší o něco později začne na hradě frýdštejnském zmíněná protagonistka řešit problém s hodinkami. Stále bez batohu trávila cestu telefonováním paní bytné a dožadováním se svých rolexek, které zůstaly na umyvadle v ubytovně. Leč hypotéza se neověřila. Alena že tedy bude muset jít hledat ještě k Boučkům Na náš celkem nevinný dovětek: podívej se na ruku, nastává happyendový obrat tikajícího příběhu. Alena ovšem začíná řešit jak ten hezký end sdělit taktně paní bytné, která si v rámci své laskavosti několikrát po ránu snaživě své pracoviště proběhla, a stala se tak majitelem pouze Alenina modrého ručníku.
Stáčíme se na jih, projdeme si Drábovnu, kde se k Sovovi hlásí jedna mladá trampská dáma jakožto ke svému táborovému vedoucímu. Jednomu se zdráhá uvěřit máma-bába učitelka, synek-otec oblíbený pracovník s mládeží a další generace zevlující úhor…?
Možná, že z těžkostí Aleny se nám náš nejstarší člen ohnul k jedné straně a k narovnání mu nepomáhá ani snaživé utahování popruhu jeho batohu mladou generací. No, kdyby podala trochu rumu…
Stále po červené míjíme Dolánky a Dlaskův statek. Před Turnovem se stavíme v restauraci Šetřilovsko, kde mají velmi milou obsluhu, ale už ne tak úžasné pivo a jídlo. A to už je zastavení poslední, odsud vyrazíme na nádraží, kde posedíme v kiosku na sluníčku a pak zpátky vláčkem do Prahy.
Pavel už zase vyhrožoval, že tajný výlet je výletem posledním - s trapnou výmluvou odchodu do důchodu. Ale my jsme se rozhodli, že kdy mu dovolíme s výlety přestat, ještě neodtajníme. A zatím nenahodíme ani žádnou GPS.