Tajný výlet 2010

Prolog

Milí kamarádi a kamarádky,

jaro je na spadnutí. Tajný výlet je připraven. Jen vy ho můžete uskutečnit a naplnit.

Spát se bude obě noci na jednom místě. 21 postelí s povlečením, kdo se nevejde bude na podlaze. Vaření na pokojích zakázáno.

Dva večery ve dvou různých hospodách. Dva celodenní výlety překrásnou krajinou. Občerstvení a nasycení cestou samozřejmě zajištěno.

Kulturní, historické a přírodní pamětihodnosti českého významu.

Jarní oživení zaručeno. Plno radosti.

Já vím, nemůžete se dočkat.

Snadná pomoc. Sejděte se na Masarykově nádraží v pátek 26. března 2010. Ti poslední ať dorazí v 16,30 hod.

Nejméně dva z vás musí mít možnost přijímat MMS zprávy. Jejich telephonní čísla mi budou včas sdělena. Neožerte se, abyste mohli bystře reagovat na moje nápovědy.

Pak už jen zůstaňte v očekávání věcí příštích.

Já se na vás těším obklopen jarním pučením.

Děj.

V pátek o půl páté jsme na místě srazu všichni. Dvě čísla bellova přístroje včas sdělena. Přesto žádná zpráva nepřichází. Zvyk (popřípadě paměť telefonu) je železná košile a když má někdo dva telefony, má si je brát oba, aby mu nápovědy chodily na ten, co leží doma... Po ujasnění situace už začnou chodit obrázkové zprávy. Na jedné z nich je Pavel před železniční mapou a prstem ukazuje na nějakou stanici. Ihned luštíme, co by to mohlo být za stanici. Je to na jih od Prahy, kam vlaky z Masaryčky nejezdí. Vzápětí přijde další zpráva z jezdcem na koni. Sova na to kouká a znalecky řekne, že by to mohly být Poděbrady. Známe Sovu, bádáme tedy dál. Pak už přijde zpráva, ve které je řečeno vše: "Zas v žíly zteřelé jaro novou mízu zvedá a oko šerem zmořené již první květ si hledá. Však kde srdce znavené dojde svého uzdravení, kde temné zoufalství se v čistou radost změní? Kde? No přece tady! Vždyť na srdce jsou ... " A už si kupujeme lístek do Poděbrad. Sovy se ptám, jak to podle toho obrázku poznal. A ten, místo, aby zamachroval, jak dobře zná republiku, přizná, že už mu to Pavel prozradil v Řevnicích, když si kupoval jízdenku na vlak...

V Poděbradech na nádraží jsme skutečně očekáváni a vyrážíme nejdřív do ubytovny v Opletalově ulici a následně do hospůdky v nedalekém kempu. Tam už nás čeká večeře (letos tedy ani se šípkovou, ani žádnou jinou...) a také oslava šestých kulatin Honzy Pikolona, díky čemuž večer taky kvapem uteče a najednou je před námi zpáteční cesta na ubytovnu.

Místo, aby půlnoční cesta všechny zmohla, schází se skupinka vytrvalců na strategickém místě uprostřed ubytovny, aby všechny spící rušila rovnoměrně. Nad ránem už to někoho začíná štvát, což inspiruje Sovu, že by mohl vzbudit pro jistotu všechny. Poté, co se mu to povede, uléhá na kanape a usíná.

Na výlet vycházíme hned po snídani v restauraci, která je přímo na patře, takže není potřeba se vydávat příliš daleko. Venku to zatím nevypadá na sluncem rozjasněný den, ale alespoň neprší. Přes náměstí se dostaneme k zámku a k Labi, podél kterého jdeme až k soutoku s Cidlinou, kde je plánována přestávka na oběd v rybářské restauraci. Protože je před velikonocemi, je k mání i zelené pivo, což je zajímavá alternativa ke Krušovicím, které jsou na denním pořádku.

Po obědě se vydáváme do Libice nad Cidlinou, kde je slovanské hradiště Slavníkovců. Tady nás taky konečně chytí pořádný slejvák, ale náhodou zrovinka, když procházíme poblíž mostu. A tak ani pořádně nezmokneme. Do hospody v Osečku docházíme za slunce a vypadá to, že jaro skutečně nastalo. Po občerstvení a oslavě Palcova svátku se volným krokem vydáváme na vlak do Velkého Oseka. Čím víc se blížíme nádraží, tím víc je poznat, že závěrečná skupinka asi 10 lidí bude muset z volného kroku přejít minimálně do vycházkového. I přes nakonec vynaložený úprk vlak s větší částí výletníků odjíždí v momentě, kdy my na chvostě dobíháme na peron.

Co s volným časem? Přece kulturní program v nejbližší hospodě. Štamgastů se ptáme, zdali jim nebude vadit, když si zahrajeme. Nevadilo. Zpívali, posílali panáky, nechtěli nás pustit pryč a když už jsme na nádraží čekali na vlak, přišel jeden ze spolustolovníků, že by nás klidně ubytoval, abychom nemuseli pryč...

My ale lákavou nabídku odmítáme, jedeme přeci oslavit Pavlovy narozeniny. Oslava probíhá v restauraci na ubytovně, takže není potřeba vykonávat žádné hrdinské činy a kdo si chce schrupnout, tak klidně může. Ale hraje se a zpívá s takovým nasazením, že Vláďa přetrhne strunu u basy.

Ráno poletují sněhové vločky, což ovšem nebrání tomu vyrazit na nedělní výlet.
Vydali jsme se městem Poděbrady a následně přes most na levý břeh Labe. Po cyklostezce jsme se zvolna přibližovali k Nymburku. Počasí bylo příznivé a naším cílem byla hospoda v historickém jádru Nymburka, kterou Pavel Ryba zamluvil na oběd.

Kousek před Nymburkem je vesnice Kovanice a zde jsme se zastavili na občerstvení. Hospůdka to byla maličká, ale příjemná. Bylo tam docela veselo, zpívalo se a dokonce jsme jednu chvíli uvažovali o tom, že hospodu v Nymburku vynecháme a půjdeme pak rovnou na vlak. No tak jsme se zdrželi jen tak na dvě tři piva.

Potom jsme pokračovali dále a přes lávku na jezu na soutoku Labe a Mrliny jsme na oběd do zamluvené hospody jsme nakonec včas dorazili. Po obědě se také hodinku hrálo a zpívalo a pak nezbývalo než odejít na nádraží, kde jsme se rozloučili s pěkným víkendem.

 

nahoru