Příhrazské skály
Termín: 4.– 6. dubna 2008
Autor: Andra
Sraz je tentokrát zase na Hlavním nádraží, kde čekáme, až se Pavel ozve. Nevydržíme a chceme zatelefonovat sami, ale nemáme číslo. Naštěstí číslo má Marek, Erika zase mobil a tak se dozvídáme, že lístek je potřeba koupit do Turnova.
Nádražní sekce:
Erika, Marek, Jana
Daniela, Valerija, Michal, Andra, Líba Hníková
Svoboďáci, Slavíci,
Vojta, Mirek, Borek, Zdeněk, Ondřej.
Náš vlak se podařilo utajit a tak jediný na vývěsní tabuli nemá nástupiště. Vrháme se do vlaku na nástupišti šestém, ale ten jede do Hradce. Mezi tím přijel náš vlak na 7. nástupiště, tak tradičně nasazujeme běh s podběhem.
V Turnově nás čeká Pavel s pivem a otevřený stánek. Po půl hodině jdeme na zastávku autobusu, který přijíždí až po značné době. V autobuse monitoruje Pavel Ivana, který sice stihl další vlak, ale vlak ovšem nejel. Bývalý dopravní skoro inženýr je navigován na autobus do Loukova, kde má přistoupit do našeho. Ačkoli je do navigace je zapojen i řidič autobusu, akce se nepodařila. Zdá se, že místní chaláni měli v hospodě jiné starosti a nebyli ochotni svižně ukazovat cestu ze zastávky Loukova na naši zastávku Doubrava.
My vystupujeme ve Žďáru a jdeme rovnou do hospody v Příhrazech, kterou jsme obcházeli na jedné Stezce. Dojíždějí nás Vodičkovi, jež chtěli popovézt dopravního skoro inženýra, ale ten odmítl. Místo sebe poslal bundu, samozřejmě v uniformní barvě.
V hospodě už sedí Kosáci s Benjem. Pavlovi není jasné, kde sebrali instrukce. Vygooglovali si je, podle času vlaků a autobusů, zavolali do hospůdky, zda neznají Rybu a oni jo. Večer ještě dojíždí Líba s Honzou, aby zase ráno zmizeli. Bylo potřeba oslavit narození Josefíny Olgy a kde jinde než v Ráji.
Ubytování je rozděleno na sekci studenou a teplou. Borek se překvapivě vnucuje do sekce teplé, řka, že má letní pyžamo. Smutná je z toho zejména Alena, která má sice pokoj teplý, ale stále provětrávaný. Studená sekce s Alenou tráví večery i rána co nejdéle v teplé hospůdce. Při hovorech se často ozývalo: „ My studení máme něco na teplý“…
V pátek ještě oslavíme zpěv skřivaní, který již zní společně 31 let. A samozřejmě zkonzumujeme tataráky.
Jdeme po červené do Srbska přes zakázanou skálu Sokolka, kde máme výhled na Komárovské rybníky. Pavel nás nejprve táhne na údajnou modlitebnu, ale skutečnou najde jenom grupa Jitky s Michalem. Cestou vylezeme na kdekterou skálu, protože podle Mirka tam svítí sluníčko a tak tam bude úžasný pažit. Mirek stále žvaní a Pavel ho brání zmínkou o jasné komunikační náplni jeho práce. Oběd je objednaný v restauraci s příznačným jménem Ráj. Ta je obklopena sportovišti tenisem, ping-pongem a jinými. Jejich účel chápeme po té co jsou obědy vařeny a rozdávány po dvou. Hosté si tady zřejmě krátí čas čekání sportem a tak se v kuchyni nespěchá. S obezitou tady problémy taky nebudou. K večeru tedy vyrážíme na zpáteční cestu po zelené a žluté. Z té posléze sejdeme, ale zase se na značku dostaneme. Nejdůležitější je výlez na skálu poslední, (již řečenou Sokolku) protože tady zazpíváme Valerii „Nedaleko od Trenčína,“ zvládneme rum , becherovku i bacardi. Valika na Zdeňkovo Hovno zle, odpovídá, že hovno je slovensky silný zápor. V tomto úhlu celý výraz se slovem zle se nám zdá kladný. Zdeněk nám dále sdělí, že jsme krásní mladí lidi a že už nám tenhle údaj dlouho zase neřekne. Tomu věříme, protože velmi podezřele vlaje na okraji skály. Také traper Vojta se ke všem převisům vrhá klátivými pohyby první.
Večer dojíždí Slavíci ml. - Irča s Filipem a Pegginou. Oslavíme, co jsme nestihli předešlý. Ujala se zejména medovina. Doplňování rukou pohyby k písním, které provádím já a Jana, inspiruje Marka, že nám zahraje hravou píseň Na tý louce zelený…. U myslivce a louky ještě zvládáme zaměňovat slova pohyby, ale když dojde na malá slůvka: na, tam, tý jsme každý jinde. Nevadí, bude dost času na trénink jednou v seniorském domě. Při písni Rum nám dávej rum nám dej, se objeví na stole rumy pro muzikanty a Janu. Pro správného hospodského je tato píseň výzvou.
Vyrážíme po červené do skal na Vyhlídku bez Skřivanů a Hníků. Už ale dost prší. V hospodě Na krásné vyhlídce je sice výhled krásný, ale jindy. Ale setrváváme tady, co to jde. Naštěstí místní turistický pochod byl zřejmě kvůli počasí odkloněn a tak máme dost místa. Se zpěvem se k nám přidávají místní trapeři. Jsou suší, protože dojeli autem. Z hospody vyráží první automobilová sekce, potom já s Ivanem. Cestou nás napadne podívat se na Drábské světničky. Zbylá sekce navštíví ještě hospodu ve vesnici, kde cena 1 Pavlova piva je 226 Kč. Pivo samotné 26 Kč, zbytek stálo okno, do kterého jmenovaný židli zalomil. Chyba byla, že se sám prásknul. To se prostě nedělá.
Zdeněk koupil lahev na počest maminky. My pijeme s Ivanem na počest celé trasy whisku na nádraží v Březině a lahev není zcela dopita, když zbytek trasy dorazí.V nádražní budce si můžeme přečíst napsané velkými červenými písmeny, co už všichni dávno víme: “Svoboda je p---a.“ Na opuštěné zastávce skutečně zastaví spěšný vlak a my se rozloučíme s Pavlem, protože ten jede jiným vlakem plánovat Tajný výlet 2009.