Termín: 23. – 25. března 2007
Autor: Alena
Skřivánci, Slavíčci, Karel + Jitka, Zdenka G., Tonda R., Ondra, a Zdeněk Bílek poslechli tradičního tajuplného vábení trasového majitele prvního jarního víkendu Pavla Ryby a navzdory počasí ne příliš jarnímu se sešli dle pokynů hned k prvnímu doporučenému autobusu na Holešovickém nádraží.
Zde se Zdeněk iniciativně ujímá lehoučkého úkolu – zatelefonovat osnovateli, kam že to tedy máme přijet. Čas odjezdu se blíží, lehoučký úkol už nevypadá tak lehce, neboť Pavel si asi na nás ještě něco vymyslel, když ten telefon nebere. Nu což, máme ještě další dva časy na odjezd. Nebylo ovšem tajné, že Pavel se na akci dostaví s Täubelovými a Líbou Hníkovou; pomohlo zavolat Honzovi a máme to: BOŘISLAV ! A tak se ještě včas vejdeme do dost plného autobusu teplické značky a stíhají se docpat na poslední chvíli doběhnuvší Vojta s Ivanem. Cena jízdenky napovídá, že Bořislav není u Prahy, vskutku není – je na E 55 pod Milešovkou. Z busu už se dá Pavlovi volat, výše zmíněná osádka auta musela poněkud popoběhnout, aby k nám mohla přistoupit. Hospoda v Bořislavi je hned na zastávce, tam už čekají Vodičkovi a dalším busem se dostavuje Mirek Tyl. A večer se odvíjí jak jinak než dobře, dost dobře, snad i ke spokojenosti těch, co se na nás dívají shora, jak bylo vzpomenuto. (K úplnosti ještě dodávám: tataráky atd., rum, Tulamore Dew, Jack Daniels, podomní prodavač domácích klobásek a také, mimo jiné, 19!!!! opravdu vypitých vod; Pavlův trik s telefonem – mobil v kapse bundy, na které Líba v autě sedí, není moc dobře slyšet.)
Malý kousek za rohem v bývalé hospodě jsme pak přespali poměrně spokojeně, neboť podlaha nebyla špinavá, topilo se tam i větralo a dokonce i jeden záchod (pánský) byl odemčený. Ráno rozdělávají trapeři Karel s Jitkou na podlaze otevřený oheň, my ostatní dáváme přednost snídani v hospodě. Pavel nás skoro nehoní, naopak nám ještě předčítá o někdejším zdejším faráři Franzovi Sittem, který za ne zcela vyjasněných okolností byl v lednu 60 odstraněn v litoměřické věznici fingovanou sebevraždou.
MILEŠOVKA (837m) je kopec, na kopec se chodí do kopce; předešly nás a zmizely v dáli jen o fous mladší členky TJ Lokomotiva Ústí povětšinou vybavené trekovými holemi. Nám se zato podařilo v závěru předstihnout skupinu mladých turistů (mnohdy ještě oplínkovaných), jejichž doprovod nebyl ani krosnami vybaven. Na Milešovce není ani kaplička ani hospoda, je tam meteorologická stanice, kterou vybudoval v roce 1905 Horský spolek. Stanice ta je stále činná a teď patří ÚFA (Ústav fyziky atmosféry ČAV), jehož pracovníci se zde střídají ve službách. A protože byl právě Den otevřených dveří, měli jsme i zasvěcený výklad s počítačovou projekcí, který nám podal a všechny naše dotazy vydržel, postgraduální student. Dověděli jsme se také, že nejlépe je poslouchati předpověď počasí na TV 1 nebo ČR, že i v meteorologii se dá zkoumat pomocí méně (snad i více) moderních přístrojů a publikovat v recenzovaných časopisech, aby bylo možno vydržet z grantových podpor. Výše po schodech nás očekával druhý pracovník ústavu, aby nás dovedl na ochoz, po mladém zopakoval historii stanice a všemi směry ukázal, co bychom viděli, kdyby bylo vidět. Kousek pod vrcholem, v malé chatičce zbudované ze znělce a dřeva, se nám pak líbilo velmi a my jsme se zase líbili velmi Mgr KK, která nám tam občerstvení poskytovala. Od jara do podzimu ožívá KRÁLOVNA Českého středohoří (tak si tam tu svoji Milešovku inzerují) dvakrát do měsíce různými akcemi, letos 8. září je to „Den zdatných seniorů na Milešovce“ – turistický výstup RODÁKŮ PRVNÍ POLOVINY MINULÉHO STOLETÍ. Zamysleli jsme se……… Poté nás Pavel musel trochu popohánět, neboť oběd ve Velemínském motorestu byl už z jedné hodiny popostrčen na druhou. Stihli jsme.
Další cesta (dle Pavla po rovině, dle mnohých z nás do kopce) nás zavedla do malebné a poměrně rozsáhlé zříceniny OPARNO. Zde ve vichru rozdělán oheň, zpívány písně převážně nostalgické a vypity Amaretto, Red label a Captain Morgan. Penzion v obci Oparno pak už byl vskutku co by kamenem dohodil. Sem přibyli Erika z Dublinu, Marek z Indie a Eva s Mirkem z Liberce a uprostřed večera ubyli Honza a Líba Täu a já – ASlav.
P.S. Neděle je jarně slunná a kamarádi se v poledne občerstvují na Lovoši.