Vojenské cvičení 2019

Letošní vojenské cvičení na „Slovensku“, vedené majorkou Líbou a vrchní ubytovatelkou Alenou, se již podruhé za sebou konalo v českých zemích, a to konkrétně v Krušných horách 10. – 14. srpna roku 2019.

Od úplného začátku, tedy 10.8.2019, nás bylo 14 členů, v průběhu zmíněného cvičení přibyli alespoň na jeden den další tři členové. Naše setkání proběhlo v hospůdce …………, kde jsme lehce poobědvali a poté jsme pokračovali společně do místa ubytování na Jelení, což bylo ještě cca 9 km. Objekt chaty na Jelení sloužil v průběhu své existence mnoha různým účelům. Nakonec tento objekt, co byl kdysi podnikovou rekreační chatou a v průběhu 90. let byl opuštěný a chátral, zachránila vnučka Aleny Ochové právě za vydatné Aleniny pomoci. Tam jsme v příjemném prostředí strávili příští čtyři dny. Ihned poté co jsme se ubytovali, jsme vyrazili na první seznamovací procházku, z čehož se nakonec vyklubalo 12 km. Po návratu jsme si připravili večeři ze zásob dopravených na vlastních zádech. Zábava pokračovala ve velké společenské místnosti v pravém křídle budovy. Hudbu zajistili Vláďa s Vojtou. V pondělí a též v úterý ráno jsme se sešli u přistavených vozidel a naši odpočatí a vzorní páni řidiči nás přiblížili do města, odkud jsme už zase pokračovali po vlastních nohách. Celkově nás mile překvapila krásná krajina, která se po všech těch tvrdých zásazích způsobených jen a jen námi, lidmi, zázračně vzpamatovala.

V úterý jsme vyrazili od chaty už zase po vlastních nohách tentokrát směrem vzhůru, do kopců. Překročili jsme i státní hranici a „pronikli“ jako slušní turisti na území Německa. Tam jsme se v místní útulné hospůdce osvěžili a pokračovali dál v našem putování. Pro nás všechny bylo překvapením hezké počasí, které vůbec nebylo v plánu – předpověď počasí slibovala nic moc počasí, ale spadlo jen pár kapek, které nám vůbec nevadily a dokonce nás i lehce osvěžily – teploty byly totiž nad očekávání – slunečno.

Procházky se po celou dobu odehrávaly v mírně zvlněném terénu, většinou po hřebenech hor. Pohybovali jsme se v místech s velmi bohatou hornickou minulostí, takže se nabízelo navštívit i několik objektů souvisejících s hornickou činností – byly to staré rudné doly. Velmi hezky na nás působily místní horské louky s různými bylinami, které se měly čile k světu. Naše putování bylo samozřejmě prokládáno několika oblíbenými pažity.

Jo, abych nezapomněl, středu jsme si tak trochu zpříjemnili sběrem borůvek, ti, pro něž bylo borůvčí příliš nízké, i když tam bylo opravdu neuvěřitelně vysoké, vyrazili na houby, tím pádem uvařila naše děvčata výbornou bramboračku k večeři. A ještě večer jsme si rozdělali oheň, dřevo jsme nasbírali při sběru hub a borůvek, a přiblížili jej k chalupě. Večer byl moc příjemný, nikomu se nechtělo jít spát, a tak nás od ohně „vypudil“ až chladný mlhavý opar, co se zvedal z okolních rašelinišť a horských luk nad chatou.

Ve čtvrtek v dopoledních hodinách jsme se postupně rozjížděli do svých domovů. Někteří se ještě zajeli podívat do Lokte nad Ohří, prošli se krásným historickým městečkem s výhledy na místní hrad a amfiteátr pod hradem v prostorách zahrady a ohbí řeky Ohře. Samozřejmě jsme nemohli nenavštívit útulnou cukrárnu a za ty ušlé kilometry se odměnit. A pak už hurá domů!

Tímto bych rád poděkoval milé Erice a Líbě, členem jejichž posádky jsem byl i já. Další díky patří Aleně a vůbec všem, kdo přispěli k dobré náladě a k tomu ,aby se celá akce tak vydařila. A abych nezapomněl na díky našim řidičům a hudebníkům a kuchařům a ………….

A závěr? I letošní vojenské cvičení se vydařilo, byť se odehrálo na území Česka. Už teď se těšíme na cvičení příští, tedy v roce 2020.

Devítce zdar a turistice zvlášť.

nahoru