Klubina
Termín: 16.– 22. srpna 2016
Autor: ASlav
Asi 5 km za kysúckou obcí Klubina, v údolí ostře zaříznutém podél Klubinského potoka jsme zjara internetem vyhledali stejnojmennou mysliveckou chatu patřící Slovenským lesům š.p.. Osamocená na lesní louce, převážně dřevěná, nevelký půdorys, ale dvoupatrová s půdou; ohniště a kryté venkovní posezení. Nádhera! Uvnitř už menší nádhera – údržba zjevně chybí dlouhá léta. Neubráníme se porovnávání s léty předešlými, kdy jsme ubytování ve slovenských horách nacházeli stejným způsobem.
Asi 5 km za kysúckou obcí Klubina, v údolí ostře zaříznutém podél Klubinského potoka jsme zjara internetem vyhledali stejnojmennou mysliveckou chatu patřící Slovenským lesům š.p.. Osamocená na lesní louce, převážně dřevěná, nevelký půdorys, ale dvoupatrová s půdou; ohniště a kryté venkovní posezení. Nádhera! Uvnitř už menší nádhera – údržba zjevně chybí dlouhá léta. Neubráníme se porovnávání s léty předešlými, kdy jsme ubytování ve slovenských horách nacházeli stejným způsobem.
15 Účastníků: řidiči Honza Täubel, Vláďa Vodička, Erika Kadlecová, autoposádky Líba Täubelová, Borek Jedlička, Zdena Gillarová, Věra Vodičková, Slavíčkovi, Líba Hníková alias major, Andra Kolínská, Ivan Fohl. Vlaková a bivakující sekce Vojta Koláček, Ondra Hník, Pavel Žák.
Počasí o něco lepší než předpověď renomovaných meteorologických ústavů umožnilo tři tůry po vrcholcích, jeden pěkný výlet a posezení u krbových kamen při nedělním celodenním lijavci (zcela ve shodě s německou předpovědí).
V úterý 16-tého se s vojenskou přesností (vždyť je to „vojenské cvičení“) scházíme na okraji Prahy u pumpy na D2; autovůdce Honza jede tak, že se držíme v závěsu téměř vždy až na místo. Cestou společně obědváme za Rožnovem v kolibě Pod horů – máme ji odzkoušenou z loňska. Na místo se díky navigacím dostáváme bez váhání kolem čtvrté. Vojta nás už očekává, zatímco mladí chlapci, kteří zvolili cestování výlučně vlaky s otvíracími okénky, to stíhají asi o čtyři hodiny později. První večer u ohně a pod hvězdami (moc jich není, svítí měsíc), první obrovský hrnec mátového čaje s rumem; delší chvíli jen povídáme - chybí Karel a banjo; později dvě kytary a mandolíny, zpěvníky a pití v posilující míře to dost dobře „rozjely“.
Středeční tůra měla být tréninková „zahřívací“; a byla: strmý výstup na Detkovo v hřebeni Rači (známé už z dřívější stezky) a ještě příkřejší sestup - sklon jsme odhadujeme na 30-40%. Kdosi to hodnotí nějak jako, že „to je prů..r“. Nikomu se nic nestalo, jen si slibujeme, že druhý den si dáme pozor, abychom se podobnému sestupu vyhnuli. Cestou bylo dost pěkných výhledů, občerstvení na vrcholové chatě Plemenár a stopy medvěda v blátě byly opravdu nezpochybnitelné.
Čtvrteční tůra byla vrcholová: přes Kyčeru, Malou Raču na Velkou Raču – 1236 mnm. Polská chata nás k občerstvení nelákala, to jsme dali opět až na ověřeném Plemenáru. Celý den slunečný, ale ne úmorné vedro; příjemný větřík, bohaté neskutečné nádherné výhledy, něco hub a ostružin. Sestup po včerejší zkušenosti vybírán obezřetně, což se při příkrých stráních nemůže vždy podařit. Líp než ve středu ale bylo. Je ospravedlnitelné spokojeností s nádherným dnem, že se při ohni tentokráte na množství pití nehledělo, jak si někteří druhý den ráno vzpomněli. Snad to s tím nesouvisí; Andra měla v noci příhodu: ve snaze dostat se na WC o dvě patra níže uklouzla s dunivým rámusem na dřevěných schodech a to vstoje, takže to odnesl palec u nohy – do rána otekl a zmodral. Andra ale nedbala a nadále absolvovala všechny cesty s námi.
V Pátek jsme podnikli odpočinkový autovýlet do turistické Vychylovky s projížďkou starou horskou úvraťovou lesní úzkokolejkou a prohlídkou skanzenu. Oběd byl v hotelu ve Staré guláš Bystrici, kterou už někteří znali a nasměrovali nás proto na kávu o kousek dále do Bistra u Tibora přímo naproti novodobému orloji. Honzu Täu. inspiroval na Klubině velký kotel s trojnožkou, čtvrt hodiny před zavírací dobou nakoupil na guláš čtyři a půl kila vepřového, stejné množství cibule a další potřebné ingredience; u chaty pak následoval kuchařský koncert s vynikajícím výsledkem. Totéž jsme večeřeli v sobotu a na některé zbylo ještě do neděle.
Sobotní hřebenová vycházka byla z Oščadnice do Oščadnice. Z hřebene nad městečkem opět nádherné výhledy, houby a ostružiny. Místní hotel nabídkou neoplýval; nevadilo – na chatě čekal guláš.
V neděli se Honza s Líbou rozhodli pro odjezd – Líbina kyčel už potřebovala oddych. Počasí se výrazně změnilo. Přesto se pouštíme auty dolů do Klubiny s plánem hřebenové vycházky. Místní nám ještě ukazuje, kde je lávka přes řeku, leč hned za řekou se v dešti otáčíme do vsi, přesněji do místní restaurace. Zde trávíme příjemné dopoledne, pan vrchní se o nás hezky stará, a potom auty nahoru. Ne všichni – Borek a Pavel volí procházku. Déšť neustává, chvílemi je to spíše lijavec. Krbová kamna ve společenské místnosti plápolají a my pohodově tlacháme, popíjíme i zpíváme až do pozdější večerní hodiny.
V pondělí chata předána, Erika odváží vlakovou sekci k vlaku a před jedenáctou, tentokráte trochu namačkáni ve dvou autech, se vydáváme na zpáteční cestu. Opět se držíme v závěsu, s velkou spokojeností obědváme v zájezdním hostinci U zlaté křepelky (ten už máme také odzkoušený z dřívějška). Rozloučení je se slovy „Doufejme za rok“. Zkrátka – bylo velmi dobře, byla to nádhera.
Chata Klubina
Každodenní ohně
Chodíme
Odpočíváme
Kocháme se
Tam, kde i medvědi chodí
Příprava guláše
Šéfkuchař Jan