Vojenské cvičení 2015

Velení: major Líba
Mužstvo: Líba a Honza Täubelovi, Alena a Honza Slavíčkovi, Věra a Vláďa Vodičkovi, Karel, Vojta, Zdenka Gillarová, Erika, Andra, Ivan a Ondřej

Sobota 15.8.

Z Prahy vyjíždí vojenská kolona !!! kolem 9. hodiny. S malými zastávkami ve Vysokém Mýtě a v Rožnově zastavují naše tři vozy u koliby. Jídlo je dobré, teplé, ale obsluha vlažná. Nadále ale budeme potkávat jen velmi ochotné a čilé domorodce, proto pokračujeme dál. Na přání nejmenované šéfové zdůrazňuji, že jedeme celou dobu pospolu. Nikdo se neztratil, ani nepřekročil povolenou rychlost, tak jak bylo domluveno.
U chaty Backová jsme po 15. hodině. Líba předává správci RUM na seznámení a přijímá naopak poučení o dosahu studánky s H2O. Napříště budou šoféři jezdit pro pitnou vodu auty, proto je vlastně s sebou máme.
Sedíme před chatou a kocháme se pohledem na přírodu nesežehnutou vedry tak, jako u nás. Ubytování zvládneme skoro bez problémů. Karel se zabydlí ve společenské místnosti, Vojta a později i Ondřej venku pod plachtou a my ostatní pěkně v pokojíčcích pod peřinkami. Vše vypadá dobře do okamžiku, než Líba T. sjede po strmých schodech z podkroví a nepěkně si natluče. Slibuje si, že už na ně v kluzkých botách nevleze, přesto si závěrem pobytu skočí ještě jednou, ale to bych předbíhala.
Vojta jde hledat mátu a později je vyslán hledat „párátkovník“. V lese se bát nemusí, tady divoká prasata nejsou, sežrali je totiž medvědi. Prostě je veselo.

Neděle 16.8.

Ráno první šustí Andra s Ivanem, ale brzy se přidávají i ostatní. V noci byla bouřka a po týdnech horka to všichni vítají.
Na výlet vycházíme bez majora, který je zraněný ze sklizně ovoce. Naraženému kolenu dá dnes pokoj, ale příště už půjde s námi, když jsme taková „sebranka“. Výlet vede Honza Slavíček podle mapy v mobilu. Jdeme hodně po vrstevnicích, lesních silnicích a ty, jak známo, končívají v hostincích. Sedíme před jedním již ve 13 hodin, ale každý ví, že udaná otevírací doba je jen orientační a začíná se až ve 14 hodin. Hospůdka nevalná, ale padají první Borovičky a ty jsou skvělé. Další hostinec nás čeká po 2 km, je příjemnější, s venkovním sezením a prodejnou!
Večer se sedí venku, chlapci hrají, dřeva máme u lesáků bohatě, tak co nám chybí …
Naše šéfová Alena slaví: poprvé s opravdovou sklenkou vína u ohně, poprvé s rozbitou sklenkou od vína u ohně, poprvé se válí na zemi jako … u ohně. Také poradila jiný druh máty na čaj, ale vařit ho musí Andruška! Díky a Dobrou noc.

Pondělí 17.8.

V noci opět pršelo a prší dál, jen už z toho nejsme tak „odvázaní“. Kolem 11. hodiny začínáme vařit společný oběd (polévku, kdo co má) a Karel nám k tomu nyvě hraje.
Po obědě vyjíždíme aspoň na výlet auty do okolí Turzovky navštívit zázračné prameny léčivé vody v Živčákové a prohlédnout si zdejší megalomanskou stavbu kláštera. Setkáváme se zde s busem cikánských dětí od Ostravy doprovázených řádovými sestrami sv. Matky Terezy a dáváme se s nimi do řeči. Chystají mši pro děti s kytarami, zpěvem a čtením, jen je problém, že ne každý umí číst.
Později se rozdělíme na zpáteční cestu – řidiči a marodi auty, ostatní pěšky do Turzovky. Na silničce je jednosměrný provoz řízený světly s intervalem 20 minut! (Ale čekání vám může zpříjemnit rozhovor v místním Romem o jeho rodinných trampotách). Pěšáci mají cestu jednodušší. Sice lesem, podél křížové cesty, ale ověnčenou svatými obrázky přibitými v hojném počtu na každý volný i obsazený strom.
V Turzovce nás ještě potěší rychlý oběd v Pizzerii a možnost doplnit zásoby a už se vracíme domů.
Večer 2x sedíme venku u ohně a 2x prcháme před deštěm. Nakonec to roztočíme v jídelně. Hlavně šéfová nezahálí a pěkně to rozsvítí s Metaxou. Před chatou se nám zjeví dva místní hoši. Nevíme přesně, co zde dělají v noci uprostřed lesa, ale benzín (jak tvrdí), jim určitě nedošel.

Úterý 18.8.

Varování: V Praze prší od neděle nonstop, zde prý začne až ve 13 hodin. Výběr cesty je jasný, jdeme naší známou cyklosilnicí po vrstevnici, lesem, loukou a okruhem scházíme do Jelitova! To stojí za fotku našich předností, že dámy.
Následně volíme směr známá hospůdka - v názvu má Casino a vysvětluje tak jasně původ peněz na vedle stojící vilu. Krásných domů je zde hodně, přemýšlíme, kolik to dá práce vydělat na ně v lese či v nějaké výrobní hale v okolí.
V příjemném posezení začíná předoslava narozenin Honzy T. Domů se vracíme bez Vojty (dá si i za nás okroužek do 19 hodin), ale v dobrém rozmaru. I naše známá lesní cesta do kopce k chatě se nám zdá kratší.
U chalupy dáváme ohýnek už v 16 hodin i s opékáním buřtů a slaninky. To je moc dobře, protože následuje hřmění, déšť a mžení ve stálém rytmickém střídání.
Nakonec u ohně zůstáváme. Alena ale neslaví, nepadá, nesvítí a NEMLUVÍ. Prostě jí není dobře. I ostatní odcházejí spát kolem 22. hodiny. No tedy fuj!

Středa 19.8.

Ráno přicházejí nečekaně lesáci na kontrolu. Prý že na návštěvu? Major chystá kávičku, my všichni nešetříme chválou na ubytování. Je krásný den a my vyrážíme konečně na pořádný výlet po hřebeni na Veľký Polom. Lesáci nám poradili zkratku protipožárním pásmem vzhůru k Zimnímu prameni. Dál jdeme cestou na hranice s ČR k dalšímu prameni a přes vrchol Polomu k prameni pivnímu s občerstvením. Cestou máme krásné výhledy do krajiny a nahoře zasloužený oběd. Několik odvážlivců dopadne špatně při výběru langošů. Následná omluva ve formě pohárů taky nic moc, tak se dáme raději na cestu domů. Jdeme kolem dalšího svatého místa místních lesníků, no počet oltářů opravdu překonává počet hospod. Divný kraj.
Cestu chystali oba Honzové. Jeden jistil předek, druhý zadek a celkem to bylo asi 14 slunečných km.
Doma došlo na stříhání vojínů podle předpisu. Večer se ochladilo a tak Ondřej přikládá, holky vaří čaje a lahvinky kolují jedna, druhá, třetí …
Tak dobrou!

Čtvrtek 20.8.

Ráno dobrovolníci vyjíždějí pro rohlíčky a Täubelovi balí na cestu domů. Odcházíme na poslední výlet. Šéfová nás opět upozorňuje, že jdeme proti správné turistické metodice nejdříve z kopce a teprve pak do kopce. Co ale naděláme, když chata stojí na svahu. Aspoň jsme chytřejší na příště.
Její manžel se rozhodl přidat se k nám až v bezpečné zóně Casina, a tak se potkáme později. Přijde tak o návštěvu neskutečné samoty Kliny, kam nevede žádná normální silnice ani cesta, ale je tam tak krááásně, že tam musíme dát aspoň pažit.
Pokračujeme na česko-slovenskou hranici a po ní směrem k Buzkovu vrchu. Vystoupáme dnes cca 500 m, ale to není nic proti klesání, které nás čeká. Přestože nás cedule ubezpečují, že značená stezka je opravená z peněz EU, někde nastal problém a my přeskakujeme z výmolu na výmol. Ještěže cestu lemují lány zralých ostružin, tak si nenecháme zkazit radost. Zajdeme si ještě do Klokočovských skal s guliami, ale asi už jsme viděli lepší skály nebo gulie, prostě nás trochu zklamaly.
Pak hurá na autobus do Veľkého Buku a naposledy do hospůdky. Domů už to umíme a poslední oheň se také povede.

Pátek 21.8.

Ráno balíme, děláme správně vojenské rajóny a čekáme na předání chaty. Lesák si s sebou přiveze krásné baby, prý na úklid. To známe, že.
Cestou se drží auto Eriky a Honzy Sl. stále za sebou. Říkáme si po hodině a půl, že dáme povinnou pauzu, ale že je ještě brzy, pak je benzínka malá, pak zavřená a pak je kolona a stojíme. Jojo, nikdy člověk nemá odkládat životně důležité potřeby. Tak dáme ještě společný oběd a pokračujeme dál. Ivan nás vyvede přes Hradec a pak každý po svém domů.
Po své trase domů jeli i Ondřej s Karlem, Vojta to vzal dokonce kus pěšky. Jediní dodrželi tradice vojenských cvičení a dojeli domů vlakem.

Přeji hezké dny, klidné noci a zase někdy někde na shledanou, Věra.

nahoru