Biele Vody
Termín: 18.– 23. srpna 2014
Autor: ASlav.
Vojenské cvičení bylo letos mírně kratší (18. – 23. srpna), ale zato tradičně na Slovensku a v počtu přiměřeném. V časných ranních hodinách se k odjezdu z hlavního pražského nádraží dostavilo dvanáct ze čtrnácti povolaných: major Líba a její Ondra, Andra Kolínská, Borek Jedlička, Erika Kadlecová, Ivan Fohl, Karel Svoboda, Alena a Honza Slavíčkovi, Líba a Honza Täubelovi a Vojta Koláček, aby se vlakem a autobusem dopravili do osady Biele Vody.
Odtud výzbroj, výstroj a major dovezeny správcem lovecké chaty na místo necelý kilometr vzdálené – naši základnu.
Útulná chajdička pod bílou skálou skýtá krbovnu, dva pokoje se sedmi postelemi, dvě koupelny a WC, dvě kuchyňky, dostatek dřeva k dispozici (aby ne – chata Lesů SR). Pro inženýring (rozuměj bivak pod igelitem) tu je louka poněkud svažitá před zvěří jen částečně plotem chráněná. Příjezdový večer trávíme u vydatného venkovního ohně.
Následující den se vydáváme k nejbližšímu cíli - do Zejmarské rokliny ústící kousek pod naší chajdou. Divočinou opatřenou četnými žebříky za mírné vstupné lezeme a stoupáme k planině Geravy; odtud pak, po občerstvení u kiosku, malebnou cestou k místu Stratená pila, výběžku přehrady Palcmanská Maša. Zde z našeho mužstvo-ženstva dvě oplavkované dámy a pět nahých mužů testují teplotu jejích vod. Do občerstvovny v Dedinkách se dostáváme ještě bez deště, ale už od piva na terase s výhledem na přehradu pozorujeme rychle se kupící temné mraky. Návrat na základnu za vydatného deště; večer s písněmi a sušením obuvi i oděvu v krbovně.
Druhý den téměř suchou botou a dobře schůdným terénem procházíme Havraniou dolinou do Prostredného Hamoru. Zde na chvíli útvar rozdělen: jedni volí hospodu s borovičkou (v tomto případě není míněn mladý stromek) a venkovním posezením pod igelitem, druzí mají záměr poobědvat v zánovním motorestu s plzeňským, ale vzhledem k názorovým rozdílům s majitelem podniku to jen někteří uskutečňují. Nakonec všichni usazeni pod igelitem holdujeme borovičkám. (Autorka zápisu ztratila přehled, kolik jich bylo – nemálo). Tradičně se připomínají narozeniny Honzy Täubela a ten tradičně nezklamal (Na postel upadl naprosto svépomocí!). Motem letošního cvičení nejspíše byl pohyb v přírodě za nepříznivého počasí. Proto, vydatně posíleni již zmíněnými spišskými borovičkami a hned jak začíná pršet, se vydáváme na zpáteční cestu. Honza s Líbou (na další den mají naplánovaný odjezd) si velmi užívají každé louže, zatímco my je obcházíme. Líbu ale někdy překvapuje jejich hloubka. Ještě, že máme tu úžasnou krbovnu!
Třetího dne Ondra správně vyhodnocuje situaci a hned zrána roztápí krb. Boty ještě nestačily zcela oschnout, provazy deště, ať kolmé či větrem zešikmené, jsou tak jednoznačné, že se nemusíme rozhodovat, co dělat a celý den a večer od krbu neodcházíme. Jen stateční se vypravili dolů do vsi doplnit zásoby (rozuměj alkoholu). Zpěv, obstojné pití prokládané ještě lepším, vtípky, tlachání i vážnější návrhy; do toho se Ondra snaží připravovat přednášku. V pozdějších hodinách z chlebů, které ještě nebyly nahlodány od myší (další noc si vybraly i Ondrovy piškoty), vyrobena a zkonzumována spousta topinek. A jako každý večer alkohol zapíjen nejméně deseti litry silného mátového čaje z odrůdy zde hojně narostlé. Do četného tlachání patří např. Ivanův výrok (cituji), že „jeho spacák moc šustí.“ Major odsud tímto vzkazuje dva vážné návrhy: 1) Od ledna přijímá konkrétní návrhy na základnu pro léto 2015. 2) Příště je třeba s sebou mít sešit na tři věci (ano, na tři): a) účetnictví, neboť financování se děje složitěji a s pamětí již nelze počítat; b) prostor pro zápisy, neboť (viz výše) - s pamětí již nelze počítat a c) prostor pro případnou tvorbu, neboť – viz výše.
Páteční ráno je jak biblické – modro po potopě; za cíl proto vybrána Havrania skala (1153m). Autobusem se přesouváme do Stratené, odtud kolem Opuštěného pramene strmým stoupáním proloženým překonáváním objemných padlých stromů k jasným vrcholovým výhledům až po Tatry. Ústupovou cestu Stratenským kaňonem jsme zprvu předpokládali jednodušší. Nebyla! Sestupy po kluzkém mokrém vápenci. Žlutá značka na jedné straně strmého potoka připomínajícího vodopád je náhle na jeho druhé straně. Ústup se povedl, pak ještě kousek asfaltu podél Hnilce, vláčkem zpět do Mlynků, zastávka v hotelu na pivo či večeři či obé a poslední večer na základně. S ohledem na další předpověď počasí jsme rozhodnuti pro jednotný návrat další den. Večer zase mraky trochu váhání, kde bude oheň, nakonec je venku a pod hvězdami.
Ráno bez závad předána uklizená chata správci; autobusem do Popradu a vlakem přes Žilinu přijíždíme do Prahy téměř podle jízdního řádu.