Hory 2008 - Vojenské cvičení

... aneb Slovenský kraj, důchodců ráj

Vyjíždíme ještě pod loňským heslem:

Ať žije válka, nechť zhyne světový mír

(což vyjadřuje jenom náš pacifistický názor, že milujeme vojenská cvičení)

Středa

Vystupujeme z vlaku ve stanici Horní Štubňa-obec, dále pokračujme vlakem do Horné Štubni, kde otvíráme bufet na nádraží. Potom jedeme autobusem do Skleného, tady se nám pro změnu podaří otevřít hospodu. Major zahajuje cvičení tradičními borovičkami. Hostinský nás ubezpečí, že ve zdejším kraji medvědi jsou, nafilmoval 1 na mobil (přemýšlíme, jestli to není zrovna ten z filmu od Redforda). Také nám sdělí, že Rovná dolina je zavřená – konkurenční armáda tady ničí miny a tak už poprvé měníme směr cesty. Jdeme po modré na Skleniarske lúky, po Červené na sedlo Pod vysokou přes Kozie chrbty a po zelené do Handlové. Nakonec se rozhodneme na přespání před Handlovou na Zimném úbočie, kde nacházíme hned 2 studánky. Ta druhá, kterou nám doporučili místní, se nachází na poměrně frekventované cestě. Při očistě vojska zde proběhne několik běžců, projede několik kolařů a projde pár houbařů. Plachty a stany si stavíme v ohbí dvou cest.

Čtvrtek

Scházíme do Handlové, kde si dáme oběd v hotelu Baník, jak doporučovaly internetové stránky. Obědy vskutku byly vydařené, což se o rychlosti personálu říci nedá. Na Třech Studničkách, kde jsme původně chtěli spát, jsme ve 3 hodiny. Místní rozpadající se houpačky a bývalé ubytovací zařízení nás příliš neoslnily a tak pokračujeme. Cestou dál nás potrápí místní špatné značení. Obě Líby se obětavě vrhly do křovin zarostlého lesa, kam ukazovala zelená šipka, abychom posléze pochopili, že zahnout se má až po 20 metrech na pohodlné cestě. Značku za chvíli zase ztratíme a vojín Karel ji objeví odbočovat do svahu. Chce být okamžitě povýšen, ale to se nepodaří, protože vojín Líba odhalí, že značka po několika metrech odbočuje vpravo do lesa, nikoliv rovně do svahu, v jehož polovině už se nachází zmíněný ambiciózní vojín. Po vyprávění Karla, jak kdesi potkali kluky, kteří za pochodu hráli, Klára svižně vytahuje flétnu a hraje nám v kopci do kroku. Nocleh si nacházíme na pláni pod lesem u chatky patřící lesním dělníkům. Terén pod stromy je celkem suchý a tak se většina vojska rozhodne spát pod širákem. Major chce stavět plachtu, ale vojín Ondra odmítá. Je dost jasné, kdo má doma velení. Já spím osamoceně v chatce na verandě, kde mám i svoji privátní jídelnu. U ohně mně všichni přesvědčují, že medvěd je zvyklý chodit si pro potravu do chatky. Nevím proč by se hnal do schodů, když dole leží tolik chutného vojska.

Pátek

Mám zakázáno ráno šustit, aby se nebudili vojíni se špatným spaním. V 6 hodin projede několikrát dřevařské auto, dále lesní jeep a v 7 kde se vzali tu se vzali dva mladí on a ona. Bagáž neměli a ptají se na cestu do Prievidze. Ptají se mně, což je…... Po půl hodině se mi podaří vzpomenout, odkudže jsme se tady vzali – z Handlové. Mladí skutečně vyrazí směrem, kde by Prievidza mohla být, i když Borek tvrdí, že je na opačné straně. Vojín Vojta odchází s podvojínem slečnou Králou na Velký Grič. Sraz obou rozdělených mužstev je u kapličky. U kapličky nikdo není a tak se usadíme k příjemnému odpočinku. Objevíme ovšem vojenské značení v terénu, číslo 9 se šipkou a mobilem si ověříme, že vojín Vojta s podvojínem neuposlechli rozkazu a klidně běželi napřed, což Karel patřičně komentoval
Nocleh si nacházíme v Kanie Bane, v lese ve svahu pod Vtáčníkem, protože je tam voda. Za námi dochází 4 členná nadupaná mladá slovenská grupa, která ovšem ještě toho dne vyráží na Vtáčník.

Sobota

Ráno v mlze vyrážíme na Vtáčník my. Na Vtáčníku je spousta lidí, protože jedna místní víska zrovna pořádá závodivý výstup. Odměnou je závodníkům voda v plastových lahvích, i když studánka na Vtáčníku má vodu čistou, chladnou a dobrou. Naše vojsko se odmění alespoň borůvkami a brusinkami, kterých je tu požehnaně. Dále jdeme směrem Jarabia Skaka – Kláštorska skala – Rubaniska. Tady potkáváme na vandru otce trapera s dětmi a černým labradorem (vypadá jako Karlův a tak se jmenovaný vojín chvíli domnívá, že pes mu jde naproti vyslán Jitkou). Rodinka jde opačným směrem a hledá studánku. Ale nenašli ji ani podle mapy ani na opačném místě, jak pravil podle majora internet. Přes Buchlov sejdeme do Mládežnické ubytovni, po nábližkách cesty, která se dost klikatí. Jednu z nich vynecháme v domnění pohodlnější cesty po silnici, ale tím si cestu prodloužíme o pár km. V mládežnické ubytovni si domluvíme spaní u vypuštěného bazénu a necháme si vysvětlit cestu do hospody, údajně je hospoda celkem blízko. Batohy ponecháme na místě, protože se budeme vracet. 3 km z kopce jdeme přes hodinu lamentujíce, kdybychom tohle věděli, zůstaneme raději bez piva nahoře. Nakonec se k motorestu Hájníkova žena dostaneme, což je úpravný lidový domeček s rychlou obsluhou. Spěcháme, protože se potřebujeme dostat zpátky za světla. K jídlu si dáváme většinou Volačo (maso s vejcem a zeleninou) a galimatyáš (halušky). Na stole se objeví i borovičky a jako autor je identifikována Klára. Chlapci nelení a před odchodem se jí každý též borovičkou revanšují. Slečna Krála do sebe 2 borovičky svižně hodí a další upíjí průběžně z plastové lahve. Cestu zpátky si nablížíme kolem potoka s 2 brody a tím se vyhneme i silnici. Než dorazíme pro bágly, prší. Domluvíme si nocleh v ubytovni a ptáme se na cenu – nic po nás nechtěli. Tady večer chlapci snad pod vlivem borovičky odtajňují svá vojenská tajemství. Major naštěstí není zrovna přítomen.

Neděle

Ráno neprší. Skládáme se na nocleh a vyrážíme oslavit Honzovy narozeniny do hospody na Vel´ke Pole. Cestou si v poledne po výstupu lesem uvaříme na Suchém vrchu na planine ostružinový čaj. Hospoda v Dlhych Planich otvíra zrovna ve 2, když dorážíme. Pivo, borovička, tanec, tak se slaví Honzovy narozeniny.V hospodě nevaří, ale paní hostinská nám dává šišku vlastního chleba zadarmo. Ve vesnici probíhá zápas 2 fotbalových klubů a na hřišti se vaří guláš. Posíláme s kotlíkem vojína Ondru, ale ten místo nahoru na hřiště údajně podle Borkových instrukcí vyrazí vesnicí dolů. Když posléze najde hřiště, guláš ještě není hotov. Vojín nechce míst s gulášem už nic společného, ale major vydá rozkaz podruhé na hřiště. Tentokrát přinese Ondra s Klárou plný kotlík dobrého guláše, A cena, zase nic nechtěli. A protože paní kuchařky údajně nepijí alkohol, kupují Honza s Líbou pro ně bonboniéru a čokolády. V pět hodin odcházíme na Horáreń. Stále mám cestou ještě krásné výhledy na hory do všech stran. Před odbočením cesty do lesa potkáváme velkou koňskou farmu.

Za lesem u opuštěné Horárně táboříme. Ke spaní využíváme i schody – Borek a přilehlé stavby – Klára. Borek, který se údajně cestou a možná i v hospůdce unavil, padá k ohni. Naštěstí se mu podaří na rukou před ohněm udržet a pak pomáhají kamarádi. Když začne bloumat po lese všemi směry, odvádí ho Libuška spát. V noci mu pomáhá Vojta spící na lavici u ohně. Prostě únava ze cvičení se už projevuje u části mužstva .

Pondělí

Scházíme do Jedlových Kostolan. Krám už je zavřen, byl otevřený jenom ráno. Hospoda – zase bez jídla otevřená je, tak se posilňujeme pivem a nakupujeme sušenky ve velkém. K ubytování se nám zdá podle mapy dobrá lokalita Skýcovský mlyn. Což je opuštěný zřejmě prázdninový dům se zarostlým terénem okolo. Ani pitnou vodu zde nenalézáme a tak se vracíme zpět na loučky k potoku, který jsme přecházeli. Rozbijeme tábor a major s Klárou peláší zpět do vesnice pro pitnou vodu. U ohně vytáhne Vojta naši poslední láhev dobrého moku a ještě 2 litry růžového vína, které nosil tradičně týden v batohu. Vaříme čaj a kromě nudných Karlových děvčat – už je všechny známe – se dozvíme o jakési Vojtově úžasné dámě, která jediná není zmije. Potkali jste ji nedávno – toto slovo nakonec traper Vojta specifikoval jako před 20 lety. Přivezla opilého manžela v autě na vodu, sedla ke kytaře a celou noc hrála. Tak kdo si vzpomenete na tuto událost a můžete podat přibližující informace, ozvěte se. Vojínky rády by zvěděly, jak jediná příslušnice slabšího pohlaví, která není zároveň potvorou, vypadá.

Neděle

Přikloníme se k variantě Honzy Slavíčka a místo zpět do Kostolan, odcházíme podél břehu potoka do vesnice Hostije, kde chytáme autobus do Zlatých Moravců, který odjíždí za 10 minut. Tím ovšem jenom projíždíme Topolčianky, které jsme si v případě většího času chtěli prohlédnout. V Moravcích svižně stihneme bufet (15 min) abychom čekali další půlhodinu na zpožděný autobus do Nitry. V Nitře jsme v bufetu přes hodinu a čekáme na další zpožděný autobus do Prahy. Uvažujeme, zda nemáme běžet na nádraží a využít raději vlakové spojení. Nakonec vlak prošvihneme a autobus přijíždí naštěstí celkem prázdný a vezme nás do Prahy.

Hesla jsme nakonec vymysleli dvě, tedy Vojta:

Zdraví nebo s protézou
Do útoku steč
Na cvičák nás dovezou
Na vozíku leč
Heč (dodávám já).

Druhé heslo je inspirováno noclehem v lese pod Vtáčnikem:

Na Vtáčniku ptačí hnízda,
Do klíčů houslových zakroucené buky,
Vítr jim v korunách hvízdá,
Lehko na bojišti – na cvičení muky.
Heslo je to květnaté, ale možná, že nepřítel než ho vyslechne celé se unaví a pak dopadne jako jistá vojska v jistých válkách slyše rozléhající zpěv ve skalách.

Kontrolní otázka

Vzkaz majora vojsku: trasa vojenského cvičení Vtáčník – Považský Inovec – 85 – 90 km.

nahoru