Štiavnické vrchy (Slovensko)
Termín: 21. 8. – 28. 8. 2007
Autor: Andra
Jedeme lůžkovým vlakem v pondělí večer z Prahy do Zvolena a autobusem do Žiaru:
Major Líba
Vojíni: Karel, Vojta, Ivan, Ondra, Andra, Slavíci, Täublíci a
družstvo PTP PosTránečtíPodvojíni Petr s Jitkou
Vystupujeme v Šašovkém Podhradie, kde si necháme otevřít hospodu. Petr z vděčnosti vyndá zpěvník písní velmi prostonárodních a co si v jedné z nich chce nechat vytetovat na čelo, nemůžeme napsat. Pokud bude někdo potřebovat pomoci s kresbou, může využít dlouholetých zkušeností vojína Karla. Seznamujeme se zde i s mezinárodní vodáckou sekcí a Petrovy písně jsou svižně překládány do angličtiny pro jednoho rodáka z Oxfordu.Po této umělecké chvilce vyrážíme dobýt přilehlý hrad, z kterého se vítězně zase vracíme do hospody. Posléze vyrážíme do hor a nocleh si najdeme před chatou lesů Klenová. Tady se utáboříme, najdeme vodu, děláme si oheň, vaříme čaj. Zkrátka jsme zabydleni. Přichází kolový pár, který má chatu pronajatou. Slečna se usmívá, když zjistí, že ráno odcházíme. Je pozvána k ohni, ale vymlouvá se na únavu – zřejmě to tak má nařízeno. Únava toho páru trvala až do našeho ranního odchodu.
Po modré přes zelenou de dostáváme k chatě Vydrica, kde si dáváme oběd z vlastních zásob, dále po zelené do Skelných Teplic (do těch jsme měli jet rovnou z vlaku ale Ivan změnil trasu, protože lázně si první den nezasloužíme). Sedíme v teplém bazénu, pijeme pivo, plaveme ve studeném bazénu ( 28 stupňů) a posléze jsme rozkazem vyhnáni do lázeňské hospody. Tady si dáváme halušky nebo nehalušky a holky pro ně běhají z kiosku do přilehlé restaurace. Místní záchody jsou skutečnou chloubou socialistického lázeňství. Po obědo-večeři vyrážíme po silnici a červené do Řepiště, kde odbočujeme do hory, opouštíme lesní cestu a dostaneme se k samotě Bartkovci. Tady máme dovoleno se usalašit na loučce u cesty, přes kterou bačové ženou krávy a ovce. Od bačů dostaneme vodu, je nám prodán dobrý sýr a ovčák s námi stráví večer i se svým psem. Ivan dumá nad tím, zda pes se jmenuje Šibaj anebo je poháněn překladem slova Hybaj. Bača přinese i láhev domácí kořalky a nahraje si naši hudbu na zbrusu nový mobil jedné z posledních vývojových značek.
Petr zpívá jenu ze svých písní Lízali – no zase nemůžeme napsat objekt.Ráno pokračujeme ke kříži na Zlatý vrch, kde stojí sloup jednoho z našich mobilních operátorů. Tím se vysvětluje proč kdekterý bača vlastní výdobytky techniky. Dále míjíme Studniční vrch, ze kterého sestupujeme dolů ke Štiavnickému jezeru. To chceme navštívit za účelem koupání. Jezero je ovšem nádrží na pitnou vodu a jediný přístup je k němu z hráze. A tak neradi opouštíme myšlenku překročení zákazu, protože nenalézáme přístup k vodě. Pokračujeme po modré kolem Banské Štiavnice, protože po červené přes vršky, jak chtěl jít Ivan, odmítl jít Honza S. Ivan zase odmítl navštívit BŠ, kam chtěl jít Honza a já. Cestou vidíme z vrchu krásné zelené jezero a vojíni Ondra a Karel se vrhají dolů ze stráně. Major vydává zákaz koupání, místní obyvatelstvo je příliš opálené.
Potkáváme za BŠ další jezero s dobrým přístupem, ale tady se taky nejdeme koupat už nevím, kdo nám zase zkazil kúpačku a proč. Dorazíme do vesnice Horní Roveň, kde obsadíme hospodu. Tady Petr strhne ze zdi jednu ze střelných ozdob, protože se domnívá, že je to Kalašnikov. Ukáže se, že ohrožuje nás a obyvatele hospody nějakou atrapou. Za Rovní v lese si najdeme na kopci hezké místo a protože je zde vycházková cesta, odhazujeme jenom batohy a vyrážíme dle rozkazu se dolů koupat na Aniččino jezero. Místní sem chodí běžně prát a my zde v jejich mýdle vykoupeme svá zelená těla. Domů vyrážíme přes hospodu, u které je krám, kde doplňujeme zásoby pití. Nahoře stavíme přístřešky a za cestou děláme oheň. Kdo se občas pro něco vrací do přístřešků, říká, že u nich ve výběžku dost fouká. Posléze létají blesky a tak raději do přístřešků přesídlujeme. Ale tady už je slušná vichřice, ve které Vojta staví přístřešek, který se větrem stále omotává kolem jeho osoby. Líba T. se blesku bojí a tak odbíhá pryč a to nejkratší cestou: rovnou směrem z útesu. Většina vojínů-chlapů stojí na plachtách a drží (vypadá to, že přijdeme o všechen majetek, který sletí rovnou ze srázu kamsi do údolí). Alena má zavěšený nad plachtou zvoneček proti medvědům, který dostal pan rada k narozeninám od kolegyň v práci. Zvoneček ve větru stále zvoní, od pana rady odvedle se ozývá (zapomněli jsme napsat, že Slavíci mají každý svoji plachtu) „Drobečku jsi tam?“ Po hodině vichřice ustane, chybí jenom Karlovy plavky. Pan rada se tentokráte ptá. „Drobečku žiješ?“ Co se stane, když si medvěd bude myslet, že zvoní zbloudilá ovce si nechceme ani domyslet.
Jdeme po červené, na Farské zahrádce leží bača zdecimovaný alkoholem, pokračujeme do sedla Pleso po modré a na sedlo Peciny, kde odbočujeme na Rychnovské jezero. Tady je rozkaz koupání, hospoda, koupání, hospoda, koupání a vpřed. Nepodařilo se nám koupit chleba, je na lístky – pro rekreanty. Zase měníme trasu, protože vojín Karel odmítá jít na Počúvanské jezero, když mu vojín Ivan prásknul, že tam můžeme spát jenom v kempu. Po bývalé zelené pokračujeme směr Kopanice. Před Kopanicí spíme hned vedle vrstevnicové cesty oblíbené kolaři. Voda tady není a tak vojín Ondřej běží zpět pro vodu s batohem.
Dostáváme se do Kopanice, míjíme místní koupaliště bez koupání k nevoli Ivana, protože potřebujeme chleba. V krámě ho také mají údajně na lístky, ale podaří se nám dostat chleba i lahváče. Do piva se pouštíme na náměstí, kde mají stoly. Hospoda není údajně otevřena, ale krčmu otevřeli, jen co nás zahlédli. Tak přidáváme i točené. Honza oslavuje zítřejší narozeniny. Přidává se k nám děda80 i s harmonikou, hraje jenom české písně. Byl v Kralupech za prací. Odtud tedy znalost našich písní národních.. Děda nám jmenuje 3 důležité momenty místní vesnice:
1) vojna
2) September 68
3) Náš příchod do vesnice
Honza ho zve na panáka u příležitosti svých narozenin. Provádíme též tanečky. Major nás ale zase žene do hor. Slavíci se odpojují a míří na Prahu. Honza T. se plouží, řka opil mně dědek jeden, najednou už dědoušek není tak oblíben. Po modré jdeme na Hodruša Hamre, kde sedíme v zahrádce u hospůdky blízko autobusové zastávky. Líba si tady najde autobus na Prahu, ale když vyběhne ze zahrádky, autobus nezastaví. Prostě nestihla ho. Obratem stopne auto dobré značky, poprosí pána, aby jí uložil bagáž do kufru a přivede manžela. Pán autový je jistě nadšen tímto doprovodem a to ještě netuší, že doprovodný pán je náležitě upraven.
My po zelené vyrážíme najít odbočku vpravo, tu nenajdeme a vystoupáme do šíleného krpálu na vrch Karling, ještě, že tu není Honza S. Tady je motorkové a motorkářské ježdění, žádný klídek. Chytneme jazyka a po modré sestoupíme a najdeme si nocleh u studánky.
Odjíždí PTP a Ondra. My zase měníme trasu a nejdeme na žlutou, ale vystoupáme znovu na Karling a vrháme se do Vyhní. Tam je úžasné termální koupaliště, tvrdil jeden člen PTP. U kapličky potkáváme domorodce, ten doporučuje pramen v Lúkavici. Ve Vyhních se občerstvujeme v hospodě, ale bez jídla. Vyrážíme na koupaliště a podaří se nám dostat slevu pro důchodce. Využíváme tobogan, skluzavky i hopsací nádrž, kde držíme vojínovi Karlovi plavky zezadu, protože zepředu prý drží.
Major nás po 2 hodinách vyhání a hledáme nocleh. Po modré se dostaneme ke statku, kde sice je nepoužitelná studánka, ale krásná děvčata dají chlapcům vodu. Vlní se v rytmu a z chalupy se ozývá privátní díza. Jezdí se sem jenom bavit, ale ráno snad i někdo louku poseká. Jsme pozváni na večer. Někteří litují, že nemáme co přinést k pití a nevyužijeme nabídky. Mně se nikam nechce, sotva jsem se nohy po teplé koupeli dovlekla. I když chlapi jsou prý tam krásní. Tak si děláme ohýnek proti názoru Vojty n louce, máme hezký výhled na hory. Jsme bez alkoholu, než Vojta vytáhne rum. Je jasné, který vojín nám zkazil společenský večer.
V noci chod í nějaké zvíře v lese a tak se dozvíme, že i Major se někdy bojí.
Sestupujeme přes Malé Vyhně do Žarnovice po modré, cestou se stavujeme v Lukavici, uslyšíme totiž pramen. Vyvěrá z železné roury, kolem jsou betonové pláty, které tvoří malé jezírko a velké. Koupeme se pod rourou i v jezírku, myjeme si hlavu, odcházíme jako zcela čisté vojsko.Než najdeme v Žarnovici autobus na jízdním řádu, přijíždí. A tak neposilněni odjíždíme do Blavy. Z autobusového nádraží se musíme dostat na vlakové. Cesta trvá údajně čtvrt hodiny. Vojín Ivan chce, abychom šli pěšky. Major správně zakazuje, autobus jel čtvrt hodiny. Na nádraží máme jenom chvíli čas a tak po koupi lístku – Vojta zapomněl, že je důchodce, běžíme úprkem do kiosku – Ivan nám nedovolil hospodu. V kiosku mají jenom pivo a tak rychle mizíme do patra, kde je další restaurace a dál do vlaku. Tady je rozdělen zbývající proviant, vojsko čistě oděno a za zpěvu písní a zvuku plechovkového piva vjíždíme do Prahy.
Středa, slezina u Jedličků
Major seřadí vojsko přesně v devět hodin a za slavnostních fanfár jsou nám předány medaile. Konečně jsme skoro povýšeni – koupat se zřejmě umíme dobře.
Provedení zápisu: vojín Andra