Josefův Důl
Termín: 10. - 12. ledna 2020
Autor: Borek
V pátek 10.1.2020 se nás nakonec v Josefově dole v chalupě Eriky (děkujeme), sešlo celkem osm. Nejdříve přijel Marek, který přivezl Zdeňka, Borka a do Liberce Vojtu, který pak uvolnil místo pro Mirka. Vojta se pak také po logisticky poněkud náročném přesunu dostal až na chalupu do Josefáče a posléze přijel i Pavel. Bylo nás šest.
Abychom také kromě sportu nezameškali kulturu, rozhodli jsme se i přes déšť navštívit kulturní zařízení „ U hrnce“ v Josefáči. Tam jsme se pak spolu s Leošem a Michalem, kteří tam posléze přijeli, kulturně vyžívali popíjením kvalitního moku ze Svijan. A protože nás bylo osm a přijela dvě auta, byla cesta nazpět do chalupy jednoduchá i přes větší konzumaci toho kvalitního moku.
V chalupě jsme pak v kultuře pokračovali popíjením zase jiného kvalitního moku, který přivezl Pavel (ale i dalších jiných moků) a také jsme pojídali výborný guláš, také od Pavla. A vedli jsme kulturní řeči o nebezpečí některých zelených, nyní vlastně již zelenorudých mozků z Bruselu.
V sobotu ráno se nám podařilo vyjít velmi brzy, asi po 10 hodině. Pěšky až na Hájenku a pak již při vlastním výcviku a zdokonalování běžeckého stylu až do velmi vzdálené Knajpy. Tam bylo po náročném výstupu první občerstvení. A tady došlo k malé roztržce, neboť někteří se chtěli již vrátit nazpět do útulné Hájenky. To se jim ovšem zatrhlo a všichni jsme se pak vydali okolo Jizery dolů na Smědavu a druhou stranou pak zase nazpět do kopce na Knajpu.
Po velmi nebezpečném sjezdu pak nás již čekala útulná Hájenka, kde si někteří instruktoři i přes výslovný zákaz Marka (z časových důvodů) dopřáli kromě piva i dobré jídlo, za což byli Markem výrazně pokáráni.
Mezitím se Zdeněk s Mirkem, kteří nebyli na lyžích, pěšky věnovali objevování krás a pamětihodností Josefova Dolu, např. kiosku u vleku.
Po příjezdu do chalupy se pak většina odebrala za jiným sportovním vyžitím, dolů na znovuotevřený bowling, kde se kromě sportu také kulturně vyžívali popíjením zase jiného kvalitního importovaného moku. Po bowlingu byla již nutná rehabilitace a tak se zase někteří odebrali v Nebi do sauny a vířivky, aby trochu pookřála jejich velkou námahou zmožená těla (vždyť jsme na lyžích uběhli skoro celých 16 km!)
V Nebi se pak většina instruktorů oddávala pojídání pečené části těla mrtvého prasete, což jim velmi chutnalo (Borek si ale dal grilovaný kozí sýr). A po jídle se již dlouho do noci pro potěšení nejen naše ale i hostů i majitelů hotelu V nebi, manželů Evy a Vojty Třískových, hrálo i zpívalo a Borek si dokonce s paní Evou zase stejně jako vloni zatančil. A pak se již šlo domů a protože byli všichni z celodenního sportování velmi unaveni, šlo se již (až na výjimky Zdeňka a Vojty) spát.
V neděli ráno se rozhodovalo, zda se zase věnovat praxi nebo teorii lyžařské instruktáže a většina se, po včerejší únavě, rozhodla pro teorii, ale Pavel již dopoledne odjel domů. A my ostatní jsme šli pěšky dolů do Josefáče a okolo Divadla Josefa K. Tyla (bylo pro většinu z nás překvapení, že v Josefově Dole mají dokonce i divadlo), zase do kopce po silnici nahoru do Pekla (zajímavé je, že v Josefově dole mají Nebe dole a Peklo nahoře). Po cestě jsme se zastavili na Čertově vyhlídce, německy, ale spíše asi keltsky Juselkoppe. Při vycházce jsme samozřejmě stále probírali teorii výuky lyžování.
V Pekle se nás ujal velice ochotný personál v podobě tří pohledných žen. Dobře jsme se u nich naobědvali a pak jsme šli zase zpátky dolů do chalupy. Tam nás čekal již jen velký úklid a Marek se vyznamenal jako zkušený elektrikář, když ještě vyměnil světlo pod kuchyňskou skřínkou.
Po velkém úklidu jsme se již rozloučili a odjeli do Liberce a do Prahy.
Již nyní se těším na soustředění 2021.
Eriko velký dík.