Josefův Důl
Termín: 10. - 13. ledna 2019
Autor: Marek
Protože tyto řádky píšu pouhé dva dny po skončení, mohlo by v nich být víc konkrétnějších zážitků, než v posledních pěti ročnících, které jsem psal s hodně velkým časovým odstupem. Ale postupně:
Ve čtvrtek odpoledne jsme se sešli s Martinem přímo v obchodě v Josefáči. Což je tedy dobrý "timing" - vzhledem k délce cesty a povětrnostním podmínkám. Tím ale prozatím bezkolizní průběh akce končí, protože po příjezdu k chalupě zjišťujeme, že kromě potřeby trochu přesunout přívaly sněhu někam mimo parkoviště, také nefunguje kotel, ani přímotopy a v chalupě je zima.
Což o to - přímotopy nefungují kvůli přerušovaným dodávkám elektřiny, ale s kotlem to je horší, to už chce odborníka. Po rozebrání zjišťujeme, že je to termostatem. Způsob opravy není sice úplně konvenční, ale zafunguje. Martin pak vypráví, že jsem s ním (termostatem) třískl o zem, ale není to pravda....
Když už vše funguje, jak má, jdeme se zahřát do hotelu, kde spřádáme plány, co zítra a vzhledem k tomu, že se nám nepodařilo dohodnout, kdo bude druhý den řídit, volím úskokovou variantu: půjdeme pěšky k Luciferovi a to na snowboard, se kterým nemáme pražádné zkušenosti. Tím se uvolňují možnosti, jak strávit večer a tak vyrážíme k Čárdovi a následně ke Splavu. Protože je čtvrtek a ještě mimo sezónu, potkáváme zajímavé místní existence, například paní Mirku, která už má v sobě víc, než zvládne a jednak se snaží s námi navázat kontakt a jednak je v průběžné slovní přestřelce s místním traktoristou. O paní Mirce bude ještě řeč, ale pro dnešek se nám ji daří relativně dobře ignorovat. Ve dvě ráno se pouštíme čerstvě napadaným sněhem zkratkou domů, nicméně některé kroky v hlubokém sněhu způsobí zapadnutí až po pás, takže jako noční rozcvička je to celkem fajn.
V pátek to dopoledne vypadá, že by mohlo být vidět i slunce a tak vyrážíme dle plánu na sjezdovku a k půjčovně snowboardů. Jako začátečníci lehce přes čtyřicet na svahu, který už bravurně zvládají i mé princezny, vypadáme jako dobrá atrakce a i přes to, že se někteří pomalu chystají na obědovou pauzu, zvědavost jim nedovolí odejít. A stojí jim to za to, jak se později také dozvídáme. No nic, série neustálých pádů v první třetině našeho samoučení nás neodradí a ke konci už si troufám i na velkou sjezdovku. Hlavně proto, že na velký vlek mám ještě body, narozdíl od Martina, který párkrát zvolil jako záchytný bod při brzdění odbavovací rám, přičemž mu to hned odečetlo jízdu a následně podruhé, když rámem procházel doopravdy.
Gáblík v hospodě u vleku po vrácení prkna je zasloužený a také se začínají ozývat kolena, takže telefonát Pavlovi, který je nedaleko a sám v autě, je logickým vyústěním situace. Honzova posádka s Borkem, Zdeňkem a Vojtou už je v Nebi, takže úderem páté jsme připraveni vyrazit na další postupový bod - kulturní večírek v hospodě U hrnce. Nástroje máme s sebou, akustika hospody výborná, jen drobný problém nastává hned v prvopočátku: u vstupu sedí paní Mirka ze včerejška a ve stejném rozpoložení. Zdeněk i Pavel se s ní vítají a to se nám stává osudným. O takový červený bod nikdo nestojí a zatímco někdo se nezdráhá svůj nesouhlas s její přítomností dát najevo ostřeji, Pavel jí neustále oslovuje "madam", načež ona ho obratem posílá do ... no však víte. Nicméně na závěr se z této události stává neformální setkání bubeníka z Karviné, primátora Prahy 13 Honzy Kořínka a primátorů Prahy 14 a 15... a naše trasová kapela prodělává změnu z amatérské na profesionální. To jen aby bylo mezi námi do budoucna jasno.
Pozdější večer je ve znamení ochutnávky vín, na začátku se známou značkou Chateau Osice. To už je s námi Michal a Ivan. A do Michala hučí Martin celý večer, že nás doveze druhý den na sjezdovku, tak ať nepije. Tedy, celý večer ne - od dvou ráno ho začíná naopak nutit pít "poslední" na "dobrou noc". No, i posledních písní bylo poměrně dost. Konec asi ve čtyři a dokonce se i tančilo.
Ráno - hurá - není nijak extrémně hezky, stále sněží a tak se dělíme na sekci pěší, běžkovou a sjezdovou. Než stačí sjezdaři MMM vůbec vyrazit, vrací se Ivan z lyží a přidává se k pěšákům. Pavel s Vojtou a Borkem postupují neprojetou stoupou až k Prezidentské, kde jediný Borek vydrží čekat a vystát nehýbající se frontu na vytoužený boršč a černé pivo.
Na konec se běžkaři a pěšáci setkají u Splavu, kde se sice nezahřejí, ale zase se mohou těšit na večerní wellness a koleno. Sjezdaři mezitím zkouší (mimo jiné) novou sjezdovku a lanovku na Tanvaldském Špičáku a do toho vesele střídavě sněží a prší.
Večerní sauna, vířivka a koleno proběhne celkem standardně, i když nefunguje objednávací telefon ze sauny a musí se improvizovat přes internetové stránky a "veřejný" telefon. ("My jsme od vás z wellness a chceme si objednat". "Kdeže to bydlíte?" "Teď zrovna u vás v sauně..." )
Také ti, co nevyužili možnosti se zahřát v sauně po skončení osobního volna zamykají Borka v chalupě, který konec volna nezaregistroval. Nechávají to trochu déle, než by bylo ještě vtipné, ale Borek to nezaregistruje až do doby, než mu zavolají. Pak se ještě 15 minut nic neděje, než Borek zavolá zpátky, že právě zjistil, že je zamčený...
A pak už to přišlo. Vypnuli proud a začala černá hodinka. Ze začátku to bylo romantické, pak už začalo být trochu teplejší pivo, ale to by zas takový problém nebyl. Horší bylo, že začal vychladat hotel i chalupa a ani následné noční posezení u adventního věnce to moc nespravilo. V jednu v noci už jsme ale nezatápěli, protože jsme si mysleli, že na opravě se pracuje.
Leč ani ráno nebyla závada odstraněna, což už na teplotním komfortu bylo celkem znát a hlavně nefungovala voda, což znamenalo chodit na osobní potřeby veškerého rázu někam do závěje. Během rozehřívání sněhu pak došla plynová bomba, což už byla jen třešnička na dortu.
Neděle tudíž nelákala ani na běžky (vítr, sněžení, neprojeté stopy),ani na jiné lyže (nešel proud, nefungoval vlek), ani k pobytu vevnitř, takže jsme den strávili odhazováním sněhu, údržbovým pracem a obědem v hotelu v té jedné hodince, kdy zrovna elektřina fungovala.
Cesta domů asi také pro leckoho nebyla úplně odpočinková, protože níže už nesněžilo, ale lilo a silnice podle toho vypadaly. Žádné ztráty ale zaznamenány nebyly, takže zřejmě vše klaplo.
Na závěr ještě radostné zvolání, že takhle má zima na horách vypadat !!!!