Josefův Důl
Termín: 11. - 13. ledna 2018
Autor: Marek
Soustředění s číslem 12 začíná jako loni v pátek a je to pátek volební. Stejně, jako před pěti lety, probíhá volba prezidenta, tedy její první kolo. Protože začínáme v pátek, jedeme autem v plné sestavě: Marek, Zdeněk, Borek, Vojta a v Liberci přistupuje Palco. Naštěstí – protože jedeme hned po ukončení kursu s Martinem do Rakouska a mám na střeše rakev – se vcházíme celkem bez problémů.
Sněhové podmínky jsou vcelku příznivé, odhazujeme plochu na parkování, počkáme na Pavla Rybu s Martinem a můžeme vyrazit do vsi. Jednak splnit občanskou povinnost a jednak zahájit kurs „u konvice“. Tam nás nachází nejdřív Leoš a pak i Michal. Ti se také ujmou odvozu unavenějších instruktorů zpět na základnu. Já se snažím jednat protáhnout tělo a jednak trochu vystřízlivět, tak jdu pěšky, ale protože jdu objednat saunu a kolena na následující den, v hotelu si hladinku upravím zpět, takže se dostávám opět na úroveň ostatních.
V chalupě začíná tradiční ochutnávka vín z Pavlova sklepa a také večer plný hudby a zpěvu. Michal na sebe bere břímě sobotního řidiče, takže po třetím pivu končí s pitím a smutně kouká na nás, což za volant do rána vystřízlivět asi nestačíme...
V sobotu ráno se dělíme na tři skupiny. Já s Martinem a Michalem vyrážíme do Rokytnice na sjezdovky a počasí nám přeje. Méně už fakt, že je sobota, čímž se občas stává, že cesta nahoru trvá kratší dobu, než čekání ve frontě. Ale zase ta panoramata !!! Martin v jednu chvíli vypadá jako adept na červený bod, ale nakonec se ukáže, že jde o náhodné setkání se sestřenicí.
Michal, Vojta, Borek a Honza Täubel vyrážejí na okruh na běžkách – zřejmě Knejpa a blízké okolí, Standa s Leošem se jim trhnou a jdou si zazávodit někam dál. Palco se Zdeňkem obhlídnou revír tak říkajíc „na jistotu“, tedy bez lyží.
Večer jsou zájemci do wellness, ale už to objednávání občerstvení do vany není taková radost, protože není dostatek sličných servírek. Ani prodloužení pobytu není žádoucí, protože se bude servírovat koleno. Letos jsme se rozšoupli, objednány máme tři. A podle očekávání to nesníme. Ale zase se o to lépe hraje. Runda snad proběhne jen jedna, takže na odchodu jsme poměrně křepcí a lze pokračovat na chalupě.
V neděli opět někteří borci vyrážejí do stopy, počasí poměrně přeje a rychlost je nepřímo úměrná počtu vrstev oblečení jednotlivých účastníků, takže se nejdřív vrátí zpátky Standa s Leošem, protože ti kdyby jeli pomalu, tak by zmrzli.
Odpoledne se už jen klábosí a balí a v podvečer poprvé děláme osobní volno, protože nás s Martinem čeká noční přejezd do Rakouska. A tak se o půl osmé vzpamatováváme, balíme a vyrážíme do Prahy. Nejdřív do Teska na nákup a pak pro zbytek expedice, abychom mohli v 1:30 startovat směr Schladming. Ale to už je jiný příběh….