Josefův Důl
Termín: 10. - 13. ledna 2011
Autor: Marek
7. ročník Memoriálu začal tradičně hned po Výroční slezině, tedy ve čtvrtek 10.ledna. Vypadalo to, že víkend bude sněhuprostý, protože ještě když jsem zabrzdil u chalupy ve dvě hodiny odpoledne, měl jsem s přípravou parkoviště pro ostatní celkem jednoduchou práci. Ovšem už ve tři hodiny začalo foukat a sněžit a než přijel první další účastník Martin, začalo to konečně vypadat jako v zimě na horách. V podvečer ještě doráží Pavel Ryba a my přemýšlíme, co s načatým večerem. Nechal jsem se přesvědčit, abych koupil sud piva, že se určitě vypije, tak by to mohlo vypadat, že je program jasný... Ale my jsme řekli ne a vyrazlli vstříc živlům do Konírny na bowling. Původní idea byla, že objednáme dráhy na sobotní mač a dáme si maximálně hodinku hry, leč člověk míní... když doráží Michal s Vláďou, máme rozehranou asi třetí hru. Nově přijedší se zapojují do hry a čas utíká velmi rychle. Ještě, že Michal, který je tu zároveň jako řidič, má chuť na pivo a odváží nás po půlnoci domů, jinak bychom tam hráli až do kuropění. V pátek ráno se chystáme na sjezdovky a letos do Harrachova, protože nemůžeme jezdit pořád na stejné místo. Do Harrachova je to sice dál, ale zato horší cesta. Trochu namrzlo, takže silnice je pěkně uklouzaná. V jedné zatáčce nám chce Michal ukázat, kolik je hodin, ale možná nemusel být tak názorný. I Mates si jistě pamatuje dodnes, jak rychle se k němu blížil ten strom... Nicméně bez ztráty květinky vracíme auto do původního směru a v Harrachově už si užíváme lyžovačky, co to jde a co vidíme. Nelze střídat všechny dostupné sjezdovky, protože černá ještě nestačila dosněžit, ale i ta červená svými plotnami celkem stojí zato. Někteří sjezdaři preferují kontaktní způsob zdolávání svahu, ale Mates je v podstatě mírumilovný člověk, takže ke rvačce nedochází. A stále sněží. Večer poté, co dojedou opozdilci, je na programu ochutnávka Pavlem dovezených vín. Začíná ovšem s malým zpožděním, protože s Pavlem jdeme splnit na úřad svou občanskou povinnost – volí se totiž president. Je to první kolo, během kterého se ukáže, že do druhého postupují Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Na Karlovo zdraví tedy pijeme zbytek večera. Veselíme se dlouho, leč ani dnes na sud piva nedojde. Vzhledem k tomu, že na sobotu máme naplánovaný večer v blízkých pohostinných restauracích, vyhlašuju, že nikdo nesmí odjet, aniž by se dopilo pivo. V sobotu si někteří berou výhružku k srdci a tak vzniká několik frakcí: sjezdařská, která opovrhuje běžkováním, dále běžkařská, která jako jediná se drží programu a sekce pěší, která spíš než že by něco ušla, se podívá na zoubek obsahu sudu. A stále sněží. Je to ovšem romantické, jak se na zimu sluší a patří.
Večer v Konírně na bowlingu snad nebudu popisovat, protože se to každoročně odehrává ve stejném rytmu. Jen si nejsem jistý, zda to letos opět vyhrál Pavel Ryba, skoro bych řekl, že ne a že jsem to byl já, nakonec ale stejně jde o vítěznou rundu Jamesonů a ty byly, tak jakýpak copak. A taky bylo v Nebi vepřové koleno a opět jsme s ním bojovali ve třech a opět toho bylo spousta. O půlnoci se vydáváme na taktický ústup do chalupy, abychom trochu hnuli se sudem. Přestává sněžit a vypadá to, že neděle, během které se běží Jizerská padesátka, bude dnem jak víno. A ráno ukazuje, že to tak přesně je. Sluníčko svítí, jasná obloha, teplota pod bodem mrazu, úplný hřích nejít ven. Ovšem letecké záběry na mráčkuprosté Jizerky, zabírající také čelo závodu, nás připoutají k televizi a společně fandíme Lukáši Bauerovi, který padesátku jede poprvé. Nakonec tedy nevyhraje, ale závod je to vynikající. No, užili jsme si to báječně.