Školení lyžařských instruktorů a záchranářů 2010

... aneb Memoriál Tondy Kadlece - 4. ročník

Na výroční slezinu volně navázalo soustředění lyžařských instruktorů, konající se na tradičním místě v Jizerských horách. Čtvrteční podvečer, který začal lopatovou rallye, si užili Marek, Borek a Palco. Během týdne připadlo jen trochu sněhu, takže plácek pro další motorizované instruktory byl připravený vcukuletu. Nebeskou branou jsme vstoupili (zatím ještě) rovnýma nohama o necelé dvě hodiny později - poté, co dorazili Michal s Ivanem a poté, co si Borek trochu ugriloval ruku. Plánovanou kontrolu střízlivosti po slezině už po návratu na chalupu bylo zbytečné provádět a ani na konzumaci průkazu prof.Jedličky nedošlo, protože na ferneta už nikdo neměl chuť.

Ráno nás budí Pavel Ryba, který se už nemůže dočkat sjezdovek. Myslíme si, že si jich užijeme až až, a tak s odjezdem nespěcháme a na Tanvaldský Špičák dorážíme až o půl jedenácté. Borek si hned pro prostudování ceníku radostně kupuje celodenní permanentku za cenu pro důchodce. My ostatní uvážlivě kupujeme půldenní permici za ještě levnější cenu a jdeme půlhodinu do počátku platnosti jízdenky strávit do blízkého Krmelce...

Příprava sice proběhla podle plánu, ale asi nedostatečně, protože při třetí jízdě Michal ztrácí nejen kytičku, ale málem i kus nohy. Nicméně usuzuje, že vazy v koleni není potřeba mít spojené a tak odjíždíme na relaxační zledovatělou černou. Během odpoledne stihneme několikrát sjet všechny dostupné sjezdovky, abychom na konec skončili opět v Krmelci, protože celý den probíhají závody slalomu a účastní se nejen mužská část populace.

Borek chce vyprávět vtip o černochovi ve spacáku od firmy, která má ve znaku krokodýla, ale protože si nemůže vzpomenout na její název, raději odkládá vtip na neurčito.

Páteční večer je vyhrazen exkurzi v Konírně. To už se připojují i další instruktoři Zdeněk Bílek i Janák, Honza, Vojta a Leoš, takže jsme komplet. Na bowlingu exceluje svými výkony Pavel, načež ještě z radosti objednává jednu rundu za druhou. Po návratu na základnu začíná první polovina ochutnávky vína a noční semináře za zvuku neotřelých melodií.

V sobotu se probouzíme do lehce větrného a sněživého počasí, přesto volba "kam dnes" je jasná - osada Jizerka a hospoda Pyramida, kde se dá po rekonstrukci velmi dobře občerstvit. Povede se nám dobře namazat a tak i se zastávkou na Kneipě jsme před Pyramidou za dvě a půl hodinky. Dokonce ani fronta na jídlo není velká, takže všechno šlape jak na drátkách, Borek si konečně vzpomene na Lacostu a my se můžeme vydat na zpáteční cestu. Opět se stavujeme na Kneipě, což ovšem instruktoři uzavírající peloton netuší a tak se na Hájence odehrává scénka "první ze skupiny dohání posledního", přičemž Michal, který nás s rozbitým kolenem celý den dohání, je rázem na špici.

Po náročném sportovním výkonu byl objednán relax ve wellness a sauně. Toho se tedy neúčastníme v plném počtu (z různých důvodů), pro někoho to je ale příležitost být v sauně po dlouhé době (nebo dokonce poprvé?). Následné večerní pečené koleno a posezení v hotelu vypadá jako tečka za celým dnem, ale jídlo nás nezdolává, Zdeněk vybírá jeden písničkový flák za druhým a muzika je tak dobrá, že po půlnoci pokračuje v chalupě ochutnávka vína svojí druhou polovinou.

V neděli nás čeká už jen odpočinkový výlet na relativně prázdnou Prezidenstskou. Celé dopoledne sněží, ale sníh je (až na vyfoukané pláně bez stopy) překvapivě dobrý. I proto se vracíme vcelku brzy. Borek si ještě stíhá strhnout strup už (dubovými kapkami - neplacená reklama) skoro uzdravené ruky, a pak už proběhne jen hodnocení kurzu, zápočty, úklid a následný zájezd do Prahy.

Takže se to opět povedlo.

nahoru