Školení lyžařských instruktorů 2009

... aneb Dobytí kóty 999

... aneb Bylo nás 5 12

... aneb Memoriál Tondy Kadlece - 3. ročník

Před lyžařské instruktory 9. trasy TAKu byl postaven mimořádně náročný zimní úkol – při školení lyžařských instruktorů jim bylo uloženo dobytí kóty 999 v Jizerských horách v sobotu dne 17. 1. 2009.

Úkol to byl nesmírně obtížný a tak bylo nutno se na něj pečlivě připravit. Proto již na čtvrtek 15.1. obdrželi někteří členové mužstva (Marek, Ivan, Zdeněk Janák, Michal, Vláďa a Borek) povolávací rozkazy s místem soustředění na výchozí základně na chalupě v Josefově dole, kterou nezištně a obětavě zapůjčila Erika. Ve čtvrtek 15.1. večer se tedy sešlo mužstvo v uvedeném složení k přípravě plánu útoku. Bylo nás 6.

V hotelu „V nebi“ byly probírány jednotlivé podrobnosti útoku tak pečlivě, až z toho byla značná část mužstva velmi společensky unavena. Bylo ale zjištěno, že na tak náročný úkol je nás málo a proto budou muset být povolány posily. Především byl problém se zásobováním a se zdravotnickým zabezpečením. Nakonec tento úkol připadl na Pepu Kosáka, který byl pak také povolán.

V pátek ráno přijela první vydatná posila, Pavel Ryba, který s sebou také přivezl značné zásoby tolik potřebného proviantu (dobrého vína), neb, jak každý ví, voják se má před útokem ožrat. Bylo nás 7.

Následoval těžký celodenní výcvik na sjezdovkách v Harrachově, kde si to všichni nakonec večer rozdali s Amálkou1 , někteří i třikrát. Při obědě na sjezdovce, v restauraci Myslivna, pak byl řešen velmi těžký úkol: jak mít intimní styk s tamější kuchařkou, když jí viselo břicho skoro až ke kolenům (podotýkám, že nebyla stará). Teoreticky se tento úkol vyřešit nepodařilo a prakticky se k tomu nikdo z nás nijak zvlášť neměl. Večer přijely další posily: Honza T. s Vojtou a Kosákem a posléze i Palco s čerstvým otcem Leošem. Bylo nás 12.

Večer byl opět připravován plán útoku, nejprve v restauraci „V pekle“ ale vzhledem k tamějšímu personálu, který se nám zdál nějaký divný a bylo podezření, aby naše plány neprozradil, se příprava útoku přesunula na základnu. Zde bylo díky Pavlovi a i některým dalším členům mužstva, kteří si zapomněli doma legitimace, dostatek tekutého proviantu a tak příprava pokračovala dlouho až do pozdní noci, pro některé pak až do brzkého rána. Tak byli chlapci pečliví při přípravě útoku.

V sobotu ráno se pečlivě mazalo a někteří obzvláště rozumní jednotlivci si do báglů s sebou vzali i proviant, nespoléhajíce na naše týlové zabezpečení (Pepa). Dobře udělali.

Vyrazili jsme v 10 hod, pro některé z nás to bylo časné ráno a v útočném nadšení jsme minuli bez zastavení i restauraci Hájenka, tak jsme byli nadšení do útoku.

První zastávka byla na Knajpě, kde byla poslední porada před útokem. Byl vyslán rychlý zvěd, aby zjistil možnost útoku na kótu 999 z neočekávaného, málo používaného směru ale mužstvo si zvolilo pohodlnější, více projetou a frekventovanější trasu (příště žádnou demokracii, Marku).

A pak se vyjelo. Bohužel nás z logistických důvodů zklamalo naše týlové zabezpečení, takže jsme museli počítat při proviantním a zdravotnickém zabezpečení jen na to, co někteří zodpovědnější a předvídavější jedinci nesli v báglech na zádech. Ale nakonec to stačilo.

Při našem prudkém útoku přímo na kótu 999 byl nepřítel tak vystrašen, že raději již předem utekl, takže jsme kótu obsadili bez jediné ztráty na životech.

Po dobytí bylo pořízeno dokumentární foto, kde na ukazateli směru, těsně pod stříškou je jasně vidět 999.

 

Protože po dobytí kóty někteří z nás měli strach, aby se nepřítel nevzpamatoval a nenapadl nás, dali jsme se na zpáteční cestu trasou NNN, abychom ho zmátli. Bohužel ta byla tak zdatná NNN, že někteří z nás začali brzo upadat do beznaděje, jiní zase do sněhu. Některé slabší povahy volali, že tu bídně zhyneme, další zase již viděli okolo stopy medvědů. Teď nám výrazně chybělo týlové zabezpečení, neboť tekutý proviant, který by mohl povzbudit ducha mužstva, již došel. Nakonec jsme ale pod vedením našeho velikého kormidelníka (ať žije 10 x 10 000 let) a jeho mapy šťastně našli cestu zpět na magistrálu.

Při sjezdu jsme pak potkali skupinu asi 10 děvčat, které měli „dámskou jízdu“ a nenápadně nás zvali k sobě, řkouce, že mají blízko chalupu. Chvíli jsme o tom uvažovali, neboť každý voják má po vítězné bitvě znásilňovat, nakonec jsme ale tuto myšlenku, vzhledem k věku těchto „děvčat“ zavrhli (byly totiž asi našeho věku).

Na Hájence jsme doplnili tekutiny, které nám týlová složka po dobu útoku nezabezpečila a po příjezdu na základnu následoval krátký odpočinek, a pak nás již očekávaly samé radosti. Nejprve bowling, kde opět bylo vidět, kteří členové mužstva tráví svou pracovní dobu na bowlingu, aby nás pak mohli ohromovat svými výkony.

Někteří z nás byli z dobytí kóty 999 ještě tak nadšeni, že propadli na bowlingu kouzlu Marmeládového syna (česky Jameson) tak, že přišli pozdě i na dobrou večeři do hotelu „V nebi“, za což byli důrazně pokáráni. Ale vzhledem k jejich stavu se nezdálo, že by jim to nějak výrazněji vadilo. Při večeři jsme vzpomněli písničkou, přípitkem i tichou vzpomínkou našeho bývalého šéfa Tondu, na jehož počest se memoriál každoročně pořádá.

Po večeři následovala nečekaná přepadová zdravotní prohlídka, kterou zajišťovala překrásná plavovlasá dlouhovlasá zdravotnice (viz foto) a která shledala mužstvo z namáhavého dne tak vyčerpané, že rozkázala po návratu na základnu těsně po 12 hodině již noční klid, což většina mužstva kvitovala s povděkem a rádi se podřídili.

V neděli dopoledne pak již následovala jen obvyklá krátká cesta na Prezidentskou chatu (pro změnu ale jinou trasou), kde jsme se opět dobře občerstvili, někteří dokonce tak, že toho zase část vrátili hned na místě nechtěně zpět.

Po návratu na základnu pak následoval již jen obvyklý důkladný úklid, aby se na nás Erika nezlobila a krátké, velmi kladné vyhodnocení celého soustředění z úst našeho velkého kormidelníka (ať žije 10 x 10 000 let). Trocha kávy, neřidiči zkusili dopít zbytky tekutého proviantu, což se jim velmi výrazně nepovedlo, takže zásoby na základně opět značně posílily a pak již jen odjezd k manželkám a milenkám (jak kdo).

Memoriál Tondy Kadlece 2009 je mrtev, ať žije Memoriál Tondy Kadlece 2010.

Eriko, náš dík.

Zapsal: 136 s použitím fotek Zdeňka J. a Palca.

1 Pro podezíravé manželky a milenky podotýkám, že Amálka není žádná osoba ženského pohlaví ale přelehká sjezdovací loučka. 

nahoru