Josefův Důl
Termín: 1. - 4. 2. 2007
Autor: 136
Ve dnech 1. až 4. února 2007 se konalo tradiční soustředění lyžařských instruktorů a záchranářů, tentokráte bohužel jako 1. ročník memoriálu Tondy Kadlece. Zúčastnilo se ho celkem 11 certifikovaných instruktorů a jeden nový nadějný kandidát na instruktora: Leoš H. Ze stávajících zkušených instruktorů to byli následující horští vůdci: Průkaz horského vůdce č. 003 – Michal, č. 004 –Vojta, č. 005 - Vláďa, č. 006 –Ivan, č. 007 – Pavel R., č. 008 –Zdeněk B., č. 010 –Zdeněk Ja., č. 012 – Borek, č. 013 – Marek, č. 014 – Palco, č. 015 – Honza T.
Ve čtvrtek večer se nás tam sešlo celkem 6 – Marek, Michal, Pavel, Vláďa, Ivan a já. Pavel tam byl první a když jsme s Markem přijeli, zastihli jsme tohoto pilného chlapce již při odhazování sněhu z místa pro parkování i pro ostatní kamarády. Inu, pilný chlapec, snad to v životě někam dotáhne.
V pátek ráno pršelo ale vrcholové mužstvo ostřílených horských vůdců ve složení Marek, Michal, Pavel, Ivan a já se i přes toto drobné nedopatření vydalo do Harrachova na sjezdovky. Jen staroženáč a zasloužilý otec Vláďa měl tak těžkou chorobu, že musel zůstat doma (ale odpoledne po našem návratu byl kupodivu zase zcela fit).
Lyžování bylo i přes drobné pršení celkem dobré a alespoň díky tomu nebyly fronty. Některým inteligentnějším jedincům (např. mě), se podařilo koupit levnější permice od lyžařů se znechucenými manželkami, kterým by ten déšť zřejmě poničil trvalou za 2.000 Kč. Nám, tvrdým horským vůdcům to ovšem nemohlo vadit. Po příjezdu zpět jsme ještě objednali na sobotu na večer bowling v nově otevřeném bowling centru dole v zatáčce v Josefáči, vybudovaném místo nějakých stájí pro koně či krávy. I sem již dorazil pokrok.
Během večera dorazili již i ostatní instruktoři a tak jsme večer všichni strávili v příjemném prostředí útulné chalupy. Eriko, dík.
V sobotu ráno jsme pilně mazali, (většina jako obvykla blbě a musela dále přemazávat, např. já) a vyrazili jsme směr Knajpa. Sestavu mužstva vidíte na přiloženém fotu, ještě před odjezdem. Po příjezdu jsme vypadali poněkud jinak a neřekl bych že lépe ( strhané tváře by vypovídaly o extremně fyzicky obtížné expedici až na dalekou Smědavu a zpět - hospoda na Smědavě byla plná, takže jsme to museli absolvovat dokonce bez občerstvení, s výjimkou nově zrekonstruované Knajpy). Zkraje nám sice ještě trochu pršelo ale během dne se počasí velmi zlepšovalo.
V sobotu večer jsme šli na objednaný bowling. Tam se ukázaly velké rozdíly mezi těmi chlapci, kteří se musí živit poctivou prací a těmi, kteří většinu pracovní doby tráví poflakováním po bowlingových centrech a ostatní proto udivovali svou přesnou trefou do středu kuželek.
Po bowlingu jsme vyběhli do kopečka do Nebe na obligátní koleno (prý bylo výborné - viz další foto) a potom jsme se opět odebrali do naší útulné chaloupky a pokračovali v popíjení, zpívání, hraní, kecání a jiných mužských radovánkách hluboko do noci, někteří až do hlubokého rána. Součástí večera byl ale samozřejmě test na znalosti lavin a zachraňování z nich, což si měli účastníci kurzu nastudovat samostudiem z učebních textů, které dostali na loňském soustředění. Musím konstatovat, že úroveň znalostí byla obrovsky rozdílná, někteří by bídně zahynuli i pod lavinou ze střechy malé chaloupky, jiní by klidně mohli sjet i lavinový svah na Pamiru. Nakonec ale test udělali všichni.
V neděli ráno se podařilo všem vstát, některým to ovšem trvalo dosti dlouho a měli velké potíže stihnout odjezd, tentokráte jen na Prezidentskou. Sjezd po sjezdovce od Pekla dolů se nám podařilo zvládnout, některým dokonce i bez pádu a dostali jsme se až na přehradu. Tam se ovšem zcela zřetelně projevilo politické smýšlení účastníků kurzu. Někteří, nesamostatnější, se dali doleva ale jiní, progresivnější a úspěšnější jedinci (např. já), se dali samozřejmě doprava. Nakonec, jak to tak již v životě chodí, se pravičáci i levičáci sešli u piva a jídla na Prezidentské. Bylo to jako v našem parlamentu, když jde o žrádlo (přeneseně o peníze), tak se tam všichni nakonec dohodnou.
Po dobrém obědě a pivku jsem se odebrali, pravičáci i levičáci již stejnou cestou, zpět do chalupy. Tam již nastal tvrdý úklid: kýble, hadry a košťata lítala, vysavač se málem zadřel, jen aby se na nás Erika nenaštvala a my to od ní neschytali. Známe to přece z domova, když se na nás naše drahé polovičky naštvou, je to katastrofa, to si pak ani nevrzneme (myslím doma). Úklid se doufám povedl, alespoň podle vyjádření Eriky na nejbližší slezině, kde nevypadala ani moc naštvaně a my jsme se pak v klidu rozjeli domů. Zápočet i zkoušku z lavinového nebezpečí nakonec dostali všichni, někteří ale s odřenýma ušima.
Takže na závěr: Eriko moc Ti děkujeme a doufáme, že budeme moci v příštím roce zorganizovat naše soustředění opět.
Jen podotýkám, že učební texty budou mnohem náročnější a zkoušející bude mnohem přísnější, neboť nikdo z účastníků kurzu bohužel, k nelibosti zkoušejícího, nevyužil možnosti projít kurzem bez znalostí pomocí drobných pozorností pro zkoušejícího (noc s lehkou děvou, zaplacená dovolená na Kanárech či pomocí tlustší obálky). To mě velmi naštvalo.
P.S. Kromě Pavla tam byli i další pilní chlapci, např. Mirek s Markem, viz foto.
Eriko, ještě jednou náš velký dík.
136