Ostré u Úštěka
Termín: 30. prosince 2010 - 2. ledna 2011
Autor: Andra
Předmezzo - středa 29.12.
Sraz Devítkových Silvestrováků je ve čtvrtek do 10:00 u Vodičků. Já a Ivan vyjíždíme ve středu s předstihem. Sněhu je plno i v Praze, tak neváháme a bereme si běžky. Jsme v autobuse jediní s takovouto výbavou, kdo by taky jezdil lyžovat za Máchou. Po výstupu zdvořile čekáme u kufru, ale autobus zavře dveře a rozjede se. V tom okamžiku zapomenu na svůj loňský úraz na ledu a rozeběhnu se tak neuvěřitelně, že předhoním autobus. Následuje asi omluva řidiče: „To jste se lekla, co?“
Na zahradě u Vodičků se přehazuje kompost. Na vině je pes, který přes něj zdrhnul. Petrovi se zdála ta práce trochu zbytečná, co když pes už nepřijde. Přišel. Tvářil se, jak je úděsné zabloudit. Nenaletěli jsme, neměl oči jako Hana Karadičová.
Čtvrtek 30.12. - dne běžný
Ráno přijíždí Jitka s Karlem bez lyží. Nepotěšili Vláďu, horského vůdce pěší sekce, který se radoval, jaká bude pěkná vycházka u TV. Nás si vyzvedává Karel Pražák ozbrojený pilou (na cestě jsou překážky) s Milenou. A tak v počtu pěti i s Věrou vyrážíme na běžkový výlet: Hlinná – Dlouhý vrch a zpět. Karel skutečně odstraní pilou padlý smrk. Cestou zpátky potkáváme kamaráda Honzy Vod., zdvořile zdravíme a jak budoucnost ukáže, bylo to strategické. Karel na louce padá a kamarád HV nám přiváží předmět doličný: „Asi jste tam ztratil pumpičku na kolo“. A tak Karel o svou pilu nepřišel a prořezává cesty dodnes.
Pěší sekce jde do z Hlinné kolem Pokratického potoka do Skalice a zpátky. Obě sekce se setkávají na pozdější oběd v hospůdce U Bernarda na okraji Litoměřic. Přichází SMS: Ron zase zdrhnul.
Po návratu Vláďa Vodička zadělává prkny prostor pod plotem přední zahrady. Posléze se všichni přesouváme na Ostré. Tady už je major se svoji posádkou: personální a Zdena. Večer v zakouřené hospodě naproti dlouho nevydržíme (končí a k jídlu už nic neměli) a pokračujeme raději v zábavě v pokoji Věry, kam dorazí ještě Ervíni s Bertičkou. Ron dostal zaracha doma.
Pátek 31.12. - den silvestrovský
Pátečním cílem jsou naše známé ze Stezky „tady všude jsou Holany“...
Běžecká sekce vystupuje z auta ve Skalce, z hlavní se vydá doleva napřed NN pod Vlhoštěm a později na modrou. Tu najdeme bez problémů a pokračujeme po ní, kam jinam na Silvestra, než do Skalního města. Z města ještě chvíli jedeme, abychom pak zdvořile obcházeli krkolomný úvoz a pak po planině jako prvoběžci dorážíme do hospody Na Rynku. Tady jsme v jednu, ale hospoda je otevřená od 2. Ještě než stačíme zaklepat, nám otevřou, nosí bramboračku a teplé nápoje. I něco sýrů uvařili.
Pěší sekce vystupuje ve Stvolínkách a má trasu 7 km po červené. V polovině je značka zamalovaná, ale sekce se nevzdává a pokračuje dál kolem zasekaných jezů a zmrzlých vodopádů tzv. ledopádů až na protrženou hráz, kde nezbude, než se otočit a vrátit a pak pokračovat do Holan. Do hospody přichází i SMS, Ron zase zabloudil ven. Vážnost psa u mě roste.
Do Holanské hospody přijíždí i potvora jedna rezavá s Kr. a Pavlíkem někdy zvaným Pavloušem anebo Pájou. Potvora doveze naše řidiče pro auta a po pozdním obědě se vracíme auty na Ostré. Přesunujeme se do kavárny, kde už je pro nás připravený sud a rozrosteme se o Pepu v bavoráckém oblečku a Janu s prďolkou Karolínou, kterou pan vedoucí nazývá slečnou z hotelové školy. Zdena z vděčnosti krátkého výletu a svého svátku posílá kolovadlo marmeládu se synem neb její jméno celé slove Zdena Laura Silvestra Bauerová. Zdeněk se nám zdlouhavě snaží sdělit něco o plánech budoucích, a když ho přeruším, nazývá mně tou, kterou si důkladně můžete prohlédnout v reklamě čokolády Milka. Posléze dokončí svůj projev, i když řekl to samé, co já jednou větou, ale pravda květnatěji. Sekce Věřiných příbuzných nás opustí a prďolovského úkolu po hotelovce se ujímá dorazivší kapitán s dcerkou ( v originále dočkou) ležící (to slovo bude ještě důležité) mu celý večer na rameni.
Půlnoc trávíme se šampaňským na podestě Kalvárie. Je to sice kousek, zato pěkný kopec. Zdena obdrží hole i mačky. Nějaká místní mládež si tady dává padáka – doslovně. Ti, co se ještě sotva drží na nohou, bobují na schodech z Kalvárie na podestu. Jsme rádi, že Pája zůstal spinkat doma a přišel o inspiraci. Šampaňských je druhů několiko i ohňostrojů spousta, ten Pepův v Habřině u Úštěka asi pro mlhu nevidíme. Zatancovali jsme si s radostí Hoky, protože je pěkná klendra. Podaří se nám vrátit do penzionu bez úrazu, a tak pokračuje Silvestrovská veselice k ránu.
Sobota 1.1. - den novoroční
Cílem vycházek je Skalka přes Hrádek nebo obchvatem kolem Hrádku. První pěší sekce vyráží v 11 a jde po žluté cca 6 km.
Běžeckou sekci KK kapitána a Kristýnu trasa stáhne kolem. Naše sekce, druhá pěší, ale zkrácená, chce jít po červené a Hrádku se vyhnout, ale cesta není prošlápnutá. Jdeme tedy také po žluté a vylezeme si neradi i nahoru. Pod Hrádkem potkáváme sekci běžkovou rozdělivší se na skutečně běžkovou a běžky nesoucí. Kapitán prý špatně namazal a cesty nejsou upravené. Sekci tedy předbíháme a v Pizzerii ve Skalce se přidáváme k ostatním. Po dobrém obědě, jak jinak než pozdním, nás čekají 3 km domů po silnici, tentokrát jsme se sekcí běžící v cíli nastejno.
Večer dopíjíme sud v kavárně, tento večer máme kavárnu zdarma, pan vedoucí si prodá nevypitá piva. Trochu jsme se snažili, my co známe Fíka, ale sud jsme nedopili. Dohnat Fíka v pití, to je asi jako Rona v běhání. Písničky se tenhle večer hrají na přání a když Karel zpívá „ležel v lóžích divadel“, je okřiknut, že je tam „sedět“.
Neděle 2.1. - den ponovoroční
Sekce pěší vyráží na Kalvárii, asi jí v životě nemá dost, potom na kafíčko a domů. Naše běžecká 3K (Kapitán, Kristýna, Kolín) si zopakuje cestu ze Skalice ke Skalnímu městu, oběhne si jednu loučku, jeden by neřekl, jak louka může být prostorná, a vydá se zpět se ztrátou 2 květinek. Ivan si vyrazí pěšky po žluté, aby se vrátil do Pizzerie na fotbal pod otevřenou oblohou, kde si ho vyzvedneme, a pak se všichni vydáme zase zpátky do Prahy.
Poznámka pro Karla
Ptali se Churchilla, jak dosáhl svého významného postavení.
„Když jsem mohl stát, tak jsem seděl. Když jsem měl sedět, tak jsem ležel“. Karle nedej se a do divadla jedině s dekou! Jeden nemusí být jazykovědec, aby věděl, že lóže je od …..
Jedna Silvestrovská ze života:
Místo Praha
Osoby: Řidič autobusu Milan, bezdomovec bez jména
Bezdomovci se nějak za jízdy neudělalo volno, kdoví, co do něj ti štědří dárci naprali.
Řidič přichází na konečné s lopatkou a hadrem: „To si uklidíte!“Bezdomovec vytáhne z kapsy usmolenou dvacku: „ A vy byste to neudělal?“
(koho, zajímá, jak to dopadlo, ani on neměl oči jako Hana Karadičová)
A šťastná zpráva do nového roku. 1.června se marmeládou zase pěkně namažeme. Proč? Svátek má přece Laura!
Dovětek od Vodičků:
Pro ztrácející se turisty je GPS, pro ztrácející se psy je elektrický plot! Po vhodné úpravě jde použít i pro ztrácející se hospodyňky - kolem kuchyně ...