Silvestr 2007

Sraz je v sobotu v půl 11 u pokladen na Masarykově nádraží. Tady se scházíme:

Jedeme vlakem do Úštěka s přestupem v Lovosicích.Ve vlaku nám Pavel čte horoskopy z Blesku: někdo se zamiluje, některým dámám je doporučeno nepoužívat rozum, Vojtovi je vyhrožováno usnutím na vavřínech. Cestou do Levína se stavíme v Habřině U Landů, v útulné hospůdce mysliveckého typu. Posilněni pivem vyrážíme po silnici. Údajně máme polovinu cesty za sebou. Levínská hospůdka se nachází na kopci a tak jsme rádi, když tam konečně dojdeme. Rozdělujeme se do 2 pokojů a přivítáme se s Kosáky. Ti dojeli autem a už se tady celé odpoledne veselí. Veselit se s nimi nám nedělá žádný problém. K tanci zvou naše dámy místní chaláni, protože ti naši jenom hrají. Místní vyžadují tance všech typů, na které tančí jednu stále stejnou krokovou variaci. Zdena pro obměnu se s tanečníkem honí kolem kulečníkového stolu, což připomíná španělskou Koridu.

Veselíme se každý jak dlouho chce. Uložení veselého Kosa do postele ovšem trvá několik hodin. Na této akci se podílí celý náš pokoj. Ivan pomáhá dotyčnému v koupelně, dámy se chopily převlékání do pyžama. Pavel se v druhém pokoji ukládá sám, ale do vany. Oblečení si namočil a tak se ukládá bez. Náš elektrický inženýr Pepa, ještě než piva a ostatního požil, elektrický radiátor upravil a tak máme v pokoji relativně teplo. Elektrický inženýr Karel se považuje všude za důchodce a na radiátor nehmátl. A tak se stalo, že v pokoji u Karla a Pavla se žádné teplo neukázalo celé 2 dni.

Ráno v neděli přijíždějí Vodičkovi a po obhlídce kostela a věže vydáváme se na Levínské Sedlo. Věra už tam byla a informuje nás, že nejdeme na výlet, ale na turu. Že učitelky nelžou, jsme pochopili záhy. Jdeme stále do prudkého kopce, a když si myslíme, že jsme nahoře, objeví se kopec další. Situaci uklidňujeme zásobami z placatic. Zdena se nenechá uklidnit ničím. Je pasována na nejlepší trojici roku (cena 3 opic) vepředu se drží Vojty, vzadu kapitána. Kapitán ji zezadu jistí na svých prestižích. Kdo zná prestiže je mu hned jasné, jaké kvality je tato jistota.

Nahoře potkáváme partu s dětmi, která si opéká buřty. Nic nezbylo, tak jim alespoň zahrajeme. Sestupujeme po cestě značené i neznačené a také po poli. Je kolem třetí a tak si turu trochu prodlužujeme stejnou zastávkou v Habřině v hospůdce. Zdena stále nadává, a proto Standa objedná venkovský taxík. Pan taxikář vysadí v hospůdce manželku s miminem v košíku a odveze Zdenu a Skřivany do Levína. Cestou zpět vyzvedne manželku s košíkem. My ostatní vyrážíme za tmy a zopakujeme si cestu do kopce tentokrát bez báglů. Večer zůstáváme v Levínské hospůdce, ale bez místních tanečníků.

V pondělí se vydáváme pěšky přes Srdov, jež jsme míjeli při sestupu ze sedla, do Liběšic. Na nádraží se nás na cestu do Srdova vyptává neznámý básník. Cituje nám jedno ze svých děl, dost dlouhé a únavné, tak si raději od něho půjčujeme Blesk a zjistíme, že Vojta už má opravdu od vavřínů pokoj a může si usnout na čemkoliv. Motorákem dojedeme do Lovosic. Najíme se v hospodě na nádraží (nic moc) a vydáme se do vinotéky, kde jsme si při cestě z Prahy dojednali návštěvu. Víno objednává Pavel a tak je dobré. Složíme se na sedací soupravu, a protože je místa málo, část z nás sedí na sudech. Je tady teplo a nám se nikam nechce. Ale Pavel zavelí a tak se vzchopíme jít přes město na Lovoš. Cestou z vinotéky nás dochází Mirek Tyl Po několika metrech se odpojují Skřivani. Lovoš se také nezalíbil Zdeně, která jede s Kosáky do Litoměřic na návštěvu k Věře. Kosáci nastupují z Oparna bez Zdeny a zase jsou v hospůdce na Lovoši dřív. My vyrážíme za světla, obhlížíme z vyhlídek krajinu a docházíme za tmy. Na Lovoši stejně jako v sedle je sníh. Za odměnu dostáváme výborný guláš, ubytujeme se v několika pokojích, k dispozici máme umývárny s příslušenstvím.Večer zavítají Slavíci, rovněž z Oparna. Kromě nás oslavují Silvestra místní a Klub českých turistů. Turisté do sebe hází panáka za panákem a považují nás skoro za bratry. Půlnoc slavíme na střeše chaty, kde máme panoramatický výhled do okolí. Někomu zamotala hlavu Tulamorka, ale ráno už je všechno srovnané. KČT vydává před chatou novoročně příchozím razítka, řka také něco o své těžké hlavě. Po snídani scházíme do doliny, cestou se rozhodneme zvolit cestu Opárenským údolím. Najíme se v penzionu, kde bydleli účastníci tajného výletu. V Malých Žernosekách si sedneme na přímý vlak do Prahy už bez Slavíků a Kosáků. A to už je definitivní konec Silvestra 07.

nahoru